Nyní poslal j-hopa do vany a k vysílačce si nechal zavolat mě, aby mi mohl promluvit do duše. A tím možná zapříčinil naši zkázu. Protože kdyby mi nenařídil to, co mi nařídil, možná bychom neskončili v takový rejži.

„SUGA-ssi," oslovil mě opatrně. „Dokud j-hopa nebudeme operovat, je moc důležitý, abyste vedli normální život."

Obočí mi vystřelilo do vzduchu. „Přepadnout Jihokorejskou banku je podle tebe ‚normální život'?" opáčil jsem s úšklebkem.

„Nesmí mít podezření, že to víme," nevzdával se on. Za mými zády chodila netrpělivá Kyungji a chtěla mi vynadat, že odmítám poslouchat Namjoona na slovo, i když fakt mele hovadiny. „Podívej, musíš jen mluvit s j-hopem o tom, o čem byste přirozeně mluvili, tedy o tom, jak se vám stýskalo, a dělat to, co byste logicky dělali." Mira mu věnovala zkoumavý pohled. To je trochu divnej rozkaz, pomyslela si.

„Ty mi jako nařizuješ, abych se s ním vyspal?" odsekl jsem dopáleně. „Seš vynikající stratég, ale chybí ti empatie, Namjoon-ssi." Vytkl jsem mu. „Protože j-hope právě teď potřebuje obejmout, ne ošukat."

Miře se má odpověď zdála vcelku logická. RM si však byl jistej, že má všechno pod kontrolou. „Policie ví, že jste pár a několik měsíců jste se neviděli," pokračoval. Mira mu věnovala pohled, kterej mu měl naznačit něco jako: Do prdele, nech toho, on ví, co dělá. Jenomže Namjoon ji ignoroval. „Musí uvěřit, že mají přístup do vašeho soukromí, aby neměli podezření. Rozumíš tomu?"

Ne. Nasucho jsem polknul. Tohle byla ta nejzvrhlejší věc, jakou mi kdy nařídil.

„SUGA-ssi?"

Co jsem mu na to měl kurva říct? Něco jako: Jasně, jdu skočit na týpka, kterýho mučili jenom, aby policie neměla podezření? Fakt úžasná taktika.

„SUGA-ssi?" zopakoval RM, když jsem se neměl k odpovědi.

Kyungji mi netrpělivě vytrhla vysílačku z ruky. Věnoval jsem jí nenávistnej pohled. „Udělá to, co musí," odpověděla za mě. „Osobně dohlídnu na to, aby měl Hoseokovo péro tak hluboko v krku, že se udusí, když to bude nutný." Ušklíbla se na mě, položila vysílačku a šla pryč.

Nevěřícně jsem na ni zíral. Potom jsem se opřel rukama o stůl.

„To je kráva," ušklíbnul se V ode dveří. Nejspíš to všechno slyšel.

Vzhlédnul jsem k němu a pokrčil rameny. „Nemáš fixu a poznámkovej blok?"

„K čemu?" zamračil se a založil ruce na hrudi.

„Nějak musím j-hopovi vysvětlit, že v sobě má čip, aniž bych mu to vlastně řekl," vysvětlil jsem.

V chápavě přikývl a zalovil v kapse. „Mám fixu a zvýrazňovač," zazubil se. „Jo a taky lihovku." Vzpomněl si.

„A kus papíru?" nakrčil jsem obočí.

V se rozhlížel kolem a pokrčil rameny. „Můžeš psát na mapy budovy," navrhl.

„Ty ale potřebujeme," namítl jsem já. My tady do prdele máme všechno jenom ne obyčejnej kus papíru?!

„Máš pravdu, na mapy psát nebudeme," rozhodl V a přišel ke mně. Popadnul mě za ruku. „Pojď," zašklebil se. „Mám lepší nápad." Spiklenecky mrknul a odtáhl mě pryč. Trochu jsem se bránil, ale měl jsem vůbec na výběr?

***

Být SUGA poslechli byste Namjoona nyní vůbec?