Náš způsob komunikace

„Jakmile budeme uvnitř, zásadní otázkou je: Jak mezi sebou budeme komunikovat?" RM se zastavil uprostřed třídy a prohlídl si nás jednoho po druhým. „Kyungji-ssi?" sklouznul svým pohledem až dozadu.

Kyungji ochotně vstala a jako vždycky předstoupila před nás. Oblíbenkyně třídního učitele. Protočil jsem oči, protože už si to zase moc užívala.

Mat jí namířil kapesní laser na zadek, když procházela kolem něj. „Bum!" vystřelil si z ní. „A teď jsme všichni mrtví." Celá třída se krátce zasmála.

„Ach, laserová čidla," bylo to jediný, na čem Kyungji nechala oči. „Technologie je úžasná." Pousmála se a došla až dopředu za vůdcem. „Máme internet, skryté replikované IP. S penězi, co jste uloupili, bychom si mohli koupit satelit třeba někde v Kazachstánu." Rozhlédla se po nás. „To by nás ovšem přivedlo pouze na jedno místo – přímo do hajzlu. Protože s technologií se bojuje technologií. A toto stát může vyhrát." Kladla nám na srdce. „My ovšem máme něco, čemu oni nebudou schopni konkurovat." Chvástala se. Mira, která jako vždy stála za modelem banky, ji se zaujetím poslouchala. Pokud Kyungji uměla něco dost dobře, tak mluvit tak honosně, že to dokonce dávalo hlavu a patu.

„Budeme cestovat časem," oznámila nám nyní a ukázala nám přístroj vyrobenej v roce devatenáct set čtyřicet jedna v Anglii. „S těmito aparáty vysílala BBC do celého světa." Objasnila nám. „Krátké vlny. Neexistuje technologie, která by narušila tuto frekvenci. Takže tímto budeme komunikovat."

„Všichni nás uslyší," namítl V za mnou.

„Vskutku, V-ssi, přesně tak," připustila Kyungji. „Každej blb s vysílačkou nás uslyší. Ovšem jestli nám budou skutečně rozumět, to už je úplně jiná písnička." Zašklebila se. „Počítačové kódování." Vyhrabala zpod stolu další změť drátů. „Jak při vysílání, tak při příjmu. A nebude to jednoduché." Výhružně zdvihla do vzduchu ukazovák. „Rozložíme totiž signál na celých dva tisíce tři sta vrstev. Klidně si do stanu můžou přivést dvě stě milionů chytráků přes počítače, ale nikdy nás nedešifrují."

Jungkook se zasmál, aniž by chápal, o čem přesně Kyungji mluví.

„Synchronizace," pokračovala, v tu chvíli se ovšem klášterem rozezněl chorál. „Mniši." Zašeptala a začala se modlit: „Přijď, Tvůrce, Duchu Svatý, k nám, a navštiv myslí našich chrám," procházela okolo nás tam a zpět, „z výsosti nebes k nám zavítej." Zastavila se u obrazu Jina, než se opět obrátila k nám. „Donutíme je mazat jednu vrstvu po druhé a proklínat naše matky. Obrovské plýtvání veřejných financí kvůli ničemu. Tolik ztracenýho času. Protože každý hovor, který uskutečníme, přidá dalších dva tisíce tři sta vrstev."


„Jestli je to kódovací systém, tak ho rozluštěte, kruci!" Kyubok samozřejmě nechápal, proč to těm zatracenejm technikům tak trvá. „Ať přijde celá jednotka technologického výzkumu, jestli je to nutné. Pusťte se už konečně do práce, kurva!"

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top