„Prosím, někam mě schovejte, Sedláku," škemrala Mira. „Schovejte mě, prosím vás." Koukala z jednoho na druhýho. „Schovejte mě, prosím!" zopakovala netrpělivě, zatímco měla celý komando za zády.

„Dvacet miliard!" štěknul Sedlák.

„Dobře," přikývla Mira. „Mám dvě v batohu. Jakmile odejdu, dám vám zbytek. Přísahám."

„Neposlouchej ji," vrtěla hlavou znepokojeně Selka. „Už není čas!"

Mira znovu zašátrala v bundě „Ani hnout!" zařval na ni překotně Sedlák.

„Klid," dala ruce nad hlavu. „Je to jen vysílačka. Chci, abyste to slyšeli." Vysvětlila. „RM-ssi, tady MR," ohlásila se. „Jsem obklíčena."

V Namjoonovi na stromě hrklo.

„Potřebuji dát osmnáct miliard pár lidem, aby mi pomohli. Je to možné?" zeptala se ho Mira.

„Samozřejmě, neprodleně jim je předáme," vyhrkl pohotově.

„Nikdy neporušil svoje slovo a já také ne," Mira se zoufale podívala na manželský pár. Selka se znovu podívala skrz škvíru, protože nyní všude slyšela jen psy. „Dvacet miliard. Čestné slovo. Přijímáte?" koukala Sedlákovi do očí.

Tam venku zatím navedli cvičený psy na její a Namjoonovu stopu.

A v Selce hrklo. „Mají psy," zděsila se. „Najdou ji. A nás zavřou do vězení, Sedláku." Povzdechla si.

„Dole máme poklop," připomněl jí, protože byl ten hloupější a brousil si zuby na svých dvacet miliard. „Můžu ho zakrýt hnojem. Psi nic neucítí." Navrhl, ale ona stále vrtěla hlavou. Tohle pro ni bylo příliš velký sousto.

Mira měla zapnutou vysílačku, aby Namjoon tohle všechno slyšel.

„Už není čas!" slyšel zvolat Selku ve svým úkrytu na stromě. Přál si tam být s Mirou. Nemohl o ni přijít. Prostě nemohl.

„Prosím, Selko!" díval se Sedlák na svou choť. Představa bohatství ho fakt lákala. Už nebudou muset žít jako zkurvení chudáci.

„Prosím!" zopakovala Mira.

„Ne," trvala Selka na svým a Namjoon i Mira v jeden okamžik věděli, že jsou v hajzlu.

Bylo mu jedno, co dělá. Přestal se ovládat. Myslel víc na Miru než na nás ostatní, takže začal slízat dolů ze stromu, div nesletěl. Byl rozhodnutej jí pomoct, i když ještě netušil, jak to udělá.