Miře nyní vskutku nezbývalo než začít vyjednávat. Nebo ne?

„Dobře," zvedla ruce s pistolema nad hlavu. „Tak dobře," povzdechla si, i když „dobrýho" jí právě teď nepřipadalo vůbec nic. Otočila se mezi ně. A pak namířila zbraň na každýho zvlášť. „Ani hnout!" štěkla. „Zpátky! Odhoďte zbraně."

Oba najednou stáli před ní, on úplně hysterickej: „Vrať se zpátky!" zařval na manželku.

„Sklapni, Sedláku," okřikla ho ona.

„Odhoďte ty zbraně," zopakovala Mira co nejtrpělivěji. „Já vím, jak se tohle hraje, vy ne." Upozornila je.

„Zdá se vám, že si s vámi hrajeme, madam?" opáčila odměřeně Selka, zatímco na ni ona i její muž mířili podělanýma brokovnicema. „Jste policistka. Viděla jsem vás v televizi." A vy máte trochu neaktuální informace no... „Nevystřelíte," zavrtěla však hlavou Selka. „Ale my můžeme. Vstoupila jste na náš pozemek." No nevím, jestli je úplně košér člověka hned zastřelit, když ti vleze na dvůr, ale jak myslíš.

„V obou rukou musíte mít dokonalou mušku," přidal se k ní koktavě Sedlák. „A i tak máte z toho úhlu mizernou šanci." Prohlídnul si ji pohrdlivě.

„Tohle je puška na vysokou, ne na střílení ptáčků," ušklíbala se dál Selka. „Udělá pořádnou díru." Varovala Miru.

„Odhoď ty zbraně, sakra!" zaječel zoufale on.

A Mira úplně v šoku, frustrovaná a v koncích přikývla a konečně zvedla ruce definitivně nad hlavu. „Tak tedy dobře," uklidňovala je. „Tak dobře." Vyndala z obou pistolí zásobníky a opatrně je položila na zem. „Uděláme jednu věc, ano?" navrhla, když se s rukama nad hlavou opět postavila.

Ti dva si ji nedůvěřivě prohlíželi. Posadila se na bednu zasypanou slámou za sebou a sáhla do bundy. Ti dva div nezačali střílet. Ona však jenom vytáhla obyčejnou tužku a zamotala si ji do vlasů. Zhluboka se nadechla a vydechla. Už zase vypadala jako inspektorka z prvního přepadení. „Tak co kdybychom začali vyjednávat?" prohlédla si je.