Mira vylezla z bedny, aby lépe viděla na toho muže – dále mu budeme říkat prostě Sedlák a jeho ženě Selka, aby to bylo jednodušší. Oba byli dost staří, ale za to dost ostří.

Sedlák stál přímo za ní a mířil jí na týl brokovnicí. „Co jste tam dělala?" štěknul. I když se mu chvěla ruka, neodvažovala se otočit.

Vlastně to zkusila využít jako svou výhodu. „Byla jsem na výletě a ztratila jsem se," zamumlala, ale ani nedoufala v to, že tomu uvěří. „Vlezla jsem sem, abych si odpočinula. Moc se omlouvám." Vymlouvala se, nevěnovala mu jedinej pohled a poníženě kráčela ven ze stodoly, neschopná odhadnout, co pro ni bude vlastně horší. Všechny možnosti se zdály být beznadějný.

„A vlezla sis do kukaně pro slepice, co?" ušklíbnul se Sedlák. „Otoč se, když s tebou mluvím, kruci!" štěknul.

A tak Miře nezbylo, než se s rukama nad hlavou otočit, pokud rovnou nechtěla být zastřelena. Udělal k ní jeden krok. „No... klepala jsem na domovní dveře, ale nikdo nevycházel. Prosím," spílala. Tentokrát však neměla mít takový štěstí, jaký měli ona a RM u dodávky.

Sedlák nakouknul do bedny a spatřil stromolezecký náčiní. „Co ty bodce?" opáčil.

„Na lezení," nasucho polkla.

„Ale tady nejsou hory ani led," namítl a přikročil ještě blíž. „Myslíš si, že jsem blbec?" zamračil se a zatnul svaly na rukou, aby se mu v nich zbraň neklepala jak sulc. „Vím, kdo jsi!" vyštěkl. „Mira-ssi." Odfrkl si pohrdlivě.

„Dobře," povzdechla si. Bude to muset zkusit jinak. „Řeknu ti úplnou pravdu." Co zbývá, že? No, ještě zbývá to, co by udělala budoucí žena vůdce přepadení nebo kdokoliv z nás, že? Tedy vytasit dvě pistole a namířit je na toho krypla.

A přesně to udělala. „Nemiř na mě!" zařval.

„Uklidni se," pokárala ho.

„Odlož ty pistole!" ječel.

„Jen klid," pokračovala. „Jak se jmenuješ?"

„Odlož ty zbraně!"

„Jak se jmenuješ?!" zopakovala o poznání přísněji. „Řekni mi jméno."

„Sedlák," odvětil Sedlák. Jméno jsem samozřejmě zapomněl, protože je víceméně nepodstanej a ještě navíc vcelku neškodnej. Navíc vám to s touhle přezdívkou teď bude znít o poznání víc komicky, nemáte zač.

„Sedláku, uklidni se," požádala Mira vyrovnaným hlasem. On se však jenom dál klepal. „Podívej se na mě." Nabádala ho. „Teď na tebe míří dvě pistole a ty máš brokovnici na střílení ptáků." Vysvětlila mu pomalu, kdyby to náhodou nestíhal. „Můžeš mě zranit, ale jestli na mě vystřelíš, jsi mrtvej. Takže odlož zbraň jako první." Nadhodila nekompromisně. A tak ji pomalu začal poslouchat. „To je ono. Nemáš jinou možnost." Kývala spokojeně hlavou a stále ho pozorovala. „Být tebou nezahrávala bych si se životem."

Ale prostoduchej Sedlák si náhle něco vybavil. „Požádali o spolupráci občanů!" vykoktal a opět vztyčil zbraň.

Tohle bude větší fuška, než jsem čekala, pomyslela si Mira. A přesně v té vteřině se za jejími zády zjevila ještě Selka s druhou brokovnicí.

„Nabízejí deset miliard jako odměnu, madam,"upozornila ji, zatímco jí položila hlaveň přímo za krk. Taky se jí dost klepalaruka, ale spíš proto, že už byla na těch deset miliard fakt natěšená. Bylamnohem přímočařejší než její manžel. A bohužel pro Miru i mnohem sečtělejší.