„Protože se neznáme, chtěl bych se vás na něco zeptat," nyní mluvil RM na Kyuboka. Mira se na něj s napětím v očích podívala, protože ačkoliv spolu plán probírali milionkrát, nikdy netušila, co RM udělá právě teď. „Byl jste někdy zamilovaný?" zeptal se.

Kyubok se odměřeně zasmál. „Jsem ženatý přes dvacet let. Něco, co už se v dnešní době nenosí," odvětil rádoby pobaveně. V hloubi duše ale věděl, že na to se ho RM neptal. I on si o něm stačil zjistit, že se oženil s bohatou dědičkou hodnou jeho postavení. Ale zamilovanej do ní nebyl. RM nepotřeboval, aby to řekl nahlas, chtěl jen, aby měl od téhle chvíle Kyubok na mysli jediný jméno: Min Yoonsoon. A to se mu povedlo. Kyubok sice řekl: „Tento svazek je nezvratný důkaz mé lásky, RM-ssi.", ale byl nervózní jak sviňa. Ve skutečnosti nemohl vyhnat dávnou lásku z hlavy. Byla podle něj jediná opravdová. A jak tak na ni myslel, začal se mu postupem času celej život rozpadat pod rukama.

„Chápu," odvětil RM. „Nicméně... odpusťte mi tu drzost... ale myslím, že to tak ve skutečnosti není."

Kyubok přimhouřil oči, ale nedal na sobě před svými kolegy znát znepokojení. Nic neřekl.

„Když je někdo zamilovaný, vidí život růžově. Všechno mu připadá hezké, málem se z něj stane plyšový medvídek, který se pořád usmívá," v tuhle chvíli se na sebe s Mirou vřele usmáli, „a nekřičí a nemluví hrubě ani sprostě neponižuje své kolegy. Vy na první pohled nejste šťastný, Kyubok-ssi. Něco vám schází." Upozornil RM.

Kyubok se jen odměřeně zasmál. „Vím, že nás odposloucháváš, ty svině," procedil skrz zuby. Mira podala vůdci důležitou složku, aby nezapomněl, o čem chtěl mluvit, čehož byl očividně schopnej. Vždycky si rád po telefonu popovídal s policií.

„Plukovníku," odvětil nyní téměř dotčeně. „Vzpomeňte si, kdy jste se naposledy doopravdy s někým miloval a jak to bylo krásné..."

Yoonsoon-ssi, zařval Kyubok málem nahlas. RM s ním vyjebával. Připomínal mu, že žije ve lži. A připomínal mu to kvůli mně. Chtěl Kyuboka donutit zpytovat svědomí a přemýšlet nad tím, že kdysi opustil dva bezmocný lidi, kteří pro něj měli znamenat všechno na světě. Tuhle část svýho života zahnal do nejzazšího koutku svý mysli. Ale RM mu nyní připomněl, že tam ještě pořád je a že se cítí provinile.

RM to nedělal celý pouze kvůli plánu. Chtěl se taky zastat přítele.

„S těmi svými lechtivými kecy můžete jít do prdele," odsekl mu však Kyubok nyní, nasranej jak hovado.

„Protože jste právě nastoupil," RM ho ignoroval, „rád bych vám připomněl, co se píše na prvních řádcích manuálu o vyjednávání o rukojmích." Což byl první papír v tý složce, kterou mu Mira ochotně připravila. Kyubok ve stanu protočil oči. „Doslova tu stojí," nevzdával to RM, „tohle: ‚Pozorně poslouchejte, abyste pochopili psychologii únosce.'".

Kyubok a Han na sebe kývli, že ho jako nechají ještě chvíli pokračovat, než na něj tvrdě udeří.

„Máte dát najevo, že ke mně cítíte empatii a že chápete moje pocity," RM rozhodil rukama, jako by to byla nejjednodušší věc na světě.

Kyubok měl co dělat se sebeovládáním. „Víte vy co?" pronesl s co nejlépe předstíraným klidem. „Myslím, že už jste slepý i hluchý."

Mira a RM se na sebe nechápavě zamračili.

„Proto Hanův telefon zazvonil o vteřinu dřív, než odešel," vysvětlil Kyubok. „A já si začínám myslet, že jste pěkně nahranej, RM-ssi." Arogantně si odfrkl. Tohle mu nedaroval. Neměl rád, když lidi vědí, jak ho dostat na lopatky. A on tušil, že tenhle mizera o něm ví něco, co nikdo z jeho kolegů ne, a to mu bylo dost nepříjemný. „Tohle není jako rajská pláž, na které jste musel být po akci ve Státní tiskárně peněz a cenin, viďte?" začal mu oplácet rány. „Mimochodem, jak bylo na útěku? Jak se má Mira?" ušklíbl se.

RM vyletěl do stoje, ale Mira ho zastavila pohybem ruky. Sama celej rozhovor dost dobře poslouchala. Nyní si vyměnili pozice. Ona se posadila a on nervózně popošlapoval na místě.

„Zdravím, plukovníku," ohlásila se Mira. „Plukovníku Hane," začala oslovovat ostatní. „Krtečku..." dodala s povzdechem. „Předpokládám, že taky posloucháš."

Han předal Krtečkovi svoje sluchátka, a ten si je opatrně převzal. Kyubok mezitím u techniků kontroloval, jestli už našli polohu volajících. A – světe div se – nenašli.

„Ahoj, Mira-ssi, jak se máš?" pozdravil Krteček bývalou kolegyni. Miře zkameněl výraz ve tváři a RM si toho všimnul. Poprvé zalitoval toho, že ji do celýho tohoto pekla uvrtal s sebou, i když to ve svý podstatě bylo její rozhodnutí. Přesto ji chtěl nyní obejmout a omluvit se. To nemohl. Mohl jen poslouchat, jak Krteček říká: „Tady ve stanu mi moc chybíš." Málem jí ukápla slza. Nikdy do Krtečka nebyla zamilovaná, ale měla ho ráda. Býval jedním z jejích nejlepších přátel.

„Díky," pokusila se úsměv. Pokusila se znít vděčně, ale hlas se jí zadrhával. Poprvé si uvědomila, že si pro sebe možná ukrojila příliš, že na tohle není kovaná. „Promiň, že jsem bez varování odešla." Dodala, když se trochu uklidnila. „Jak se ti vede?"

„No, vždyť mě znáš," začal se vykrucovat Krteček. „Jsem tady kluk pro všechno." Jo, v tom se nemýlil. Smutný je jen to, že za sebou má kolik? Deset, dvanáct let policejní kariéry a všichni ho odmítají brát vážně? Jo, asi tak nějak.

„Co tvoje žena? Jak se má?" zeptala se Mira a myslela to upřímně. Po prvním přepadení si nikdy neuměla pořádně představit, že by jí Krteček mohl tak moc chybět.

„Moje žena?" zopakoval s povzdechem. „Opustila mě." Přiznal. Mira se hryzla do rtu. Tohle ji nenapadlo. „Trvalo jí to dlouho, nemyslíš?"

„To je mi moc líto, Krtečku," odvětila Mira upřímně. RM za jejími zády lomil rukama, protože se bál, že se příliš vykecává a ztrácí čas. Ve skutečnosti však možná trochu žárlil, že věnuje Krtečkovi takovou pozornost.

Technici právě odhalili, že opakovač se pohybuje přibližně na té a té ulici přímo v centru Soulu a Kyubok na to hleděl jak na zjevení boží. Moc to nechápal. To se ti dva ani neobtěžovali opustit město? Vždyť je mají tady za rohem!

„Mira-ssi, co to sakra provádíš?" povzdechl si Krteček znovu do telefonu. „Zahazuješ svůj život."

Mira zavřela oči. Zhluboka se nadechla a vydechla. „Poslyš," oslovila ho jemně. „Tohle je teď můj život." Prohlásila přesvědčeně. RM se zachvěl, když to slyšel. Jeho životní láska si zničila život kvůli němu. A on si toho byl moc dobře vědom. „A víš co?" pokračovala Mira. „Tenhle život je tisíckrát lepší než ten předchozí. Je opravdovej." Poslední slova téměř šeptala.

„Myslíš si, že žiješ v podělaným filmu?" utnul ji Krteček. „Dobře mě poslouchej." Nabádal ji. „I filmy končí a občas nemají šťastný konec."

Miře se nahrnuly slzy do očí.

„Ale ty nejsi Kim Namjoon ani Min Yoongi ani nikdo jinej z těch parchantů. Ještě pořád se můžeš vzdát a udat je. Prosím," přemlouval ji.

„Kim Namjoon," zahleděla se vůdci do očí, „stojí přímo vedle mě. Myslíš si, že ho teď udám?" Odmlčela se. Krteček nic neříkal. „A Min Yoongi... kurva, ten zmetek měl pravdu, když jsem ho tehdy vyslýchala... patřím na tuhle stranu. Jsem jedna z nich. A přišla jsem za ně bojovat, ne je udávat. Být policistka už mi holt nestačí. Nestačí mi podřizovat se systému. A s tím se my oba musíme smířit, Krtečku."

Krteček nasucho polknul. „Víš, že tě budu pronásledovat, že?" ujišťoval se.

„To není nic nového," pousmála se. „Vždycky jsi mě pronásledoval." To nebyla lež. Dřív dolízal za ní všude, kam mohl. A upřímně? Chybělo mu to. Kyubok ani Han totiž nebyli zdaleka tak sexy.

„Lituji, ale musím vás přerušit," vložil se do toho RM, když slyšel, jak se Miře při bolestivých vzpomínkách láme hlas. „Jste stále na příjmu, plukovníku?" oslovil Kyuboka. Když nic neřekl, RM pokračoval. „Zavolám vám za hodinu a předem vám oznamuji, že do té doby pustím pět rukojmích."

„Za jednu hodinu budu kouřit doutník na vaše zdraví v guvernérově kanceláři," opáčil Kyubok.

Mira zděšeně přelétla Namjoona pohledem, aby mu dala najevo, že tenhle hajzlík to fakt udělá. Půjde dovnitř, děj se co děj.

„Plukovníku, tento hovor nahrávám," zkusil to RM znovu. „A podle všeho to vypadá, že vám vůbec nezáleží na životech všech těch rukojmích." Nezáleží no. Osm minut. „Co když je tam uvnitř ale přeci jen někdo, jehož smrt byste si později mohl vyčítat? Ne kvůli povolání, ale jako člověk."

„RM-ssi, ujišťuji vás, že neexistuje nikdo a nic na světě, kdo by mi zabránil v mých úmyslech," prohlásil Kyubok zatvrzele. Aby to bylo ještě zvrácenější, nemyslel na svoji ženu, ale na Yoonsoon a její dítě, o kterým ani nevěděl, jestli se kdy narodilo. „A poněvadž to nahráváte, dám vám takovou radu, na kterou nezapomenete." Pokračoval. „Popadněte svou masku, kulomet a připravte se. Protože nad vaší hlavou se rozpoutá boží dopuštění." S těmito slovy zavěsil. A RM už ho ani nemohl upozornit, jak zatraceně velkou určitě dělá chybu.

Kyubok si totiž řekl, že na tohle psychický deptání nebude jakkoliv reagovat. Koneckonců, byl víc než dobře cvičenej voják. „Co z toho telefonu už máte?" obrátil se na techniky. Tuhle válku hodlal zatraceně vyhrát.

„Volali ze starého telefonu," řekl jeden z techniků. „Bylo nemožné získat jeho souřadnice, ale rozhovor přešel přes dva opakovače."

„Co tím myslíte?" rozzuřil se Kyubok, kterej po Hanově vzoru neuměl nic moc jinýho než se solidně nasrat. Ještě, že se svou ženuškou neměli víc dětí, svět je hned o poznání lepší místo.

„Je tu vysoká koncentrace lidí, a proto signál skáče," vysvětlil technik. „Nebo se možná přemísťují." Navrhl alternativu.

„Chcete mi říct, že zatímco tady s námi mluvili, byli poblíž na procházce a lízali zmrzlinu?!" vyjel Kyubok, ale když si tak představil Namjoona s Mirou, i on musel uznat, že je to docela představitelný. „Nasadit všechny dostupné jednotky a každého identifikovat. Hned!" zařval na podřízené.

„Plukovníku, podle zjištěné oblasti pohybu se stále bavíme o více než půl milionu lidí, a to i když tuto sledovanou oblast zúžíme na nutné minimum," vymlouval se Krteček.

„A lidi budou utrácet ty peníze, co rozházeli, takže se jich možná někde nakumuluje ještě víc," přidal se k němu skepticky strážník Yo. Kyubok svěsil hlavu do dlaní. Počínaje dneškem začal prožívat svou nejhorší noční můru.

„Nepřítomnost hluku a kovový hlas naznačují, že nevolali z ulice," upozornil všechny přítomné technik. „Možná se jedná o sklep nebo o tunel z metra." Nadhodil, a musím uznat, že nápady jsou to vskutku zajímavý. Hloupý, ale zajímavý. „Nicméně, přesná poloha se nedá zjistit," zopakoval ten samej technik trpělivě.

Kyubok praštil pěstí do stolu. To se mu snad jenom zdá! Co si ti dva myslí, že jsou zač, že s ním takhle vymetají?! Hodlal jim to vrátit i s úroky v následujících minutách, i kdyby ho to mělo stát psychickou stabilitu, kterou nikdy neměl.

***

Kdo v tomto rozhovoru měl nakonec největší mentální převahu? Figuroval v něm vůbec někdo takový?