Mira si svázala vlasy a nasadila sluchátka.

RM připravoval starý tlačítkový telefony, ze kterých se uskuteční první hovor s policií a rovněž si urovnal sluchátka na uších. Zkontroloval hodinky.

Kyubok ve stanu pozoroval ubíhající čas na obrazovkách, když se za ním ozvalo zazvonění telefonu. „Kdo si to do prdele zapomněl vypnout?" rozzuřil se a rozhlídnul se kolem.

„Promiň, to je můj," ozval se zahanbeně plukovník Han z druhé strany místnosti. Volalo mu skryté číslo. Zbývalo dvanáct minut. A on to pro jistotu zvednul. „Prosím?"

„Dobrý den, plukovníku. Tady RM," ozvalo se z druhé strany. „Doufám, že už je vám lépe."

„No ne, RM-ssi," řekl Han nahlas a rázem se za ním všichni kolegové opět otočili. Kyubok odběhl za techniky, aby mohli začít nahrávat.

„Je mi líto, že jsem vás tak vytáhl z prohlídky u zubaře," omluvil se RM zdvořile. Nějaký technik vyrval Hanovi telefon z ruky a dal hovor na reprák. „Doufám, že vám to nezpůsobí příliš mnoho potíží." Pokračoval RM.

„Vy nikdy neobtěžujete, RM-ssi," ušklíbnul se Han ironicky, nyní nepotřeboval telefon, aby mohl mluvit, stačil mikrofon. Stejný mikrofony si vzali Kyubok, Krteček a velitel Shin.

„To jsem rád, plukovníku, protože jsem poněkud zmatený," povzdechl si RM teatrálně do telefonu. „Vedete tu operaci vy, nebo plukovník Myung?"

Oba plukovníci na sebe hleděli se sluchátky v uších. Han na Kyuboka kývl, aby taky něco řekl. Ten se otočil směrem k obrazovce a ohlásil se: „U telefonu plukovník Myung. Od této chvíle tomu velím já." Prohlásil rázně.

RM se zarazil, když slyšel jeho hlas. Přistihl se, že v něm chvíli hledal nějaký podtón podobný mému hlasu. Potom se pro sebe pousmál. „Velmi mě těší, že vás poznávám, plukovníku," odvětil opět zdvořile. „Asi mi to nebudete věřit, ale poslouchat váš hlas je pro mě opravdu jedinečný zážitek."