Trochu jsem vás zmátl v čase, přiznávám. Ve skutečnosti jsem měl dneska víc štěstí než rozumu. Víte, co se stalo asi deset minut zpátky, když jsem stál nad mapou, popadnul zbraň a chtěl se jít vydat připravit těm zmetkům pěkný překvapení, přičemž bych se jen vydal na smrt?

Z vysílačky se ozvalo tohle: „Kyungji-ssi? Kyungji-ssi, slyšíš mě?"

„RM-ssi," popadnul jsem vysílačku a chtěl samou úlevou vyšilovat. „Tady SUGA."

„Ach, díky bohu," vydechl on. „Měl jsem strach, že už je po vás."

„Neboj se, mám plán," pokusil jsem se ho uklidnit.

Mira mu vyrvala vysílačku z ruky. „Yoongi-ah, pouští vám tam omamný plyn. Musíš okamžitě varovat ostatní."

„No do prdele," ulevil jsem si a vytřeštil oči.

„Vemte si kyslíkový masky a pokračujte dál ve tvým plánu. Spolíháme na tebe, veliteli," dodala Mira.

„Rozkaz, šéfko. Teda... COŽE?!"

Můj plán samozřejmě obsahoval spoustu chaosu a střílení z kulometu, a především vůbec nemusel vyjít. Ale byl to můj plán jak zachránit Hoseoka. Takže jsem svolal všechny hezky zpátky a vysvětlil jim, co musíme udělat.

„RM-ssi, všechny vchody jsou kryté," oznámil Mat hrdě do vysílačky.

„Počkají až se budova naplní plynem, takže máme ještě asi deset minut," oznámil nám RM. „SUGA-ssi, jsi si jistý, kudy půjdou dovnitř?" ozval se po chvíli znovu, přičemž ve spěchu studoval mapu ve svý dodávce.

„Asi tak na čtyřicet pět procent," přiznal jsem.

RM si promnul spánky. „To musí stačit," prohlásil.

A proto teď Mat střílel do jejich barikády a snažil se je zahnat do kouta. Nehledě na to, kudy vlastně přijdou, vycházel jsem ze tří předpokladů: Za prvé určitě přilezou šachtou nebo potrubím, když jim zablokujeme vchody. Za druhé vlastně jediný, co potřebujeme navíc, abychom se jim mohli postavit stejně jako za jiných okolností, je kyslík, kterýho tady máme asi tak tři tuny kvůli potápění. A za třetí, abychom je zneutralizovali, stačí je zahnat k únikový cestě, spustit lasery a zabránit jim tak uprchnout.

Takže než se nadáli, hodili jsme jim do únikový cesty dýmovnice, a když se vzpamatovali, byli obklopení lasery, který by aktivovali výbušniny všude okolo, kdyby se pokusili vykročit ven z kruhu.

„Tak co? Jak jste na tom, pane Shine?" jednooká Kyungji v kyslíkové masce teatrálně sestupovala za nimi ze schodů. „Viděli jste ty lasery? Jsou nádherný, viďte?" vysmála se jim.

„Je to plastická trhavina RDX," oznámil Shinovi jeden z jeho mužů.

„Přesně tak," přisvědčila Kyungji, se kterou se vůbec nebavil. „Je jich více než čtyřicet kilogramů, rozmístěných v sedmi náložích. A domnívám se, že vám nemusím vysvětlovat, co by se stalo, kdyby se jeden z vás odvážil jen dotknout světelného paprsku, viďte?" Odmlčela se. Zůstala stát na schodech a začala jim dělat přednášku. „Funguje to takto: Detonátor je připojený na fotoelektrickou buňku, a pokud vybuchne jedna nálož, ostatní ochotně udělají totéž. Nebo se snad mýlím, pane vrchní pyrotechniku?" zařvala na toho týpka, co se vyznal v trhavinách.

Jediný, co se ozvalo, bylo Shinovo sípavé: „Kurva." Docházel mu kyslík. Už brzy bude lapen do vlastní pasti.

„Právě," zasmála se Kyungji. „Proto bych vám doporučila, abyste se trochu zklidnili, protože brzy tak jako tak spotřebujete všechen kyslík a začnete dýchat halotan. Takže si hezky lehněte, udělejte si pohodlí a popřejte si navzájem dobrou noc, kluci." Dodala posměšně.

Shin namířil revolver jejím směrem. Za jejím zády jsme se zjevili já s Matem a samopaly. A velitel Shin věděl, že je všechno marný. Jejich proplánovaná akce selhala, protože jsme použili selskej rozumu a obrátili ji proti nim.