Nyní se V všem chlubil svým prvním úlovkem z trezoru. „Copak? Chceš si je pochovat?" škádlil Kaie.

„Dej mi je," přikývl Kai horlivě hlavou.

„Tu máš, mladíku," uculil se na něj V a vložil mu každou z cihel do jedné dlaně. „Nechť pocítíš stejný štěstí, jaký cítím já. A teď," tlesknul, „všichni do práce! Budeme tavit." Kai mu pomohl sundat kyslíkovou bombu. „Běž mu raději otevřít." Pohodil V hlavou směrem ke komoře. „A vy dělejte, to nejhorší máme totiž za sebou." To si V bohužel jen myslel.

Ale i přesto se všichni dali do práce. Vytáhli potřebné nářadí a začali připravovat prostor na tavení drahocenného kovu. „Teď přijde to nejlepší." Povzbuzoval je V se smíchem.

PSY mezitím vylezl z trezoru, posadil se na výsuvnou plochu a sundal si brýle. Pozoroval ho, jak tam stojí zády k němu a všechny organizuje. A poprvé za celou dobu, co se znali, se neudržel. „Ten neopren ti sekne, V-ssi," začal s ním laškovat.

V sebou poděšeně trhnul, protože nic takovýho rozhodně nečekal. „Jak prosím?" obočí mu vystřelilo do vzduchu.

PSY seskočil z plošiny, shodil kyslíkovou bombu ze svých zad a vyšel mu naproti. „Při pohledu na tvůj zadek by se jeden neudržel," ušklíbnul se.

V se ovšem jen naštval. „To se spíš neudržím já a vytrhám ti všechny chlupy z koulí, ty sprosťáku!" utrhl se na něj. PSY se jen zasmál při té představě. „Mně to teda vtipný nepřipadá," ohradil se V přísně. „Proč se mnou takhle mluvíš, co? Tady v týhle dílně jsem tvůj šéf, na to nezapomínej."

PSY se zarazil. Myslel to celé ve vtipu, ne s úmyslem ho urazit. „Jasně, šéfe," povzdechl si. „Promiň mi to."

„Neztrácejme vzájemnou úctu, co ty na to?" navrhl V. Potom se obrátil na zbytek tavičů zlata. „Na co čumíte? Odteď budeme makat, makat, makat! Je to jasný?" Vyšel vpřed a PSY zůstal jen zírat nad jeho charismatem. „Co nejrychleji spusťte pece," rozkazoval. „A připojte odsavače výparů."

PSY se začal připravovat na další vynášení zlata, proto si začal chystat vybavení, ale nemohl z Vho spustit oči. Něco na něm bylo. Něco fakt kurevsky dobrýho. Ale on ještě netušil, co to je, jen na to hodlal přijít.

„Roztavíme tu pitomou národní rezervu!" prohlásil nyní V odhodlaně. „A ty, PSY-ssi," ohlídl se na něj. „Autogen do ruky a jdi znovu dovnitř. Ať se nám tam nic neposere a ať jsem sakra spokojenej." Prošel dozadu a strhnul plachtu z jedné pece. „Tak honem, pánové, kde to vázne?" Třikrát tlesknul. „Nějak si musíme vydělat na podělanej chleba, co říkáte?"

PSY si vzal mnohem větší bombu s kyslíkem a vplul znovu dovnitř do trezoru. V a Kai pozorovali na nainstalované vodotěsné kameře uvnitř jeho počínání. Poprvý jsem slyšel, že se dá rozdělat oheň pod vodou v klášteře San Giovanni. Zdálo se mi to podobně nepravděpodobný jako fakt, že tam fakt jsem zavřenej s mnichy a poslouchám gregoriánský chorály.

Ale PSY tam fakt byl a tavil zadní stěnu trezoru pod vodou. Právě teď. Prý je to možný proto, že oheň se pod vodou obalí bublinkami kyslíku a kyslík je přesně to, co oheň udržuje při životě. Zdálo se mi to jako poměrně hezkej způsob jak zničit to, co jsme si sem přišli vyzvednout, tedy trezor, ve kterým si mezi tolika zlatými cihlami nikdo ničeho nevšímal. Nerušeně a bez vědomí policie.

Aby nic netušil ani ten chcípák Kyubok, kterej si to rázoval ze stanu k obrněnému vozidlu před bankou s Krtečkem v patách. „Vydávali se za první četu šesté roty," vysvětlil Krteček spěšně. „Pravé vozidlo dorazilo o několik minut později."

Kyubok nevěřícně strhnul provizorní nálepky z vozidla. „To snad není pravda," zamumlal. Dobře mu tak. „Vyzráli na nás. Všechny nás odposlouchávají." Naštval se a udělal rychlou otočku zpět ke stanu. „Musíme vyhodit všechno, co se dá napíchnout. Cokoliv, co je napojené na síť a na naše telefony." Prohlásil rozhodně.

„Uvažujme s chladnou hlavou," pronásledoval ho dál Krteček. „Řádný postup přeci je prvně vyčistit celou oblast. Přeci nemají napíchnuté všechno." Namítal.

Jenomže víte, koho „řádné postupy" fakt nezajímají? „Můžou mít!" namítl totiž Kyubok a otočil se Krtečkovým směrem tak rázně, až on musel udělat pár kroků nazpět. „Mají skoro dvě miliardy wonů." Připomněl Kyubok. „Můžou cokoliv. Úplně cokoliv." Zuřil. „Naše rozpočty jsou oproti tomu jejich na necelé třetině. Můžou si dovolit odposlouchávat i pitomou asistentku." Potom se opět rozešel směrem ke stanu.

„Ale máme jen důkazy o tom, že odposlouchávali komunikaci mezi..." nevzdával to Krteček.

„Mají i fotky tvýho ptáka! Co na tom nechápeš, Krtečku?!" setřel ho opět Kyubok ostře. „Nechceš je náhodou pozdravit? Určitě mají aktivovaný i tvůj mikrofon!"

To jsme sakra měli. Respektive to za nás udělala skupina Pákistánců. Ti hoši jsou doslova k nezaplacení.

„Řádný postup je vyčistit oblast!" prosazoval si Krteček svou.

Kyubok opět zašel do stanu. „Dávejte všichni pozor," oslovil je. „Ať nikdo nezapíná žádné zařízení, které nebylo v krabici minimálně půl roku. Žádné sítě nejsou bezpečné. Ani armádní, ani policejní ani síť ministerstva vnitra."

Velitel zásahových jednotek Shin se otočil za jeho hlasem a pozoroval, jak bere do ruky odpadkovej koš a obrací ho dnem vzhůru. „Všechny vaše mobily chci mít tady v tomhle koši," zavelel, jako by se v tom koši neválelo pár žvejkaček a kelímků od kafe. Nic proti, ale když se Kyubok nasere, mívá zbytečně blbý nápady. Svůj telefon hodil do toho bordelu jako první. „Hned!" přikázal.

RM a Mira se na sebe znepokojeně podívali.

„Šup, šup, kdo chce volat mamince, ať jde do budky," Kyubok obcházel svoje kolegy s odpadkovým košem.

RM viděl pouze to, jak před ním jednotlivé kamery telefonů zhasínají. „Za necelou minutu budeme slepí a hluší," povzdechl si a přejel se židlí na druhou stranu k Miře, div se nevysekal.

„Právě nás elegantně poslali do prdele," přidala se k němu a netušila, co budou dělat.

„Vždyť porušil všechny protokoly, do hajzlu," RM si zdrceně prohrábnul vlasy.

„Máš pravdu," připustila Mira. „Zabavit mobily bez soudního příkazu je nelegální, ale tenhle parchant bude porušovat další a další protokoly. Říkala jsem ti to."

RM praštil hlavou do stěny.

„Neříkej mi, že jsi to nevzal v úvahu, Namjoon-ssi," napomenula ho a sundala si sluchátka. „Víš stejně dobře jako já, čí to může být otec. A někdy v sobě DNA prostě... prostě nezapřeš." Povzdechla si. „Tohle ovšem úplně všechno mění."

Dál úzkostlivě pozorovala zhasínající obrazovky a Kyubokův ztrácející se hlas, který říkal: „Technici vám je zanalyzují a co nejdřív vrátí."

„Nech mě přemýšlet," Mira si promnula spánky.

„Strážníku Yo, které části jste nerozuměl?" Kyubok se znepokojeně zamračil do rohu na posledního neposlušného podřízeného.

„Jenom mažu pár důvěrných věcí," ohradil se strážník. „Třicet sekund, plukovníku." Škemral.

„Všichni víme, že chodíš s Jooyang, tak mě laskavě neser," Kyubok přišel přímo k němu.

„Dvacet sekund," zdržoval dál strážník Yo.

„Je pohotovost pátého stupně, celý náš systém je hacknutý, vrchní štáb napíchnutý a přístroje infikované bůhví jakým virem!" zvýšil na něj Myung Kyubok hlas. „To poslední, co bude analytiky zajímat, jsou tvoje trapný chaty! Rozumíš mi?! Dej mi ten blbej mobil!" Zaječel, a když podřízený neposlouchal, prostě mu ho sebral sám. „Do prdele." Ulevil si, když jej konečně vypnul.

Strážník Yo byl vždycky tak trochu zvláštní člověk. Nevadilo mu, kdybychom fotky jeho nahé milenky viděli my, ale nemohl se smířit s faktem, že je uvidí taky jeho nadřízený a datoví analytici.

Nicméně tohle všechno Kyubokovi bylo dost volný. „Chci obrazovku, na které se bude odpočítávat čas, kterej zbývá do otevření bezpečnostních bran banky," diktoval si dál podmínky. „Do práce!"

Ten čas byl čtrnáct minut. A to je všechno, co máme.

***

Co si myslíte o Kyubokovi?