Naše spojení sice rozkódovat nemohli, protože se pořád jen vrstvilo, ale právě proto dovnitř nasadili jedno vlastní – j-hopa.

„j-hope-ssi, potřebuji, abys mi odpověděl co možná nejpřesněji," slyšeli naléhat našeho vůdce v policejním stanu. „Kde tě drželi?" zeptal se.

j-hope v košili a kravatě stál nyní u vysílačky, zatímco V, Kyungji, Jimin, Jungkook a já jsme obsadili okolí. „V cele," povzdechl si j-hope a hlas se mu třásl. Úzkostlivě jsem ho pozoroval a zatínal zuby i pěsti, když jsem viděl, jak moc se mu chce plakat. Myslím, že jsem ho dokázal trochu uklidnit, ale jasně, že měsíce mučení jen tak nesmázne pět minut něhy. „Velmi malé." Dodal. „Myslím, že měla velikost... asi tak rakve. Nemohl jsem si v ní ani sednout. Celou dobu jsem stál."

A když jsem si to představil i do mých očí vyhrkly slzy. Tohle Chaewon neměla dělat, tohle ne.

„Kolik dní?" zeptal se RM.

„Nevím," přiznal j-hope. „Po čtyřech nebo pěti jsem to přestal počítat. Nebylo tam přirozené světlo, takže jsem ztratil pojem o čase." Z očí mu kanuly slzy. V, kterej stál nejblíž vedle něj, se zamračením přelítl jeho i mě. Naše pohledy se střetly a já tušil na co myslí: To si snad ta zkurvená policie dělá prdel, ne?

j-hope se zadrhl. „Můžeš pokračovat, nebo si to raději dořekneme později?" zeptal se RM nejistě.

„Ano, můžu pokračovat," prohlásil však j-hope bojovně.

„Čím tě krmili?"

„Hrudkovitou kaší. Asi to ale byla jen voda a mouka. A taky mi dávali kafe. Spoustu kafe. Měl jsem jich klidně i padesát za den." Srdce se mi rozbušilo žalem. Vždyť i jenom to ho mohlo zabít!

V policejním stanu tenhle rozhovor nakrásně poslouchali a Chaewon si ty nechutný detaily samozřejmě velmi zvráceným způsobem užívala.

„Byl jsem nabuzenej," ušklíbl se j-hope.

„Připravovali tě o spánek," povzdechl si RM. „Myslíš, že v té kávě byla ještě jiná, například omamná, látka?" Mira vedle něj seděla poměrně klidně. Znala tajné protokoly týkající se mučení a věděla, že tohle může zajít ještě k mnohem strašlivějším věcem. Najednou nechápala, co se jí na práci policistky kdy tolik líbilo.

„Je to dost možný," přisvědčil j-hope nyní. „To kafe chutnalo jak břečka. Ale zdrogovanej jsem byl, to vím určitě. Když mě vyslýchali, nutili mě vdechovat nějaký plyn." Zhluboka jsem se nadechl a skousnul vlastní jazyk, abych neřekl nahlas něco sprostýho. Nechtěl jsem j-hopa přerušovat, protože se nejspíš potřeboval akutně vypovídat, ale měl jsem nutkání do něčeho praštit.

„Nevím, co to bylo za sračku," pokračoval j-hope ve svém povídání, „ale dobrý na tom bylo alespoň to, že jsem se na chvíli dostal z cely. A občas jsem si dokonce i sednul."

„A kromě výslechů tě pustili ven kvůli... ehm... kvůli jiným věcem?" zajímal se RM.

j-hopovi se spustily slzy. Tohle byla ta nejvíc ponižující část. „Ani abych se vysral," přiznal s hanbou v očích. „Nechali mě tam pochcanýho a posranýho celý hodiny. Dny."

Chaewon se zkroutily rty do mírného úšklebku. Měla pocit, že to j-hope nějak moc hrotí, ale ničeho nelitovala. Nic (kromě zákona samozřejmě) by jí nebránilo v tom udělat něco takovýho třeba znovu. Ale jak už jste si mohli všimnout, v tomhle příběhu se na zákony příliš nehraje.

Kyubok klopil hlavu do dlaní. Jestli se tohle někdy dozví veřejnost, tak to bude zatracenej průser. A jejich hlavy zaslouženě padnou k zemi jako první.

„A dovolili ti někdy se umýt?" pokračoval RM ve zpovídání.

„Nejblíž tomu bylo, když mě opláchli hadicí," povzdechl si j-hope a bylo vidět, jak bolestivé a trapné pro něj je o tom všem mluvit.

RM chvíli váhal, jestli se má zeptat na tu další věc, ale nakonec to přeci jen udělal: „Jaké to bylo, j-hope-ssi?"

Cos čekal, že řekne? Že to byly nejlepší okamžiky jeho života? „Nejdřív tě pověsí nahýho do řetězů a ty se strašně stydíš," říkal a už se ani nesnažil neplakat. „Pak na tebe stříkají takovou hadicí." Koukal jsem mu do obličeje. Z pravýho oka mi vytekla slza. Jenom jedna. Cítil jsem se vinen. Vinen tímhle vším. To, co se j-hopovi stalo, se stalo proto, že jsem kretén. Když jsem to všechno slyšel, cítil jsem se jako odpornej člověk. Ale měl jsem pocit, že si to zasloužím. Měl jsem pocit, že jsem si mnohem víc zasloužil to mučení než j-hope, ale zároveň jsem měl pocit, že bych to nevydržel, když jsem to všechno slyšel, a nesmírně jsem ho obdivoval. Chtěl jsem pro něho udělat něco krásnýho. Protože on tady stál a říkal: „Bylo to tak ponižující, RM-ssi, tak moc ponižující."

„To nebyla tvoje hanba, j-hope-ssi," namítl RM. „Byla jejich."

„Ne jenom," oponoval j-hope. „Protože mi každej den říkali: ‚Řekni nám, kde je RM. Řekni nám, kde je RM a všechno skončí.' Chaewon mi to opakovala celou dobu. A já přísahám, že kdybych věděl, kde zrovna kurva seš, tak už jsem jí to vykecal a jsme v hajzlu oba. Za to se stydím úplně nejvíc." Povzdechl si, sklopil obličej do dlaní a dál jenom plakal.

Já taky. „To by udělal každý, Hoseok-ssi, úplně každý," utěšoval ho RM.

j-hope popotahoval a otíral si slzy. Chtěl jsem ho začít objímat a už nikdy ho nepustit. Ale ještě chvilku jsem byl ochotnej to vydržet, protože jsem si naivně myslel, že teď mezi náma bude všechno jako dřív. Jenomže nic nebylo jako dřív. Já nebyl jako dřív. Snažil jsem se polepšit a skoro nikdy nepouštět tu toxickou stránku, kterou mám hluboce zakořeněnou v sobě, ke slovu. On taky nebyl jako dřív. Byl pohublý, zmučený a přesně tak by neměl vypadat někdo, kdo má ve jménu slovo „naděje".

„Bál ses o svůj život, viď?" ptal se dál RM jemně.

j-hope znovu popotáhl. „Věděl jsem, že nejsme v Koreji," prohlásil a pokusil se trochu uklidnit. „Když se změnil směr větru, slyšel jsem, jak vyvolávají modlitby z nějaké mešity. Byl jsem naprosto přesvědčený, že mě zastřelí a pohřbí někde v poušti." Jenomže co neřekl, bylo, že oni ho předtím ani nezastřelili. „Každej den jsem se v ledovým potu budil s jedinou otázkou v mysli – jestli už nenastal můj čas."

Jakožto velitel přepadení, co si říká přezdívkou a nezná svou minulost, bych byl jakž takž schopen racionálně uvažovat a vymyslet na tu svini krutou pomstu. Ale možná právě v tu chvíli se ve mně začal budit ten zkurvysyn, Yoongi, kterej mě brzo posedne a já zešílím. Jako vždycky. Pomalu a postupně, nebo rychle a dramaticky. Jistý je jen to, že to určitě celý dost záživně pohnojím. Jako velitel bych si zachoval klid. Ale já nebyl velitel. Byl jsem frustrovanej milenec, kterej měl v plánu se pomstít všem, co na j-hopa vztáhli ruku. Možná jen proto, že jsem byl sobeckej. Ale pěkně mě to štvalo.

Vmu se do očí taky nahrnuly slzy a prohlížel si j-hopa opatrně a znepokojeně. Tohle se lidem nedělá, pomyslel si, tohle ne. Najednou měl pocit, že jsme všichni v zatraceným právu se pomstít, protože oproti tomu, co oni udělali j-hopovi, jsme jim my neudělali nic.

V policejním stanu Chaewon stále krčila rameny, ale raději držela hubu. Strážník Yo si ji prohlížel a udělal krok vzad. Kyubok od ní odvrátil pohled, lomil rukama a v duchu nadával. Věděl, že tohle Chaewon zatraceně přepískla.

j-hope plakal. RM a Mira taky postupně začínali. Byla to silná chvíle, bolestivá pro nás všechny, ale dojemná. A Namjoon chtěl j-hopa přesvědčit, že když si teď sáhl na úplné dno, tak nyní už jen popluje vzhůru. „Tohle všechno už je pryč," oslovil ho něžně do vysílačky. „Teď už jen potřebuji, abys mi přesně popsal, co se stalo, když tě odtamtud odvedli." Dodal.

j-hope vzhlédl ke stropu a prohlížel si křišťálovej lustr. „Posadili mě do letadla," začal. Jungkook, kterej jako jedinej nebrečel, se hryzal do rtu a přesvědčoval se, že to vydrží. Jimin vedle něj dal dávno průchod slzám. „Když jsme přistáli, nacpali mě do auta. Odvezli mě do vojenské nemocnice." Z výslechu rovnou do nemocnice. To je trochu divný, ne?

„A jak jsi strávil noc?" zajímal se RM.

„V životě jsem se líp nevyspal," vydechl j-hope. Při téhle vzpomínce se chvěl, ale byla z ní cítit jakási úleva. „Píchli mi něco úžasnýho." Pořád jsem na něj koukal, jak tam tak stojí, vykládá tohle všechno, a pomyslel jsem si, jak je statečný. „Neotevřel jsem oči až do rána, kdy mě probudila Chaewon." Odmlčel se. Potom se odhodlaně zašklebil. „Tak co? Kde je moje červená kombinéza?"

Všichni jsme se alespoň nepatrně pousmáli, když to řekl. Je tady s námi. Je zase náš.

„Jestli nám vydají j-hopa, s největší pravděpodobností mu implantují mikrofon," kladl nám RM na srdce na jedné z hodin v italským klášteře. „Takže pokud budeme mít podezření, heslo bude ‚krátká dovolená'."

„Ještě si trochu odpočiň," ozval se vůdcův hlas z vysílačky. „Ať ti připraví horkou koupel. Zasloužíš si krátkou dovolenou."

j-hope se vděčně usmíval. To ale netušil, co mu RM právě řekl. V se zděšeně podíval na Jungkooka. Jungkook se podíval na mě. Hryznul jsem se z vnitřní strany do tváře, protože jsem věděl, že to samozřejmě nesmím prozradit. Kyungji si prohrábla vlasy. Byla ze všeho tak zatraceně unavená, že by nejradši j-hopovi usekla celou ruku a šla dál.