Když podruhé zaklepal s plány v ruce na Jina a Kyungji, bylo to dost naléhavé klepání. Celou předchozí noc promýšlel jejich plán a pokaždé došel k závěru, že je to sebevražda.

Jin měl ale vždycky chuť myslet na blbinky. Otevřel pouze na škvírku a pozdravil: „Zdrávas Maria, milosti plná." Potom se zašklebil.

Namjoon obrátil oči v sloup. „Nech si ty srandičky," pokáral ho.

Jin odtušil, že jeho bratříček se nevyspal moc dobře (spíš vůbec) a raději ho proto pustil dál. Namjoon se zamračením vstoupil. Jin za ním zavřel dveře. „Máš odpovědět ‚Pán s tebou'," zavolal za ním a pokusil se ho pronásledovat. Na sobě měl jen župan a trenky, ale i tak se domníval, že mu to moc sluší. „Tady jsme na svatém místě!" dožadoval se. „Hej! Namjoon-ah! Jak se to chováš, co?" Napomenul ho.

Ovšem Namjoon si to už rázoval do kapličky, kde zrovna Kyungji v té samé košili a riflích, co na sobě měla předchozí den, skládala miniaturní figurky potápěčů do modelu trezoru se zlatem. „Dobré odpoledne," pozdravil ji ledabyle. „Můžu?" ukázal na stůl. Kyungji povytáhla obočí a svůj model odložila stranou, ale nic nenamítala. „Díky," pokynul jí Namjoon vděčně a rozložil všechny svý plány neohrabaně přes celej stůl. „Prostudoval jsem je oba do hloubky," ukázal jim. „Porovnal jsem je. A musím říct, že plán na Státní tiskárnu je možná složitý," obrátil se na svého bratra, který zůstal se založenýma rukama stát dva kroky za ním, „ale alespoň není nemožný," upozornil je. „Řekl bych, že je dokonce dokonalý." Popostrčil si brýle na nose a pyšně se pousmál. „Ovšem ten na Jihokorejskou banku," povzdechl si. Chvíli se díval na Kyungji před sebou a chvíli na Jina za sebou, takže nemotorně švihal hlavou tam a zpět. „... je... je to šílenství." Zavrtěl hlavou. „A především," nyní se opět podíval na Jina. „Je naprosto nemožný. Neproveditelný."

Jin bez nálady mávnul rukou. „Bože, Namjoon-ah," promnul si obličej. „To se ti jenom zdá! Ten plán se zdá nemožný..."

„Protože je!" odsekl Namjoon a skočil mu do řeči.

„Jenomže to, že se jeví nemožným, ho činí tak krásným!" oponoval mu Jin a vztekle dupnul do země.

„Ten plán se zdá nemožný," řekl RM na jedné z prvních hodin. „Ovšem..." zahleděl se dozadu. „Paní inženýrko, sdělte nám podrobnosti." Vyzval Kyungji.

Ta se ve vší vážnosti a pýše zvedla a došla dopředu k modelu. „Pánové a dámo," pokynula Miře, která stála s Namjoonem v rohu, „vítejte v Jihokorejské bance." Ukázala na model. „Sejdeme deset metrů," natáhla před model paži, a tu nyní posouvala níž a níž, „dvacet," pokračovala, „třicet, čtyřicet a... dostaneme se k ní." Prohlásila tajemně. Potom vytáhla svou nádobku s potápěči a zlatem. „Tohle je trezorová místnost." Objasnila. „A nachází se přesně čtyřicet osm metrů pod zemí."

„Trezor je hermeticky uzavřený," nakreslil RM škaredě na tabuli, aby Kyungji trochu pomohl. „A proč?" vybídl opět ji.

„Protože se může zaplnit vodou," vysvětlila Kyungji také tohle. PSY sklopil hlavu smutně do dlaní. Tohle se mu zdálo praštěný. Má se tam jít jako utopit? „To už je holt ďábelská jihokorejská důmyslnost," povzdechla si Kyungji. „Musíte být dost zvrácení, abyste něco takovýho vymysleli, že?" ušklíbla se a klekla si k modelu.

„Trochu úcty, ne?" mlasknul na ni odměřeně Jungkook.

„To byla poklona, šéfíku," Kyungji mu poslala vzdušný polibek. „Je to geniální technické dílo. Naprostej zázrak." Zašeptala a dál se fascinovaně dívala na model.

„Vybudovali dva kanály, které vedou přímo do trezoru se zlatem," doplnil ji RM a nakreslil podivné čáry na tabuli. To asi měly být ty kanály. „Jde o čtyřicet pět kilometrů zesíleného potrubí pod zemí. Proč ho tam máme?" obrátil se na Kyungji.

„Kdyby se někdo odvážil bouchnout do těchto dvířek," Kyungji ukázala na vchod do trezoru. RM popadl kýbl s vodou a půlku jej do plastové nádobky vylil. „Celý trezor se zaplní do dvaceti minut, vážení." Ušklíbla se Kyungji. „Pokud se dokonce dotknete zlata," pokračovala, jako by ji to neodrazovalo ani v nejmenším. Naopak. Kurevsky ji to fascinovalo. „Prasknete jako žáby, bratři. Utopíte se."

Jungkook přes uličku se zasmál a já se na něj skepticky podíval. Pochopil jsem z toho všeho jen jedno. K tomu zlatu by se nikdo, kdo má moc, nedostal, ani kdyby ho fakt potřebovali. Záleží jim na něčem, co je pro ně nedosažitelný. Proč vlastně?

„Všechno je tak odrazující, že nikdo nečeká pokus o loupež zrovna v tom trezoru," potvrdil mé myšlenky RM. „A proto to vyjde." Triumfálně se pousmál.

„Vlastně je to velmi prosté," Kyungji se postavila vedle něj a pokrčila rameny. „Stačí, když se uplatní talent a věda." Prohlásila.

„Nejlepší mozky techniky, fyziky, mechaniky tekutin," vyjmenovával Jin, zatímco obcházel stůl a dostal se až na druhou stranu za Kyungji. „Dovedeš si tyhle všechny představit, jak připravují loupež?" významně zdvihnul obočí na Namjoona, který zůstal jako opařený stát na původní straně.

„Výkvět inteligence plánující loupež," zazubila se Kyungji tehdy. To ještě měla krátké vlasy i nehty. Prohlížela si Jina vedle sebe od hlavy až k patě a házela po něm bolestně zamilovaný pohledy.

„Ale jak se kurva chcete dostat dovnitř?" vytrhl ji z iluzí Namjoonův znepokojený hlas. Ti dva na sebe jen pohlédli, ale neřekli nic. „Tak si to představte," rozhodil Namjoon rukama. „Je tam policejní oddíl a dvacet mužů ze soukromé bezpečnostní služby. A taky vládní ochranka, je to vysoce strategické místo. To nemluvím o tom, že vojsko přijede během několika minut. Takže mi vy dva chytrolíni laskavě vysvětlete, jakým způsobem chcete jít dovnitř." Zavrčel.

Kyungji ho sjela pobaveným pohledem, jako by byl včerejší. „Je nemožný se tam dostat, když se převlíkneš za zloděje, to máš pravdu," pokývala hlavou a založila ruce na hrudi. „Ale teď si představ, že tam přijedeš přestrojenej za hrdinu, na kterýho všichni čekají v chaotické situaci." Její pohled opět sklouzl Jinovým směrem. Ten se na ni nyní taky otočil a společně se zasmáli svýmu uměleckýmu dílu.

Namjoon protočil oči a Jin si toho periferním viděním všimnul. „Podle mě je strašně jednoduchý vytvořit chaos, bratříčku," prozradil Namjoonovi. „Budou nás vítat s otevřenou náručí."

Ale RM tomu odmítal věřit.

***

Existuje něco, co vám připadá krásné zkrátka jen proto, že je to nemožné/neexistující/nereálné?