„Jestli se něco pokazí," Jin kroužil jako hladovej sup okolo nádobky, která měla symbolizovat náš trezor, „ocitneme se v nejhorším možném scénáři." Povzdechl si melodramaticky. On a Kyungji chodili kolem dokola okolo modelů, zatímco RM před nimi seděl na židli a mračil se na ně. Tohle se mu vůbec nelíbilo. Neměl rád nejhorší možný scénáře. Jenomže jeden právě nastal. A sice tenhle: „Může se stát, že policie zahájí útok dřív, než otevřeme dvířka." Jin významně zdvihal obočí.

„Otevřít tyto dveře nám zabere mnohem víc času než otevření těch prvních," doplnila ho Kyungji v krátkým sestřihu, s brýlema na nose a v kostkované košili. Ať už jako žena nebo jako žena chycená v mužském těle, vždycky si zakládala na eleganci. Nyní vzala do pravé ruky jednu figurku potápěče-svářeče, kterýho v našem případě reprezentoval PSY. „Toto by mohl udělat jedině on." Kyungji srandovně popostrčila figurku ke stěně nádobky a předstírala, že se v ní vrtá.

„Dvě hodiny," ukázal Jin na prstech. „Minimálně." Přišel k Namjoonovi blíž. Sám na sobě měl sako, dlouhý kalhoty a polobotky, jako by byl vysokoškolskej profesor. Nebo ho přinejmenším bavilo si na jednoho hrát. „Jestli je neotevřeme dřív, než tam vniknou, v tom případě..." zarazil se.

„... jsme mrtví," doplnila Kyungji za stolem.

Namjoon si zmateně prohlížel jednoho a hned zase druhého. To snad nemohli myslet vážně. Nebo ano? „Ale my snad máme řešení, ne?" nadhodil.

„Vždycky existuje řešení," vysmála se mu Kyungji. „Máme totiž ještě tohoto drobečka." Zazubila se a popadla do ruky figurku delfína.

Namjoon přimhouřil oči. Co to do prdele...? „To je... no... delfín," vykoktal nechápavě.

„Ano, vlastně nám došly figurky potápěčů," zasmál se Jin, poplácal Namjoona po hlavě a vrátil se za Kyungji. Fascinovaně si od ní vzal delfína do vlastní dlaně a začal předstírat, že s ním plave po celé místnosti. „Budeme mu říkat Flipper." Zavýskl radostí a narval Namjoonovi figurku před ksicht. „Pamatuješ si na Flippera, ne?" ujišťoval se. Namjoon spojil rty v úzkou čárku. „Cvičený delfín, který uměl tleskat." Připomněl Jin. „A taky zachraňoval životy." Dodal. „V případě potřeby bude muset zachránit ty naše." Ledabyle vhodil delfína do nádobky. „Jak jistě víš, bratříčku," obrátil se zpět k Namjoonovi, „guvernér jihokorejské banky je jediný člověk, který dokáže ty dveře otevřít do tří sekund. Tří! Chápeš to?!" zvolal s vítězoslavným smíchem.

Proto PSY nyní před guvernérem rozevřel železný dveře vedoucí k trezoru. Za nimi šel V a podpíral oslepenou Kyungji, aby neupadla. PSY popadnul guvernéra za paži, aby se neloudal. „Tímto ventilem vyrovnáme vztlak žaketu," začal ho v rychlosti poučovat o užívání neoprenu, protože guvernér Park nebyl zrovna rozenej potápěč. „To udělám já," rozhodl nakonec. „Vy to nedělejte, jinak skončíte přilepený na stropě."

Nyní byli téměř u trezoru, V s Kyungji jim byli v patách. „Hej," PSY rozčileně lusknul guvernérovi před obličejem. „Jste tady s námi, člověče?" Guvernér neodpověděl, jen se pomalými kroky šoural dál. „Taky máme nouzový dýchací přístroj." Pokračoval PSY. „Doufejme však, že ho nebudeme muset použít."

Guvernér Park si prohlížel pece a ostatní nářadí, které kolem rozestavěli Kai a tři rukojmí. Ty všechny nyní pozoroval při práci. PSY mu znovu lusknul před obličejem. „Dívejte se na mě," nařídil mu. „Tak koukejte na mě!"

Guvernér neposlouchal. Koukal pouze na přetlakovou komoru, kterou jsme zabudovali do trezoru, a myslel na jediný: Jak to ti parchanti dokázali?

„Jakmile budeme uvnitř, pocítíte změnu tlaku," říkal mu nyní PSY, ale on ho skoro neposlouchal. „Nepanikařte a především nepřestávejte dýchat." Mírně ho poplácal po tváři. Potom se slavnostně otočil k dekompresní komoře. „Tak jdeme na to!" zahulákal zvesela.

„To je všechno vážně boží, hyung," pokyvoval Namjoon sedící na židli hlavou. „Ale je v tom háček." Namítl. Smějící se Jin a culící se Kyungji se zarazili a hodili na něj rozčarované pohledy. Co má tenhle maník zase za problém, ptali se sami sebe v duchu. „Nepřistoupí na to," prohlásil Namjoon pevně. „Celý jeho životopis říká, že má určité zásady." Prohlédl si skepticky guvernérův životopis, který muchlal v náručí.

Jin se znovu nechápavě zasmál. „Každý má zásady, bratře," pokrčil rameny. „A co na tom?" Přišel opět blíž k sedícímu. Ten si jen povzdechl. „Otázka, kterou si musí guvernér Park položit, ovšem zní: ‚Co váží víc? Moje zásady, nebo můj život?'" Máchal ve vzduchu rukama, jako by to byly misky vah.

Jungkook v neoprenu, ač nerad, přijel se potápět s ostatními, jak bylo v plánu. „Už nemáme čas!" zařval, jakmile vstoupil do místnosti s pecemi před trezorem. Natahoval si rukavice a dělal poslední úpravy svého zjevu. Když viděl, jak tam guvernér Park stojí jak solnej sloup, před ním PSY, za ním V a Kyungji a nikdo z nich s ním nehne, strčil do něj zezadu. „Dělej, dělej, pohni, sakra, tady jde o životy," vrčel na něj.

Guvernér se na něj nechápavě otočil. Pořád ještě měl pocit, že víc váží jeho zásady.

„Nějaké otázky, guvernére?" zeptala se slepá Kyungji.

„Dovnitř nepůjdu," prohlásil guvernér nahlas a hleděl přitom do očí Jungkookovi.

V si připravil samopal a namířil jej guvernérovým směrem. „Já myslím, že půjdete," opáčila Kyungji. „Do batyskafu, honem." Nařídila mu.

„Tak dělej, sakra," přidal se Jungkook.

„Zásahové skupiny na místech, obrněná vozidla připravena," ozvalo se Kyubokovi do vysílačky.

Dvě minuty, třicet sekund.

„Řada s panem ‚Hasta la vista' půjde támhle s Jiminem," začal jsem organizovat rukojmí, poslal jsem Jimina směrem do chodby v levým křídle a sám jsem se vydal vpravo do schodů. „Ostatní za mnou! Na co čekáte?" ohlídl jsem se za sebe.

„Pohyb, všichni! Slyšeli jste, ne?" zařval na svoji řadu Jimin. „Rychle! Až dozadu!"

Mat uprostřed dvou řad s kulometem popoháněl obě strany. Najednou zůstal stát v liduprázdný hale úplně sám. Postavil jsem se pod schody a pozoroval svoji řadu procházet kolem mě. Mat na mě kývnul. Udělal jsem to samý a šel nahoru.

Guvernér hodil s potápěčskýma brýlema o zem. Jungkook se rozzuřil. „Jestli ti tu masku budu muset nasadit já, bude spojená s tvým ksichtem až do konce tvýho všivýho života," prsknul. „Nasaď si to! Dělej!"

Guvernér na něj jen zíral neschopnej slova.

Jungkook si pohoršeně odfrkl. „Nasaď si to, gubernátore, honem!" štěkl znovu, přestože si poměrně dost spletl guvernérovu pozici s předsedou zemědělských družstev. „Takže ne?" nadzdvihl obočí, když guvernér stále nehnul ani brvou. „Tak bude volný potápění, jdeme." Rozhodl za něj a surově popadnul staříka za ramena.

„Pusť mě, ty smrade!" zařval na něj guvernér a vrazil mu facku. Díval se, jak si Jungkook mne tvář, zatímco shodil na zem i kyslíkovou bombu.

„Nepůjdu dovnitř," zopakoval guvernér přísně.

A přesně to Namjoon k naší smůle očekával. „Je mu šedesát let a má nemocné srdce," prohlížel si dál jeho životopis. To ještě nevěděl, že až půjdeme dovnitř, bude již tomu samému muži dokonce šedesát pět.

„No dobře, kámo," ušklíbla se Kyungji s rukama založenýma na hrudi, „ale tím líp pro nás, ne?"

„Přesně tak," ukázal Jin blaženě jejím směrem a zasmál se. „Nemocné srdce a batyskaf!" zvolal. „Co může být lepší? Všechno se mu to spojí a najednou se mu v hlavě zázračně zableskne."

To tvrdil Jin před pěti lety, když poskakoval po chrámu jak opice, tahal se za vlasy a všechno se mu zdálo dočista báječný. Namjoon pochopil, že miluje svůj plán tolik, že není schopen dohlédnout jeho úskalí. Vstal ze židle. „Celý plán závisí na rozhodnutí jednoho muže, Seokjin-ssi," utnul jeho nadšení. „A já vám oběma říkám s naprostou jistotou, že odmítne."

„Víš, kdy konečně nastane okamžik prozření, Namjoon-ah?" nevzdával to Jin. Namjoon si promnul spánky a obrátil se k nim zády. Nechtěl už je dál poslouchat. Jin ovšem popadnul Kyungji kolem ramen a zvesela pokračoval. „To prozření přijde," kmital obočím nahoru a dolů, „když vstoupí do zatopeného trezoru a pochopí, že nemá šanci uniknout." Přesvědčoval mladšího bratra.

Ten jen pro sebe kroutil hlavou.

Seokjin byl nicméně až do nejhlubší smrti přesvědčenej o opaku. „Uvědomí si, že jeho život závisí na tom, jestli otevřeme, nebo uzavřeme přívod kyslíku," mnul si spokojeně ruce a usmál si při těchto slovech na Kyungji vedle sebe.

„Namjoon-ssi, kdyby sis musel vybrat mezí ctí a kyslíkem, co by sis vybral?" přidala se Kyungji.

Vůdci se to ale přesto nějak nepozdávalo. Otočil se k nim čelem, prohlédnul si je a znovu zavrtěl hlavou. „Nepůjde dovnitř," prohlásil. „Jsem si tím jist." Kéž by se taky někdy mýlil, viďte?

„Určitě půjde dovnitř." Kéž by se Kyungji jednou nemýlila. „Musíme na něj trošku zatlačit, ale půjde dovnitř," zasmála se. Jin vedle ní udělal totéž a ona si prohlížela jeho pro věc planoucí tvář, jako by to byla nejkrásnější věc, co kdy spatřila.

Protože to „mírné tlačení na guvernéra Parka" ve skutečnosti vypadalo nějak takhle: „Tos posral," ucedil na něj Jungkook, kterýho ještě víc rozohnila ta facka. „Kai-ssi, podej mi nůžky na plech." Přikázal Kaiovi opodál a natáhnul vedle sebe pravačku, přičemž se stále mračil na guvernéra.

Kai byl samozřejmě naučenej poslouchat starší alespoň někdy, proto mu nůžky podal. Vlastně to nebyly ani tak nůžky, ale spíš pořádný kleště. A guvernér musel uznat, že v rukou běsnícího Jungkooka vypadají ještě nebezpečněji. „Stříhají perfektně," oznámil Jungkook a párkrát s nimi naprázdno zacvakal. „Takže mi buď okamžitě dáš alespoň ten blbej kód, nebo budeš do konce života počítat bankovky zasranejma pahýlama!" začal vyhrožovat.

PSY stál přímo mezi nima a netušil co počít. Nechtěl nikoho mučit, když naším cílem bylo zachránit před mučením jednoho z nás.

Guvernér Park dal ruce nad hlavu.

„Neser mě, guvernére, buď tak hodnej," požádal ho PSY co nejshovívavěji.

„Statečnej blbec," ulevil si Jungkook a definitivně se nasral, čímž to zároveň celý podělal. Přestal se ovládat. Zatnul zuby a praštil svým čelem o čelo guvernéra. Ten to samozřejmě nečekal, takže při pádu vzad to vzal prvně přes kovovou trubku a až pak šel k zemi.

„Pane Bože!" vytřeštil oči V, kterýmu došlo, že tohle je fakt v prdeli.

„Jungkook-ah," napomenul PSY toho debilního kokota, ale bylo mu to prd platný. Guvernér ležel na zemi v bezvědomí.

„Jungkook-ah, cos do prdele udělal?!" začala ječet Kyungji, která nic neviděla, jen slyšela pár ran. Z její perspektivy to bylo celý dost zmatený. Prostě tam stála v podzemí s ofašovanýma očima a netušila, co se okolo ní děje. A ona to dál nevydržela. „Proboha, řekněte mi někdo, co se děje!" začala hysterčit, až ji V musel držet, aby o něco nezakopla.

Jenomže to nikdo neměl v plánu. PSY běžel pro lékárničku, Jungkook třeštil oči na guvernéra ležícího v kaluži vlastní krve, jak chytá epileptickej záchvat, a jediný, co udělal V, bylo, že jí vrazil do ruky samopal se slovy: „Podrž to.", než se vydal kleknout si ke guvernérovi. „Pane guvernére?" mírně ho proplesknul, ale když viděl jeho stav, upřímně se zděsil. Věnoval vyčítavý pohled Jungkookovi, který zůstal stát na místě. „Do prdele, já se na to vyseru." Ulevil si a začal svítit guvernérovi do očí, aby viděl, jestli ho to třeba neprobere nebo tak.

„Co se kurva děje, V-ssi?!" nepřestávala hysterčit Kyungji.

„Ztratil vědomí," oznámil V definitivně přesvědčen, zatímco začal guvernérovi měřit tep.

„Proboha!" zaječela Kyungji na celý kolo.

„Má sto třicet tepů za vteřinu, vždyť dostane infarkt!" zděsil se V po chvíli.

„Kolik máme času?" zeptal se PSY, kterej si uvědomil, že neví, kde je lékárnička.

V se podíval na stopky. „Minutu a dvacet sekund," zděsil se znovu. „Do prdele." Vydechl.

„To je dost," zkonstatoval PSY a sám si oblíknul brýle a kyslíkovou bombu.

„Kai-ssi, najdi prosím lékárničku a svorky," začal organizovat V. Kai se okamžitě vydal pro příruční lékárničku, kterou měl díky bohu u sebe. „Musíme mu tu ránu zašít." V koukal na chvějícího se guvernéra.

„Rychle!" běsnila Kyungji.

„Jungkook-ah!" vykřikl V na toho pomatence, kterej stál nad guvernérem, jako by zkameněl. „Vem nějakou hadru a ucpi mu tu ránu, kruci!"

Až díky jeho pronikavýmu hlasu začal Jungkook opět fungovat. „Jo, jasně," zamumlal a šel hledat nějakej trs látky. Nakonec vzal jen svoji kombinézu, kterou si předtím svlíknul, a kleknul si ke guvernérovi.

„Jungkook-ah!" zuřila Kyungji a otočila se na podpatku, div sebou nešvihla.

„Sakra," ulevil si Jungkook, kterej i skrz tlustou látku cítil stálý příval guvernérovy teplé krve. Naštěstí už byl na cestě i Kai s lékárničkou.

„No budiž," povzdechl si Namjoon. „Ale co se stane, když se z jakéhokoliv důvodu rozhodne ty dveře neotevřít? Co budete, vy koumáci, dělat potom?" rozhodil rukama.

Jin zaklonil hlavu a praštil se do čela. „Vždycky je nějaký riziko," prohlásil. „Už jsem ti to přece říkal, bratříčku. Ale co by to byl život bez špetky rizika?" Přišel za ním a položil mu ruce na tváře.

Přesně takhle Jin uvažoval. Ale přesně takhle Namjoon uvažovat neuměl. „Riziko je přeci to, co dělá život tak vzrušujícím, ne?" nadhodil Jin. „A i pokud všechno ostatní selže, vždycky nám zbývá plastická trhavina." Zašklebil se.

Takže jo, došli jsme až do takhle zoufalýho bodu, kdy se PSY musel vypravit do trezoru s plastickou trhavinou C-4. A Kyungji věděla, že to musí udělat. „PSY-ssi," oslovila ho znepokojeně.

„Jo?" podíval se na ni těsně předtím, než se vyšvihl na zásuvnou plošinu.

„Opatrně, brácho," zamumlala Kyungji. PSY už nic neříkal a připravil se k akci.

„Dělej, dělej, naskoč!" ječel Jungkook bezradně na guvernéra, zatímco jemu i Vmu Kai podával obvazy, dezinfekci a svorky. Kai ještě nikdy nebyl přítomnej u takhle vážnýho zranění, ale byl si poněkud jistej, že takhle nějak určitě vypadá smrt. To s námi ale ještě nic nezažil.

„Neboj se, drž mu to tam pořádně," napomenul V Jungkooka.

PSY popadnul plastickou trhavinu a vydal se do útrob trezoru se zlatem. „Rychle, pohněte všichni!" ječela do toho Kyungji, která netušila, co jinýho má dělat, když je teď slepá.

„Sto padesát tepů za minutu, ten chlap nám tu vybuchne!" zhrozil se V. „Zasvorkuj mu to." Přikázal Jungkookovi, kterej to ovšem nikdy nedělal.

„C-4 tam uvnitř?" Namjoon povytáhl obočí. Toho dne už měl Jina i Kyungji a jejich výmyslů až po krk. Netušil, že na tohle všechno bude muset přistoupit kvůli záchraně jedinýho člověka.

„No jasně," přisvědčil Jin, jako by nic samozřejmějšího neexistovalo. „Je to ta nejobyčejnější plastická trhavina." Připomněl, jako by to Namjoon nevěděl. „Obyčejná, ale účinná." Dodal laškovně.

„Vy jste se oba snad úplně zbláznili," vydechl Namjoon nevěřícně.

„Máš pravdu C-4 je nepředvídatelná, možná by se dalo říct, že dokonce drsná, ale je tak vzrušující," rozplýval se Jin dál. „Dokonce i kapitán Nemo by se před ní třásl."

Jenomže akci nevelel kapitán Nemo, nýbrž Kyubok. A ten nyní nechal velitele Shina poslat na nás dvě helikoptéry. „Pánové, jdeme dovnitř," organizoval Shin svoje muže skrz vysílačky. „Min Yoongi aka SUGA je náš prioritní cíl, ale máme zelenou střílet na kohokoliv z té bandy!"

Ach, veliteli, to jste ještě neprohlédl ani naše nejjednodušší triky? A taky vidím, že Hyunshik vám zrovna moc nepomohl, když jste si stejně jako prioritu vybral mě. Ovšem snad si nemyslíte, že mě zvládnete odstřelit mezi stovkou stejně oblečených rukojmích, když jste to nedokázal tehdy před tiskárnou, když jsem byl sám a naprosto výraznej, že ne? To by mne urazilo.

Ulice v centru Soulu byly toho dne ucpaný, nastal chaos. Doprava se zasekla, všechny rádia a televize už zase nemluvily o ničem jiným než o nás.

A RM s Mirou všechny ty zprávy sledovali, kdyby v nich náhodou zaslechli něco užitečnýho. Zatím viděli jen to, jak se nad nás blíží helikoptéry a jsou strašně rychlý. Položila mu ruku na rameno, protože na něm viděla, že začíná panikařit. Vyděšenějšího ho snad ještě neviděla. Najednou si pomyslel, že nás všechny poslal vstříc jisté smrti a nenáviděl se za to. Už to ale nemohl vzít zpět. Stisknul Miřinu dlaň na svým rameni a už ji nikdy nechtěl pustit.

Padesát sekund.

„Deset miligramů diazepamu," instruoval V Kaie. Ten výjimečně bez odmlouvání začal připravovat léky.

„Do hajzlu, to snad nemůže být pravda!" rozčilovala se Kyungji, která stále postávala se samopalem v ruce za nimi, ale jinak jim nemohla vůbec nijak pomoct.

„No tak, no tak, no tak," povzbuzoval Jungkook guvernéra, kterej se ne a ne probrat. „V-ssi, dělej!"

„Dobře, jen klid," uklidňoval V sám sebe a připravil si stříkačku s lékem.

Nárazová vlna v hloubce padesát metrů a pod vodou uvolní tlak asi čtyřiceti atmosfér. To všechno PSY věděl. Věděl, že plastická trhavina ho možná rozsápe na kusy, ale neměl jinou možnost než ji přilepit na zadní stěnu trezoru, kterou jsme tak žalostně potřebovali otevřít.

„Jungkook-ah, připomeň mi, že až tohle všechno skončí, tak tě mám zmlátit jak žito!" rozčilovala se pořád dokolečka Kyungji. „Zasranej kreténe!" kopala všude okolo sebe.

Jungkook, V a Kai se mermomocí snažili nahodit guvernérův metabolismus zpět do hry, ale šlo to jen těžko.

„Představ si to jako malý velký třesk, Namjoon-ah, po kterým začne novej život," zubil se Jin. Nic na jeho plánu nebylo snadný, všechno bylo zatraceně nebezpečný, ale přesto to celý bylo kouzelný a nádherný. Přesně takový, jaký to Jin chtěl.

PSY spustil odpočet a měl přesně dvacet sekund na to, aby se dostal na druhou stranu trezoru za police se zlatem. Devatenáct. Osmnáct. Bylo to příšerně riskantní. Netušil, co se může stát. Čtrnáct. Třináct.

Mat zaujal svou pozici za kulometem a byl připravenej rozjebat na kusy cokoliv, co mu zkříží cestu.

„Ne, ne, ne, neodcházej mi, guvernére!" vztekal se V zoufale. „Podej mi další." Nařídil Kaiovi, kterej přichystal další stříkačku s lékem.

„Proboha, V-ssi, zachraň ho, do prdele!" ječela Kyungji, jako by to byla nejlehčí věc na světě.

Devět. Osm.

„Dobře, jdu na to," povzdechl si V a píchnul další dávku diazepamu guvernérovi do ramene.

Sedm. Šest.

Celou místností se rozlíhá Kyungjin hysterický smích. Chce do něčeho bušit a kopat, chce něco rozbít, nejlépe Jungkookovi držku. Ale nic nevidí. Je úplně ztracená. Okolo ní pobíhá spousta lidí, ale ona je sama.

Pět. Čtyři.

Ječící davy před budovou. Odstřelovači připravení spustit akci. PSY tisknoucí se zády ke zlatu úplně v rožku. Modlí se, aby to přežil.

Tři. Dva.

„Jako je pravda, že výbuch možná poškodí část toho, co je uvnitř trezoru, ale za to ho otevře, a to stojí za to, ne?" nadhodil Jin, zatímco držel Kyungji kolem ramen a připitoměle se usmíval střídavě na Namjoona a střídavě na svůj plán na stole. „A já ti říkám, bratříčku, že my tu kurvu otevřeme. Viď, Kyungji-ssi?" Zasmál se a omylem políbil Kyungji na neoholenou tvář.

Nicméně měl pravdu. Jedna sekunda. BUM!

Celá místnost se otřásla.

„BOŽE!" zaječela Kyungji, kterou to zastihlo zcela nepřipravenou.

V se šokovaně podíval směrem k trezoru a pomyslel si, že tohle PSY nemohl přežít. Úplně ustrnul v pohybu. Jungkook se díval do tváře guvernéra ležícího na zemi a uvědomil si, že tohle kurevsky posral.

***

Tak jsme zpátky s další katastrofou :D

Doufám, že váš podzim zatím není taková katastrofa... Napište, co nejhoršího se vám tento týden stalo do komentářů, abyste to trochu vyventilovali O:)

Děkuju, že čtete <3

-Ruu :)))