Ta stará paní, která nás „tak dobře znala", nyní seděla mezi ostatními rukojmími na zemi a přeměřovala si pohledem Jimina, Kaie a Vho chodící okolo nich se samopaly v rukou.

„Hej, póvle!" zařval Songil na Vho, když procházel blízko okolo něj. A tak začala Vho životní zkáza. Zamračil se a podíval se Songilovi do očí. „Přines mi vodu!" štěknul na něj.

„Jaks mi to řekl?" zajíkl se V šokovaně a obrátil se jeho směrem.

„Póvle," zopakoval stejně drze. „Taky tě ale můžu nazvat podvraťákem, spodinou společnosti nebo prodavačem melounů. Můžeš si vybrat." Zašklebil se.

Jimin se zastavil vedle Vho připraven ho bránit. Tak nějak pochopil, že si na něj Songil zasedl. V se na Jimina znepokojeně podíval a Jimin mu podobnej pohled opětoval. Pevně uchopil samopal ve svých rukou. Měl Vho rád, vždycky na něj byl hodný a zastával se ho. Chtěl mu tu laskavost oplatit.

V sám si olíznul rty, uchopil vlastní samopal a přišel k Songilovi blíž pomalým krokem. Neměl v úmyslu mu přinést vodu, i kdyby měl ten zkurvysyn umřít žízní. „Myslíš si, že jsi ve stavu, kdy mi můžeš nadávat a štvát mě? Stojíš mi snad tváří v tvář? Nos na nos?" vyjel na něj V, ale chtělo se mu plakat. Takhle hnusně ho dlouho nikdo nenazval.

„Ani omylem," uznal Songil a podíval se mu do očí. „Stát ti tváří v tvář, zhnusil bych se. Ani si nechci představovat prdele, ve kterých se musel tvůj nos válet."

V se vzteky kousnul do rtu. K jeho chvilkovému štěstí se zrovna od schodů ozvalo zabušení vycházkové hůlky o zábradlí. Jimin se ohlédl a spatřil Jungkooka, kterej dělal vodícího psa Kyungji a vedl ji zrovna dolů za ostatními.

Byla sice napůl slepá, ale sluch jí sloužil dost dobře na to, aby zaslechla, co ten parchant právě řekl jejímu kumpánovi. „Ty seš Songil, že?" zařvala na celý kolo a schovala vycházkovou hůl pod paži. V se podíval jejím směrem, potom zpátky na Songila.

Kyungji rázně uchopila Jungkooka za pravou paži. Ten ji opatrně dovedl ze schodů a pokračoval uličkou mezi rukojmími. Ve vzduchu panovalo napjaté ticho a Kyungji, jejíž smysly se poloviční ztrátou zraku trochu zlepšily, to vycítila. „Zdá se mi to, nebo vnímám ve vzduchu určitou negativitu?" prohodila, zatímco obezřetně procházela kolem rukojmích a prohlížela si je zdravým okem, jako by to byl dalekohled do jejich duší. „Kolem jsou velmi nízké vibrace. Jak někde při pohřbu."

Dalhwa a Dalrae se na sebe podívali a naprostým omylem se přitiskli jeden ke druhému. Bože, ti jsou tak beznadějní.

„Zaveď mě až k němu, chci s ním mluvit," nařídila Kyungji Jungkookovi, ale upřímně měla z té ztráty vidění mizernou náladu. Jungkook opatrně postupoval ke spoutanému členovi ochranky, zatímco V od něj znechuceně odvrátil pohled a vrátil se k Jiminovi. „A nech nás o samotě." Zašeptala Kyungji do ucha Jungkookovi.

Ten si tím sice nebyl jistej, ale neodvažoval se neuposlechnout, proto jen zašeptal: „Teď sedí přímo před tebou.", a přidal se dozadu k Vmu a Jiminovi. To ani jeden z nich ještě netušil, co se Kyungji chystá udělat.

Songil k ní vzhlédnul, zatímco ona všude kolem čmuchala, jako by byla loveckej pes. Co já vím? Možná v minulým životě. „Jste cítit sírou," oznámila po chvíli členům ochranky. Songil se na ni bez zájmu díval, protože předpokládal, že ho stejně moc dobře nevidí. Dalhwa a Dalrae se k sobě přimáčkli ještě víc, protože netušili, co se bude dít dál, a i když se nyní necítili přímo ohrožení, Kyungji je děsila přesto. Ostatní rukojmí to měli podobně. Celí se chvěli a ztěžka oddechovali. Jimin znepokojeně pozoroval, jak několik z nich začalo nahlas vzlykat.

Kyungji si toho ale samozřejmě nevšímala. „Nevidím nejlíp," připustila, zatímco šmátrala hůlkou všude okolo sebe. Zavřela i relativně zdravé oko a lehce pohladila holí Songila po paži. „Ovšem rozvíjím si tak alespoň další smysly." Zlotřile se pousmála. Položila mu hůl na hlavu a Songil stále nechápal, kam tím míří. Pohladila ho po tváři a povzdechla si: „A moje intuice mi říká, že si nás moc nevážíte." Přiznala s předstíranými rozpaky.

„Možná to bude jen tím, že blbečci v maskách si nezaslouží respekt," namítl Songil.

Jungkook si povzdechl. Takový řeči ho taky dokázaly pěkně nasrat, ale slíbil si, že tentokrát bude v duchu počítat do sta a prostě to vydrží.

„Songil-ssi," ušklíbla se Kyungji posměšně a opřela se o hůl. Druhou ruku založila v bok. „To je velmi logická myšlenka od někoho vašeho postavení, ale ráda bych ti řekla, že se ve mně pleteš, drahoušku." Dodala sarkasticky. Nyní viděla alespoň střípky nechápavého výrazu, kterej jí Songil věnoval. „Díváš se hodně na televizi?" zeptala se ho. „Viděl jsi, jak tam o nás mluví? A věříš tomu? Myslíš si, že jsme nějací pitomí plyšáci v Dalího maskách?" Zubila se na něj.

„Myslím si, že seš pohraniční kurva a ještě ke všemu jednooká transka," odvětil Songil co nejurážlivějším tónem.

Kyungji se zasmála. „Pohraniční kurva," zopakovala. V a Jungkook si vyměnili pohledy a pochopili, že oba jsou nasraní až za humna. Začali se vzájemně v duchu uklidňovat. „Máš pravdu, narodila jsem se u hranic. Dokonce jsem tam vyrůstala. To jde asi poznat podle mýho přízvuku." Přiznala Kyungji s falešným uznáním. „Ještěže byl můj táta uprchlej severokorejskej voják, viď?" zasmála se. „Aspoň ti teď můžu ukázat, co jsem se od něj naučila." Spiklenecky mrkla, rozmáchla se holí a začala s ní zuřivě mlátit okolo Songila.

Ostatní rukojmí se zděsili. „Ticho!" okřikl je Jimin, ale sám šokovaně kulil oči na Kyungji. Jungkook a V vycítili znepokojení toho druhého.

„Stejně jako můj otec mám strašně moc ráda piňaty, víš?" vydechla Kyungji agresivně, zavřela i zdravý oko a začal třískat holí Songila hlava nehlava. Bylo jí fuk, jestli se do něj zrovna trefí nebo ne. A pak ho poprvé udeřila do hlavy. On zařval.

„Ticho," zopakoval Jimin, ale hodil varovnej pohled po svých kumpánech, aby to nenechali zacházet tak daleko.

„Parchante! Zkurvenej hajzle!" ječela Kyungji na Songila, zatímco ho mlátila holí. Netušila, kam přesně ho bije, ale věděla, že tam někde je a nepřestávala.

„Do prdele," vydechl V.

„Klid, jen klid!" nepřestával ječet Jimin, kterej netušil, co jinýho má dělat.

„Jsem pohraniční kurva, která přišla repatrizovat tvý zkurvený zlato, hajzle!" ječela Kyungji jako smyslů zbavená. Tehdy poprvé to pořádně podělala. Ruplo jí v bedně. A začala být svýmu okolí dost nebezpečná. Udeřila Songila znovu do nosu a do tváře, až začala téct krev.

„Jungkook-ah, zastav ji!" zaječel zparalyzovanej V. Zjistil, že nedokáže udělat krok, byl zázrak, že dokázal promluvit. Jungkookovi se v prvních pár vteřinách dělo totéž. V to pochopil. „Kyungji-ssi!" zařval na rozjívenou velitelku, která Songilovi uštědřila pár dalších ran. „Jungkook-ssi, dělej něco!" nevzdával to V.

A Jungkook se vzpamatoval. Popadnul kolem pasu Kyungji, která zrovna řvala: „Zkropím to zlato tvojí krví, ty satanistickej ritualisto!" Podařilo se mu ji odtáhnout asi o pět kroků vzad, takže už nemohla rozmašírovat Songilovu hlavu všem ostatním rukojmím na očích. To by vskutku neprospělo naší už tak dost pošpiněné pověsti. „Nechutná svině!" ječela Kyungji dál.

„Už přestaň!" prosil ji zoufale Jungkook, zatímco ji dál táhnul stranou. Kyungji ale měla sílu. Málem se mu znovu vysmýkla.

Songil ji navíc nepřestal provokovat. „Radši mě zabij, protože jinak ti kleštěma vyrvu střeva z prdele, šmejdko!" zařval. Ta nakládačka ho jenom rozdráždila, ne ponaučila. Protože tak nakládačky fungujou. Většinou po nich chceš jenom bolest vrátit, ne se polepšit.

A Kyungji to podělala. Jimin a V se snažili mírnit nářky rukojmích, Jungkook se ji snažil odvléct pryč ze scény, zatímco ona a Songil na sebe dál sprostě řvali, jako by se nepohodli na zkurveným mejdanu.

„Zabiju ho!" řvala ona.

„Tak si pro mě pojď, ty nádhero!" oplatil jí to.

Jungkook zatnul všechny svaly a dotáhl ji až za Jimina, kterej pořád řval, ať se všichni uklidní, a pod schody. Kyungji nepřestávala řvát, že Songila zabije. A Songil ji nepřestával vyzývat, ať se vrátí a odváží se jej uhodit ještě silněji. Byl to žalostnej, začarovanej kruh.

V viděl, že se Jungkookovi povedlo dostat Kyungji dostatečně daleko od Songila a konečně rozhýbal svý ztuhlý tělo. Věnoval poslední nenávistný pohled Songilovi, ale dál si ho nevšímal a šel pomoct Jungkookovi.

Ti dva hodili Kyungji do křesla v knihovně, kde jí předtím Mat ošetřoval oči. „Právě jsi nás postavila na stejnou úroveň se zkurvenejma džihádistama!" vztekal se V. Ona ani pořádně neviděla, jak stojí před ní a nadává jí. Za ním se vynořil ještě Mat, kterej viděl ty nepokoje a chtěl vědět, co se děje. Jungkook si stoupnul za křeslo a hodlal hlídat, aby Kyungji neudělala další pitomosti. Ovšem Kyungji se tak úplně hlídat nedá. Je dost nepředvídatelná. „Co ses tím snažila dokázat? Že máš autoritu?" zařval V nechápavě. Mat se postavil vedle něj a rovněž žádal vysvětlení. Kyungji jen zarytě mlčela a propalovala je oba svým jednookým pohledem. „Vždyť jsi právě zmlátila svázanýho chlapa!" nepřestával vyšilovat V. „A jediný, cos tím dokázala, je to, že seš blbá píča!"

„Tak mi ho přiveď rozvázanýho a uvidíš, že i tak ho seřežu jednou rukou!" rozlítila se Kyungji a nepohodlně se zavrtěla v křesle. Cítila se jak u výslechu a nechtěla se tak cítit. „Jen mi ho přiveď!" zaječela. „Dělej!"

V se podíval na Mata a na Jungkooka. Pomyslel si, že Kyungji dočista hráblo. A její výlevy už začaly dožírat i Jungkooka. „Proč proboha RM svěřil velení týhle napůl slepý mafiánce?!" zvolal, pohoršeně si odfrkl a vyrazil ven z místnosti.

„Kam si myslíš, že jdeš, ty parchante?!" zařvala za ním Kyungji.

„Pro Yoongiho," ušklíbnul se na ni Jungkook bez zájmu. „Myslím, že se všichni jednoznačně shodnem na tom, že je načase, aby převzal velení." Potom vypochodoval ze dveří. To ale ještě nevěděl, že věci se zkurví tak, že pro něj nakonec bude výhodnější Kyungji přeci jen ještě chvíli poslouchat.

„Opovaž se, ty smrade!" volala za ním Kyungji, ale V se nad ni naklonil, aby se nemohla hýbat. Položil svý elegantní dlouhý prsty na opěrky křesla, aby neměla kam uniknout.

„Ne, ne, ne," mlasknul na ni káravě. „Teď mě hezky poslouchej, Kyungji-ssi. Máme tady nějaký pravidla. A ten, kdo tu skutečně velí, je RM."

„Jo?" vyjevila se Kyungji v předstíraným šoku. „A kde je ten tvůj RM?" Rozhlídla se teatrálně kolem. „Nějak ho tu nikde nevidím. Nevíš proč?"

„Protože seš slepá?" neodpustil si V drzou poznámku.

„Ne!" vyjela na něj Kyungji tak prudce, až sebou škubnul. „Protože tady není! Není tady!" Zvýšila hlas. Blbý bylo, že Kyungji měla pocit, že když její velitel není poblíž, může si dělat cokoliv zatraceně chce. A to ani v bandě lupičů není tak úplně pravda. V jí svýma očima hleděl do jejího jednoho a začínal se jí bát. „Ať zvedne ruku ten, kdo má vladařský žezlo, kurva!" prudce vyskočila na nohy, až od ní V musel odskočit. „To žezlo mám já, takže to znamená, že velím já!" zamávala zuřivě holí nad hlavou. „A to si dobře zapamatuj, pokud nechceš být další, komu touhle holí nařežu!" začala Vmu vyhrožovat a přiblížila se k němu.

V zvedl ruce nad hlavu. „Hej, jen klid," okřikl ji polohlasně.

„Klid?" ušklíbla se na něj a výhružně mu zamávala holí před obličejem. „Tak já ti něco vysvětlím o těch zákonech, který tady platí." Dramaticky se odmlčela. „Za prvé zasranýmu parchantovi, kterej se odváží urazit některýho člena bandy, mám právo třeba urazit hlavu, když budu chtít." Ucedila vztekle. V na ni s rozbušeným srdce zíral. „A za druhé ty, podvraťáku a zrádče, budeš držet hubu." V nemohl uvěřit tomu, že to vážně řekla. Mat, kterej stál celou dobu mezi nimi, sklopil zrak k zemi. Mrzelo ho slyšet tohle z úst ženy, do které se zamiloval, ještě ke všemu když mluvila na jednoho z jeho nejbližších přátel. „Pokud budeš od téhle chvíle chtít otevřít pusu, tak to uděláš jen proto, abys mi poděkoval za to, že jsem tě bránila, co ty na to?"

Kyungji se trochu uklidnila a spustila hůl k zemi. V však vzdorovitě vytáhl bradu a sjel tu ubohou smažku od hlavy k patě. „Nepotřebuju, abys mě bránila, ty děvko," procedil skrz zuby. „Protože si neuvědomuješ, že stejně jako jsi zmlátila bezbrannýho chlapa, si já můžu vzít pušku a odkrouhnout tě jako prašivou krysu!" zařval na ni.

„Vážně?" Kyungji nakrčila obočí. „Mat-ssi, spoutej ho." Mat udělal krok vzad. Nechtěl toho být dál součástí. „Mat-ssi, spoutej mu ruce i nohy a zanes ho dolů do kovárny za vzpouru! Hned teď!" Nařídila.

V se nejistě zahleděl Matovým směrem.

Já a Jungkook jsme byli na cestě, ale tahle budova byla tak zkurveně velká, že mu trvalo asi sedm minut mě najít a další tři běžet zpátky do knihovny.

„Mat-ssi," vydechl V zděšeně, když viděl, jak Mat sbírá síly na to, co mu Kyungji právě nařídila. „Ať tě to ani nenapadne."

„Mat-ssi," začala Kyungji napodobovat Vho hlas. „Ach, Mat-ssi, já tě tak moc miluju, že se z toho můžu po..."

„Vážně jsi mu nařídila to, co bylo právě slyšet přes celou chodbu?" zjevil jsem se konečně ve dveřích a přerušil její divadýlko. Jungkook mi byl v patách. Byli jsme zadýchaní jak tucet volů, ale byli jsme tady.

„A ještě sis proti mně poštval jeho, žalobníčku," ušklíbla se Kyungji Vho směrem. „Víš co, Mat-ssi? Spoutej je všechny tři." Ukázala na Jungkooka a na mě.

„Chceš umřít, Ma Kyungji?!" vyrazil jsem jí naproti s odjištěným samopalem. „Co takhle, že by sis z toho tady přestala dělat holubník a omluvila se Vmu za to, že seš zkurvená svině?! Co ty na to?" Postavil jsem se jí naproti a mířil jí zbraní na hruď. „Možná pak zapomenu na to, že jsi právě málem rozmlátila Songilovu palici a nepokusím se tě svrhnout z trůnu ani zastřelit!"

„Yoongi-ah, Yoongi-ah," Kyungji se začala hystericky smát. „Byl bys tak hodný a spustil tu zbraň? Docela mě děsíš. Zrovna jsme si povídali o tom, jak chtěl V předat Matovi svůj krásnej raneček emocí. No nebylo by to krásný? Mat ho svazuje, háže si ho přes rameno jak pytel brambor a on mu u toho vyznává všechnu tu lásku, kterou si za ty roky nastřádal. Není to romantika?"

„Kyungji-ssi," zavrčel jsem varovně. „Jestli na Vho vztáhneš ruku, nebo to někomu nařídíš, tak se neudržím a tentokrát ti tu pistol narvu tak hluboko do chřtánu, že se udávíš, přísahám bohu."

„Ach, V-ssi, tak ty už máš i osobního strážce?" Kyungji se mi podívala přes rameno, až se svým jednookým pohledem opět střetla s tím Vho, který stál rozpačitě a zahanbeně uprostřed. „Proč si myslíš, že tě tak brání? Protože to nedokážeš sám? Opravdu si myslíš, že bys mohl být Matův muž? Proč usiluješ v lásce o nemožné?" Začala se mu vysmívat.

„Měním názor," oznámil jsem jí příkře. „Co kdybych tě svrhnul a předal velení Vmu?"

„A já myslela, že jsi po tom velení tolik toužil!" zvolala.

„Víc toužím po tom tě opravdu nasrat," opáčil jsem drze. A pak jsem za sebou uslyšel kroky. Otočil jsem se, abych zjistil, že V s pláčem opouští místnost.

„Ach, náš malej uplakánek se neudržel!" začala se mu dál posmívat Kyungji. „Zabouchnul ses do heteráka, slaďouši, přijmi svou prohru! Mat totiž miluje mě, víš? Je mi líto! Ale snad už seš dost velkej na to, abys pochopil následující."

„Drž hubu, ty malá, slizká..." začal jsem, ale Kyungji do mě šťouchla svou hůlkou a odstrčila mě stranou.

„Ty drž hubu," opáčila, „nebo tě taky zbiju a nebude to moc příjemný." Mrkla na mě. Potom se opět zahleděla na Vho, který k ní stál otočenej zády, a odkašlala si. „Tak tedy. V milostných vztazích je vždy milující a milovaný. Milující prožívá vztahy vášnivě, absolutně oddaně a romanticky. Příkladem takového oddaného štěněte je tady Mat nebo Jung Hoseok. Pak je tu ten milovaný, a to je například tady mistr Min Yoongi, kterýho hrozně baví být ten zbožňovanej."

Hryznul jsem se do rtu, povzdechl si a zavrtěl hlavou. Chtěl jsem jí říct, že takhle to vůbec nebylo, ale ona jako vždy musela vytáhnout ty sračky o tom, že nejsem nic jinýho než sebestřednej vůl, kterej nehledí na nic než na sebe. Jak jsem jí to asi mohl vymluvit, když o tom byla tak přesvědčená?

„Neříkám, že být milující je něco špatnýho. Naopak. Je to ctnost," prohlásila Kyungji. „Ale víš, co se s nimi vždycky stane?" Záměrně se pořád dívala Vho směrem. „Hodně trpí, miláčku," odpověděla si sama. „Já si to naopak užívám. Jediný užitek, kterej z toho mám, je sex, viď, SUGA-ssi?" usmála se na mě. Protočil jsem oči. „To je zákon lásky, V-ssi. Je mi moc líto, ale je to tak." Uzavřela to.

V sebral všechny svoje poslední síly a otočil svůj obličej promáčenej od slz jejím směrem. „Jediná ubožačka v tomhle příběhu jsi ty, Kyungji-ssi," zachroptěl a vyšel jí vstříc. „Všechny ty tvoje přednášky o monogamii, jednorázovým sexu a o tom, jak je všechno skvělý. A víš, proč to tak je?" polknul knedlík v krku a přišel o pár kroků blíž. Úzkostlivě jsem si prohlížel zlobu a zoufalství v jeho očích. „Je to proto, že se nikdy neodvážíš připustit si pravdu." Díval se V Kyungji bojovně do očí.

Jen abych to tak připomněl, Jungkook tu celou dobu byl taky, stál na straně, kulil oči, hryzal se do rtu a doufal, že tahle show brzo skončí.

„Jedinou pravdou je ovšem skutečnost," povzdechla si Kyungji. „A tu ti hned vysvětlím." Znovu do mě šťouchla tou holí, abych popošel ještě o trochu dál. Zaúpěl jsem a připravil se střílet, protože nic lepšího už mě nenapadalo. „Ty miluješ tohoto tlusťocha," Kyungji ukázala na Mata, přičemž nespouštěla oči z Vho. „Tlusťoch miluje mě a já nemiluju nikoho. A právě proto mě nenávidíš." Pokrčila rameny, jako by to bylo tak prosté.

„Nějak ti to nevychází, inženýrko," zasmál se V a vytřel si zbytečky slz z koutků očí. „A SUGA?" pohodil hlavou mým směrem. „On podle tvých propočtů taky nikoho nemiluje? Proto došel až sem, aby zachránil j-hopovi prdel? Kyungji-ssi, lásko má, viděl jsem je na úplným dně i v nebeských výšinách, ale ti dva se tak milujou, že by tě z toho přecházel zrak, kterej už skoro nemáš. Nekoukej tak na mě, hyung," pousmál se V mým směrem, když viděl, jak nervózně a provinile na něj koukám. „Nemusíš se stydět za to, že miluješ amatéra. A já už se taky nebudu stydět. Sleduj."

Oklepal se, přišel úplně dopředu a povídal se Matovi do očí. „Mat-ssi," usmál se na něj zeširoka a bez očekávání jakéhokoliv opětování. „Miluju tě. Miluju tě tak moc, že bych s tebou chtěl založit rodinu." Zazubil se. Potom se obrátil zpět na Kyungji. „Viděla jsi to?" ujišťoval se. „Tohle je odvaha. Troufnul jsem si říct, co cítím. Ale kde je tvoje odvaha, Kyungji-ssi? Jak dlouho to vůbec bylo, co?" popošel k ní blíž a ona si myslela, že mu jednu střihne, ale pak se otočila doprava a viděla, že tam pořád stojím a mířím na ni samopalem, takže jen zatínala zuby, aby sama nebrečela. „Ztratila jsi všechny ty roky, kdy jsi byla zamilovaná do Jina a neodvážila ses otevřít pusu. Vynášela jsi ho do nebes a následovala ho jako poslušný pejsek, ale nikdy ses neodvážila říct: ‚Seokjin-ssi, miluju tě tak, že pro tebe chci umřít.' A teď co? Teď je Jin mrtvej a ty seš prázdná."

Oněměl jsem. Kyungji se spustily slzy. Přestal jsem na ni mířit zbraní a jenom jsem sledoval, jak tam stojí, klopí hlavu k zemi a rudne. Naproti ní stojí V a taky pláče. Ale úplně jinak. Smířlivě. Uvolněně.

„Schováváš se za všechny ty arogantní kydy, protože tohle víš, Kyungji-ssi," zašeptal V. „Zůstala jsi navždy v prdeli a pořád ještě si to nechceš přiznat." Vho pohled sklouznul mým směrem. „Necháme ji bejt a dáme se zase do práce, hyung?" podíval se na mě prosebně.

Chvíli jsem si je oba prohlížel a nakonec jsem pokýval hlavou. Doprovodil jsem Vho ven. Věděl jsem, že Kyungji teď nějakou dobu nic neudělá, protože se potřebuje vyplakat. A tak jsme ji tam nechali, se vším svým vztekem a mocí velitelky. Mat a Jungkook tam zůstali stát za ní a lítostivě se dívali jeden na druhýho.

Kyungji klesla zpátky do křesla, ze kterýho před chvílí vstala. A potom se dala do dlouhýho, usedavýho pláče, jakej sem tam zažije každej, kdo má podobně jako my úplně podělanej život.

***

Ahoj, tady Ruu,

chtěla jsem se jenom zeptat, jestli vás tahle fanfikce ještě baví, nebo už vám ten koncept přijde hrozně ohraný? (Jakože já bych legit mohla sledovat LCDP pořád a pořád  dokola a neomrzelo by mě to, ale vzhledem k tomu, že tuhle ff píšu především pro fanoušky BTS musí jít tahle moje posedlost trochu stranou, což chápu :D)

Nebojte se, já to stejně dovydávám, protože už teď to mám vlastně napsané do konce, ale zajímalo by mě jestli vás to baví? Jestli byste chtěli číst víc částí, které změním? Nebo jestli vám to takhle vyhovuje?

Předem díky, mějte se krásně! :)))