Nastal druhej den ráno a my pořád dleli v bance. Jimin obcházel rukojmí, kteří se pomalu probouzeli. Dalhwa se tu první noc na přepadení nevyspal moc dobře, protože... no... bylo to přepadení. Naštěstí byl jeho den hned o poznání lepší, když se probudil a první, koho spatřil, byla Dalrae naproti němu, která zrovna zívala a mnula si oči. Ale byla tak krásná.

Prohlížel si ji, až si toho všimla. A prohlížel si ji tak dlouho jako nějakej obrázek, až ji to znepokojilo. „Jsi v pořádku?" zeptala se nejistě.

„Já... no..." zamžikal a odtrhnul od ní svůj pohled. Asi to bylo trochu divný, jak tak na ni zíral. „Trochu mě bolí břicho." Přiznal. Ze schodů zrovna sešel Jungkook, a slyšel ho říkat ještě následující: „To po té střelbě. Tady." Ukazoval si někde na tlustý střevo a Jungkook se samopalem v ruce na to jen zíral. „Úplně mi ztvrdlo, po tom zásahu je zablokované." Povzdechl si Dalhwa.

Dalrae natáhla ruku a opatrně mu na břicho sáhla. „Chudáčku," politovala ho. Dalhwa se usmál.

Jungkook nechápavě vyvalil oči. Čeho to byl proboha právě svědkem? To ale ještě neslyšel všechno.

Dalhwovi se totiž tahle péče tolik zamlouvala, že dodal: „A ke všemu trpím zácpou." To je nechutný, pomyslel si Jungkook. Dalrae se zarazila. „Však víš... v téhle situaci..." pokračoval on, aniž by si všimnul, jak se mírně odtáhla.

„Jistě," pokývala hlavou zdvořile, ale ne že by měla náladu teď poslouchat o jeho zácpě. „Podáte mi kávu, prosím?" podívala se na rukojmího vedle sebe, aby mu dál nemusela věnovat pozornost.

Jungkook si povzdechl, a protože se cítil trochu provinile za to, jak do něj včera střelil, pokusil se Dalhwovi trochu pomoct. „Hej, pojď sem," štěknul na něj.

„Já?" rozhlídl se Dalhwa zděšeně kolem sebe.

„Jasně, že ty, ty vole," ušklíbnul se na něj Jungkook. „Kdo jinej?" Hrábnul po něm a postavil ho na nohy. „A teď jdeme." A odváděl ho pryč.

Jimin se za nimi znepokojeně díval, protože ten předchozí rozhovor neslyšel, ale doufal, že Jungkook nejde udělat nějakou pičovinu. Dalhwa si myslel, že kráčí na smrt, když Jungkook vedle něj mumlal stále dokolečka „Já se z tebe poseru, chlapče.", načež ho zavlekl na záchodky a hodil ho před sebe ke stěně. „Co to kurva děláš?" vyjel a odložil si samopal na umyvadlo.

Dalhwa se chvěl strachy a snažil se smířit s tím, že nastala jeho poslední hodinka. „Moc se omlouvám," zavřel oči a sklopil zrak. „Nezabíjejte mě, prosím."

Jungkook však nedbal jeho nářků a přimáčknul ho ke zdi ještě víc. „Vážně ses ji snažil sbalit na kecy o hovnech?" vybafl na něj nevěřícně.

Dalhwa se odvážil otevřít oči. Jungkook před ním byl sice skoro o hlavu nižší, ale i tak se ho zatraceně bál. „Říkal jsem jí jen, že mám fialové břicho plné plynů," bránil se.

Jungkook praštil do stěny a přešel celou místnost. „Na to bych se fakt mohl vysrat," ulevil si.

„No to já právě nemůžu," odvážil se Dalhwa, držel se za bolavé břicho a zadržoval pláč.

Jungkook, který stál nyní u umyvadla, se na něj podíval skrz zrcadlo, potom se otočil a přišel zpátky za ním. „Tak hele," opět se opřel jednou rukou o stěnu za Dalhwou. „Líbí se ti ta holka?" zeptal se ho a podíval se mu do očí.

Dalhwa ztěžka oddechoval. Pak pípnul slabé: „Ano." Po chvíli dodal ještě: „Hodně."

„Tak hodně," hvízdnul Jungkook a pokýval hlavou. „A to sis myslel, že když jí řekneš, že se nemůžeš vysrat, tak ji na to dostaneš?" Nakrčil nechápavě obočí. Dalhwa se div nerozplakal. „Nebul mi tady," vyjel Jungkook a mírně do něj šťouchnul. „Odteď se musíš chovat jako hrdina." Začal vymýšlet plán. „Pitomej hrdina, rozumíš? Nic tě nebolí, všechno máš pod kontrolou. Každej den jí dáš alespoň jednu porci svýho jídla. Každej." Upozornil. „A když si na tebe budu vyskakovat, tak se mi postavíš." Šťouchnul do něj znovu. „Víš co, začínáme hned. Postav se mi." Odstoupil o pár kroků dozadu. Dalhwa se jen začal víc chvět. „Tak postav se mi, sakra!" zařval.

„Ano, pane," odvětil Dalhwa roztřeseným hlasem a alespoň se odvážil podívat se mu do očí.

Jungkook na něj zíral, jak se před ním chvěje, a pochopil, že ho stojí všechny síly jenom se neposkládat. „Omlouvám se," povzdechl si. „Za to, že jsem tě střelil do vesty, myslím. Neprožíval jsem zrovna nejlepší chvíle." Připustil a mírně se uklonil.

Dalhwa nemohl uvěřit svým uším. „To nic, Jungkook-ssi," pousmál se. „Všichni holt občas máme den blbec."

„Máš pravdu, život je občas svině," pokýval hlavou Jungkook, ale potom se mu opět podíval do očí. „Ale něco ti řeknu," pousmál se. „Vím, že se svojí inteligencí," ukázal si na hlavu, „s tím rošťáckým úsměvem a srdcem plným něhy tu dívku určitě získáš. A já ti s tím pomůžu. Protože... kurva, zblízka ti to sekne ještě víc."

Dalhwa se začal červenat. To ho Jungkook právě nabaluje nebo co? „Dělám, co můžu, Jungkook-ssi," zapitvořil se.

„Jasně, že jo," poplácal ho Jungkook po rameni. „No tak běž dovnitř," popostrčil ho směrem k záchodové kabince. „A nevycházej odtam, dokud se nevysereš."

Dalhwa se zamknul v kabince. Jungkook došel k umyvadlu, přehodil si samopal přes rameno, prohrábnul si vlasy a opláchnul si obličej. Cítil se líp, když se teď omluvil.

„Jungkook-ssi?" ozvalo se po chvíli znepokojeně z kabinky.

„Co je?" otočil se Jungkook za Dalhwovým hlasem.

„Když jste tady, nedokážu se soustředit," přiznal Dalhwa zahanbeně.

Pokud se vám zdá, že tenhle příběh je nějak moc osraní, tak jo, taky mám ten dojem.