To jsme potřebovali všichni. Šest minut. Zkurvenejch šest minut.

„Dej se do pořádku, já se o to postarám," kladl Kyubok na srdce Hanovi a poplácal ho po rameni. Věděl, že plukovník v tomhle stavu, kdy se chvěje a má skoro průjem, je všem dost k ničemu, na to nemusel být kdovíjakej génius. Han ho vděčně objal.

A potom strážník Yo přivedl do stanu člověka, o kterým předpokládám, že vám příliš nechyběl. Jednalo se o pana Leeho, Hyunshika, bývalého ředitele Státní tiskárny, kterej žil z posledního přepadení a už nikdy z ničeho jinýho. Život toho člověka je smutnější než smrt většiny lidí, to vám přísahám.

Nicméně, Hyunshik byl takto přiveden do stanu a potřásl si s Kyubokem rukou. „Zdravím," uklonil se.

Kyubok mu taky odměřeně kývl na pozdrav, i když mu byl od první chvíle nesympatickej. „Tudy prosím," pokynul mu dál do stanu, kde už na něj čekal Krteček.

„K vašim službám, inspektore," potřásl si rukou i s ním. Ve skutečnosti ho těšilo bejt důležitej. Nebo aspoň domněle důležitej. Když ho dneska ráno oslovili kvůli přepadení, bylo to pro něj jako ráj. Ve svý podstatě to nejlepší, co se mu za poslední dva roky stalo, tak moc byl prázdnej.

Nyní stál s Kyubokem, Krtečkem a velitelem Shinem před stolem, na kterým byly rozložený nejrůznější plánky a fotky, který před něj rozestavěli. Na těch fotkách jsme byli samozřejmě my coby první četa šesté roty. Hyunshik je vzal do ruky.

Na první fotce byl Jungkook, takže ji omylem málem roztrhal. Kyungji. Tu neznal. PSY. Taky nic. V. Mat. Já. Jimin – jeho bývalý sekretář a milenec. U téhle fotky se zasekl a pozoroval ji trochu dýl. Myslel si, že se přes to již dávno přenesl, ale přesto mu srdce poskočilo žalem.

Kyubok a Krteček si vyměnili pohledy, protože pochopili, že od téhle chvíle je to pro Hyunshika pouze citová záležitost, i pokud si to on sám třeba ani neuvědomuje. Kyubok si povzdechl. Přesně kvůli tomu si sem Hyunshika nepozval. Jenomže on mu tady tři minuty zírá na jednu fotku a skoro brečí.

„Vy je znáte, ne?" popostrčil ho proto. Mrzelo ho, že žádnej jinej blbeček z předchozího přepadení kromě Hyunshika sem nebyl ochotnej přijet.

Hyunshik konečně položil všechny fotky zpět na stůl. „Ach, jistě," přikývl, ale mírně se mu točila hlava. To všechno jen proto, že viděl jednu fotku. Jednu blbou fotku. Ale ten pokrytec Kyubok nehodlal brát ohled na jeho city. Přitom, kdybych před něj hodil fotku své matky, rozpustil by se na místě úplně stejně.

„Kdo mohl převzít velení uvnitř, když Kim Seokjin není přítomen?" bylo jediný, co ho zajímalo, přičemž upravil „leží pod drnem, protože jsme ho tehdy rozstříleli" na strohé „není přítomen".

Hyunshik nad tím chvíli uvažoval, ale čím víc přemýšlel, tím míň tak nějak tušil, jaké výhody pro něj z tohoto setkání plynou. „Proč?" prohlédl si plukovníka i inspektora od hlavy až k patě.

Ti se na sebe opět zmateně podívali. „Proč se mě ptáte proč?" štěkl přísně Kyubok a obešel stůl. Velitel Shin v rohu nehnul ani brvou, jenom si pomyslel, že s tímhle šéfíkem to bude ještě náročnější než s Hanem a už teď se na to netěšil. Stačily dvě hodiny a přibyl mu pramen šedivých vlasů. „Co vám na tom kurva záleží?!" vyjel Kyubok na Hyunshika. Krteček na něj mávnul, ať se jako uklidní, protože na rozdíl od něj věděl, že Hyunshik je podobně vypočítavá svině jako Kyubok sám.

Kyubok si tedy povzdechl, pokusil se uklidnit a dobrácky položil Hyunshikovi ruku na rameno. „Jestliže zabijeme velitele jako prvního, tak možná nebudeme muset zabít všechny," vysvětlil. Hyunshik nepřesvědčeně přikývl. Bylo mu jedno, kdo z nás umře, pokud to nebude Jimin. „Stačí vám to takto?" zeptal se Kyubok netrpělivě.

Hyunshik neváhal ani pět sekund. Bylo jasný, na koho z nás má nejvíc spadeno. „Je to Jungkook," automaticky ukázal prstem na příslušnou fotku Jungkooka vystupujícího z opancéřovaného vozu. Velitel Shin, který byl rovněž přítomen u předchozího přepadení a tenhle názor nesdílel, si ho skepticky prohlížel. Hyunshik to vycítil. „No vážně," trval na svém. „Je z nich nejostřílenější a pomáhal svýmu bráchovi kopat tunely. Dejte na mě. Určitě je to on." Hyunshik se zadíval Kyubokovým směrem.

Ten se na něj díval podobně pochybovačně jako Shin. Už teď si byl jistej, že je v tom nějaký osobní zaujetí. „Jste si jistý?" zeptal se proto a kdyby byl Hyunshik malinko empatičtější, hned by poznal, že ho tak úplně nepřesvědčil.

„Absolutně," prohlásil Hyunshik a dal si ruku na srdce. Doslova. „Znám je všechny moc dobře." Přikyvoval horlivě hlavou. To víš, že jo. A já znám tvoji mámu, takže ji půjdu nakopat do prdele za to, že tě kdy porodila. Ach, kéž by to byla pravda, že?

Jenomže Hyunshik si nedal pokoj. „Koukejte," oslovil všechny tři muže. „Mat je válečný zločinec." Postupně ukazoval na naše fotky. „Ale umí jen plnit rozkazy." Zahleděl se na ně vážně. Kyubok měl v tu chvíli ten největší poker face na světě. Nevěřil mu ani nos mezi očima a litoval, že si ho sem nechal zavolat. Všichni mu tvrdili, že je to znalec, ale podle něj to byl jen šašek. „Pak je tu V," pokračoval. „Udělal v Tiskárně převrat a vyrval Seokjinovi moc. Musel to udělat sám a násilím. Je tudíž jasný, že RM by mu velení nikdy nesvěřil." No to přímo z logiky věci teda úplně nevyplývá, ale když myslíš... „No a..."

Velitel Shin to nevydržel. Celou dobu si na rozdíl od Hyunshika pohrával jen s jediným řešením, který se mu zdálo možný. „A co SUGA?" zeptal se. Dodnes měl před sebou výjev toho, jak jsem před jeho zraky vjel do tiskárny na podělaný motorce. A když jsem zvládnul i tohle, proč bych nemohl velet akci?

„SUGA?" vyjevil se Hyunshik, jako by zapomněl na mou existenci. „To ne, kdepak..." zavrtěl se smíchem hlavou. „Je příliš náladovej a impulzivní. Navíc zavinil Junghyunovu smrt. Nemůže to být on." Tvrdil. Prohlížel si Shina, Krtečka i Kyuboka, kteří na něj všichni nyní hleděli jak na největšího vola pod sluncem, ale on to tak nějak... no... přehlídnul? Byl totiž pořád moc zahleděnej do sebe. „SUGA by nedokázal ničemu velet. Dejte na mě, je to tenhle." Ještě jednou poklepal na Jungkookovu fotku.

Všichni tři muži z toho pochopili jediný – raději půjdou po mým krku, protože jsem trochu nebezpečnější zboží než potetovanej chlapec, kterej umí kopat tunely.