Všichni jsme se nacházeli uprostřed naprostýho chaosu, kde se dělo příliš mnoho věcí zaráz.

Kyungji doběhla do knihovny a popadla vysílačku. „RM-ssi, tady inženýrka," ohlásila se. Jenomže RM zrovna klečel v lese a brečel jako želva.

Myung Kyubok, můj zkurvenej biologickej otec, právě nařídil tohle: „Připravte se na okamžitý zásah. Jakmile prorazíme dveře, vnikneme tam se všemi oddíly."

„RM-ssi, tady Kyungji, kurva! Slyšíš mě?!"

Neslyší. Pořád klečí v trávě. Ne, moment... Právě teď pomalu vstává.

Kyungji si však zoufalstvím málem vyrvala všechny vlasy. Ještě jednou zopakovala svou předchozí větu.

Namjoon prostě šel rovnou před sebe a objal jeden strom.

„NAMJOON-AH!" zařvala Kyungji. „Jsi tam?! NAMJOON-AH!!!"

A Namjoona její pronikavej hlas vrátil do reality. Párkrát zamrkal a zjistil, že pořád dýchá a nechápe jak to. „Popravili Miru," bylo první, co z něj vypadlo.

Kyungji se zarazila. To si do prdele můžou dovolit?! Koho jsme jim jako popravili my, aby to mohli udělat taky?! Kyungji chvíli zírala v šoku. „Tady sejmuli Vho," odvětila. „Odstřelovač. A je to moc vážný."

To bylo. V nám umíral pod rukama a Mat pořád jenom opakoval: „Vydrž."

„Ano," Vmu po tváři stékala slza. Byl bojovník. Ale taky si byl jistej, že umře.

„Už je skoro po všem," zalhal Mat, zatímco PSY Vmu píchal další léky.

V koukal Matovi do obličeje. „Viděl jsem svoji neteř," zašeptal. Jiminovi vyhrkly slzy do očí, když to slyšel. Vynadal si, že měl Vho líp bránit, když ho přepadly emoce. Ale to jsme si ostatně vyčítali všichni. „Je tak nádherná," vydechl V. „A je v pořádku."

Já jsem začal brečet znovu. Cítil jsem se jako pitomec celýho dne. Protože místo toho, abych dělal něco pořádnýho, jsem se jenom opil a utápěl v sebelítosti. A teď jeden z mých nejbližších přátel umírá.

„Je v pořádku a je tak krásná," opakoval V pořád dokola.

„Kyungji-ssi!" v knihovně se zničehonic zjevil panikařící Jungkook. „Kyungji-ssi!!" skoro vyrazil dveře. Kyungji se na toho potřeštěnce otočila. „Jdou na nás s obrněncem! Prorazí dveře!" Vyhrkl Jungkook.

Kyungji málem vypadlo oko z důlku. „Kurva," odfrkla si. „Zaútočili na nás." Řekla do vysílačky. „Využili naší zranitelnosti a chtějí nás zničit."

Namjoon se procházel po lese. To, co nám nařídil, by možná nenařídil, kdyby sám nebyl tak vyřízenej. Ale najednou měl pocit, že když oni nehrají fér, tak my nebudeme taky. „Kyungji-ssi," oslovil ji. „Tohle už není přepadení," říkal, zatímco Kyungji zaraženě stála u vysílačky netušící, že tohle z jeho úst kdy uslyší, „ani zasranej střet se systémem," pokračoval. „Tohle je válka." Procedil odhodlaně skrz zuby. „Jednejte podle toho, vojačko."

Kyungji se od té chvíle pro jednou chovala jako správnej voják. „Bylo mi ctí být pod vaším velením, pane," řekla do vysílačky, hodila ji na stůl a zařvala na Jungkooka: „DEFCON 2! Jdeme! Dělej, sakra!"

Do prdele, pomyslel si Jungkook, my to vážně jdeme udělat.

„Připraveni?" oslovil Kyubok obrněnce.

„Až jí bude osmnáct," spílal V Matovi, „dáš jí spoustu peněz a povíš jí, od koho jsou, dobře?"

„Ne," plakal Mat. „V-ssi, ne."

„Odpřisáhni mi to," plakal V celej od krve.

Mat se vzmohl jen na přikývnutí.

„Tak to ne, Taehyung-ssi," zavrtěl jsem rázně hlavou a chytil tu jeho něžně do vlastních dlaní. „Podívej se na mě," nakázal jsem mu a zahleděl se do jeho krásných očí otupených bolestí. „Představ si, jak jí ty peníze předáváš ty. A v té myšlence žij. Pamatuješ?" Připomněl jsem mu. On natáhl ruku a pohladil mě po tváři. „Protože jen co skoncujeme s těmi idioty tam venku, tak z tebe tu kulku vytáhnu, i kdyby to mělo být to poslední, co udělám. A ty budeš mezitím spát a snít o ní, jak je s tebou, v bezpečí, jste daleko odsud a děláte si, co se vám zlíbí. To je náš plán, dobře?"

Vho to rozesmálo. „Vyprávěj mi něco hezkýho, SUGA-ssi," zašeptal.

Jenomže v ten okamžik se do místnosti přiřítila Kyungji. „Mat-ssi!" zavelela. „DEFCON 2! Teď!" Za jejími zády se zjevil Jungkook.

„Teď ne," vzlykal Mat. „Tae mě potřebuje!" Sténal.

Podíval jsem se na něj, potom na PSYE, kterej Vho nyní podpíral a hladil ho ve vlasech. Políbil jsem Vho na čelo a zašeptal slib: „Potom ti všechno řeknu.", načež jsem se vstal a utřel vlastní slzy. „Půjdu já," rozhodl jsem se. PSY ke mně vzhlédnul a věnoval mi mírný úsměv. Tohle byl nejspíš ten velitel, kterýho doufal, že ve mně uvidí. „Útočníci přece musí útočit, ne?" pousmál jsem se na něj, než jsem vyrazil ze dveří.

Takhle zoufalej a nasranej jsem dlouho nebyl. Takže jsem vyrval Jungkookovi z ruky kufr s tou zkurvenou raketou a byl připravenej víc než kdy jindy stát se teroristou. Jo, přesně tak. Seru na to, jak se po tom budu cítit. Ta mrcha chtěla zastřelit Vho a nejspíš se v ní nehnulo svědomí. Musím jen dokázat, že umím to samý.

„Jsme připraveni na útok," oznámili obrněnci Kyubokovi.

A já jsem s Jungkookem a Kyungji za zády sbíhal schody.

„Teď!" nařídil Kyubok. Už za chvíli mu jeho vlastní krev oplatí tu zradu. Ty všechny zrady.

Mat a PSY konejšili Vho. j-hope, kterej tupě zíral na dveře, kterýma jsme odešli, si to rozmyslel a běžel ještě pro druhou raketu. Ať je to se vší parádou, kdyby se něco podělalo. Navíc, tu raketu si vždycky toužil sám vystřelit, co si budem.

„Pozor!" řvala Kyungji po rukojmích. „Vykliďte tuhle oblast! Dvě skupiny do dvou rohů, teď!"

Já jsem se nachystal doprostřed s raketou. A obrněnci už jeli.

„Na kolena a ruce za hlavu!" ječela Kyungji. Všichni rukojmí začali řvát jak stádo paviánů.

A obrněnci už nabírali na rychlosti.

Připravil jsem se na výstřel. j-hope ke mně seběhnul z druhé strany. „Makej, j-hope-ssi, makej!" zařvala na něj Kyungji, když přistál vedle mě.

„Na místě," oznámil jsem jí akorát ve chvíli, kdy j-hope připravil svou zbraň. Opatrně se na mě podíval a kývnul na mě. Taky jsem na něj kývnul. Tohle jsme přeci chtěli udělat spolu, ne?

„Čekejte," nařídila nám Kyungji, která sledovala na kamerách, jak se k nám vozidlo řítí. Kyubok a Chaewon si mysleli, že nás už mají. „Ještě chvíli!" velela Kyungji. Většina rukojmích s rukama za hlavou se klepala jak sulc, jen Yeonjun nahlížel fascinovaně dopředu.

Já i j-hope jsme zprudka oddechovali, jak se nám do žil vyplavoval adrenalin. Bylo to jen o něco víc vzrušující a nebezpečný, než kdybychom si to rozdávali.

„Dveře!" zaječela Kyungji, když viděla přijíždějící vůz. Jungkook zmáčknul tlačítko, otočil se k nám zády a zacpal si uši. „Pal!" nařídila nám Kyungji.

A tak jsme já a j-hope vystřelili a vyhodili to opancéřovaný vozidlo do vzduchu.

Kyubok vytřeštil oči. Chaewon se začala smát, protože je asi narušená nebo tak něco.

Jungkook, jako by se nechumelilo, opět zavřel dveře. Yeonjun se tisknul k rukojmím a pokusil se je utěšovat. Já a j-hope jsme zůstali v pozicích, dokud se dveře zase nezavřely. Opancéřovanej vůz hořel a z něj vybíhali i hořící vojáci. Ti, kteří už ovšem nebyli mrtví.

Vzal jsem to na sebe, protože já už vrahem přeci byl i předtím, ne? Nyní jím ale tak trochu byl i j-hope, naše naděje, a vlastně úplně my všichni. Protože jsme sem došli společně. Protože odteď budeme pro všechny zkurvení teroristi.

Všude bylo ticho. Já, j-hope, Jungkook ani Kyungji jsme si nemohli pořádně uvědomit, že jsme to fakt udělali. Kyubok ve stanu taky ne. Chytal se za hlavu a lil z něho pot jak z vola. Chaewon fascinovaně hleděla na svoje hořící kolegy.

Namjoon se procházel po lese a cítil se úplně ztracenej.

PSY vzal Vho obličej do dlaní a říkal mu místo mě nějaký hezký slova poté, co slyšeli ten výbuch.

Jimin a Mat se ho pokoušeli ošetřovat, co jen to šlo.

Jungkook třeštil oči a chodil po hale tam a zpět.

Hyunshikovi svitla naděje. Budou nás teď konečně všechny nenávidět?

Je to dost možný. Protože před davem lidí, kteří nám fandili, právě pobíhají hořící vojáci, do kterých jsme našili dvě rakety.

j-hope si prohrábnul a vlasy a koukal na svoje ruce. Věděl jsem, jak se cítíš, když se z tebe stane vrah.

Ale neměl jsem na nic sílu. Padl jsem vyčerpáním na záda a otupěle hleděl do stropu. V pomalu, ale jistě upadal do bezvědomí, j-hope po mým boku jen hořce plakal a já ležel na zemi uprostřed toho chaosu a nenáviděl jsem nás. Všechny jsem nás tak moc nenáviděl. Proč jsme nemohli dělat něco rozumnýho? Třeba pěstovat stromy v Africe? Ne, my musíme být skupina zkurvených šílenců, kteří nikdy nemaj dost. Ale dost možná jsme si právě sáhli na dno.

A pak tu byla Mira, kterou Shin zatknul a vlekl ji do policejní dodávky.

RM se chytil do vlastní pasti. Pamatujete na ten původce paranoie, kterým jsou údajně strach a sluch? Tak on právě uvěřil tomu, že Miru popravují, zatímco jí ve skutečnosti jen Shinův kolega držel ruku přes pusu, aby nemohla křičet, a Shin střílel do prázdna.

Od začátku totiž věděl, že Mira a RM jsou v kontaktu. Potom vzal její vysílačku a hodil ji do kýble s vodou. A ona věděla, že láska jejího života si myslí, že je mrtvá.

Protože ten rozkaz, co Shin dostal od Chaewon, když si telefonovali, zněl nějak takto: „Předstírej, že ji popravuješ. On to uslyší a uvěří tomu." Tvrdila. Samozřejmě to udělala jenom proto, aby nás rozložila ještě víc, než jsme rozložení byli.

Mira v policejní dodávce, já ležící na zemi v hale banky a Namjoon v lese jsme si všichni byli vědomi jen toho, že prohráváme a že se všechno okolo nás hroutí.

A právě tehdy vypukla válka.

KONEC 3. ČÁSTI

***

Napište mi, jak se vám třetí díl líbil třeba do komentářů! Můžete psát i připomínky, náměty, návrhy na zlepšení a tak dále, budu ráda :)

Na začátek čtvrtého dílu se můžete těšit někdy kolem února ;) (Doufám, že to budu stíhat, protože na jaře bych měla státnicovat, což o to, díl napsaný je, jen ho doladit :D)

Veselé Vánoce, šťastný Nový rok a mnoho úspěchů přeje,

Ruu :))