A pak tu byl ten den, o kterým Jin tehdy mluvil. Velitel zásahových jednotek Shin vystoupil na louce a on, Namjoon, se schovával jen pár desítek metrů od něj v korunách stromu. Zdaleka na tom ale nebyl tak špatně jako Mira, jeho milovaná, která zůstala trčet se slípkou v nějaký bedně.

Velitel Shin a Krteček. To je aspoň dvojka. Krteček volá Kyubokovi, aby ho požádal o posily, zatímco Shin studuje mapu lesa a okolí. K čemu ale do prdele posily? Jestli nic nemáte najít, tak to nenajdete, to vám garantuju.

Ani Kyubok chvílí netušil, proč by tam měl posílat další jednotky.

„Musím prohledat les o sto sedmdesáti hektarech a k tomu sto osmdesát tři příbytků," zoufal si ovšem Krteček. „To ještě nepočítám opuštěné boudy a studny." STUDNY?! Proč by kurva někdo lezl do studny? „Operaci Klec musíme každou hodinu rozšiřovat o dvacet kilometrů, to nemůžeme stihnout." Připomněl. „Ať hned přijedou ze Soulu." Dožadoval se.

„Promluvím si s obranou. Vyrazí tam," slíbil Kyubok.

„Rozumím," kývnul vděčně Krteček a s úlevou položil telefon. „Shine," obrátil se ke kolegovi. „Zajdeme do těch statků." Navrhl.

„Tyhle si vezmu na starosti já," zavalil na něj Shin rychle a okamžitě se rozběhl jednat. Nejspíš byl furt dožranej z toho, jak jsme ho zajali. No jo, fakt chudák.

A tak se v epicentru okolo stromu, na kterým se Namjoon skrýval, rozpoutala pátrací akce v podobě Shina a jeho mužů v obrněným vozidle, a Krtečka s vojáky prohledávající les. Lepší pátrací akci jste neviděli, přísahám. Šlo jim to dokonce tak dobře, že všichni v prvních dvou minutách opustili místo, kde se RM skrýval a nikdo z nich se dlouhou dobu nevracel.

RM zapnul vysílačku. „Soobin už je na cestě," oznámil Miře. „Bude tu za tři hodiny."

„Rozumím," odpověděla.

„Jak ti je?" zeptal se starostlivě. Byl rád, že slyší její hlas.

„Jsem podělaná strachy," přiznala, zatímco se choulila v rohu bedýnky a roztřesenou pravačkou si objímala ještě roztřesenější kolena. Naproti ní zakdákala ta slepice, která tu byla zavřená taky. „Mám blbou náladu," povzdechla si. „Všude kolem mě jsou slepičince."

Namjoon ještě v dálce slyšel hlasy a vzpomněl si, jak se s ní ještě před pár měsíci procházel po pláži, drželi se za ruku a byli nejšťastnější na světě. Nyní jsou tady, on schovanej na stromě a ona v bedně se slepicí. Uvědomil si, že to svou sobeckou touhou pomstít bratra podělal úplně na začátku. Mnohem dřív než já a mnohem dřív než j-hope.

Měl před sebou vizi toho, jak společně sledují západ slunce, ona se k němu tiskne a on jí čichá k vlasům a všechno to na něj dopadlo. Se slzami v očích zašeptal: „Je mi to moc líto, Mira-ssi. Opravdu moc. Podívej, jsi moje první láska a já vím, že jsem to zvoral." První láska? Mně jsi kdysi tvrdil, že jsi měl... no... známosti, to si zapamatuju. Mira v bedně se zarazila. „Vlastně ani nevím, jak o tom mluvit," přiznal s povzdechem. „Mám hroznej strach, protože jsi starší, zkušenější a já mám pocit, že ti jednoho dne nebudu stačit. A jediný, co vím pořádně, je to, že tě ve svým životě potřebuju. Jsem závislej na všem, co jsi mě naučila. Na všem."

Do očí se jí nahrnuly slzy. Kousla se do rtu.

On jen vzpomínal na chvíle, kdy lehávala vedle něj a on ji tak rád pozoroval ve spánku. V tu chvíli se mu zdála nejzranitelnější a on měl potřebu nad ní bdít a ochraňovat ji. Přes den totiž měla Mira svou drsnou masku, kterou většinou nesundávala ani před ním. Ale on to se vší pokorou respektoval a nikdy jí to neměl za zlý.

„Pamatuju si, jak jsi mě učila vařit," pousmál se. „Předtím jsem neuměl ani pořádně ohřát blbý párky a podívej na mě, už zvládám špagety."

Nyní se zasmála jeho vtipu. Byl mladší, ale vždycky věděl co říct, jak jí lichotit. Cítila se vedle něj pohodlně a bezpečně. Život s ním jí nepřipadal jako život ve lži. Naopak měla pocit, že je poprvé sama sebou.

„Taky jsem se s tebou rád koupal v oblečení v moři," zavzpomínal. „Všechno je lepší, protože jsi se mnou. Protože jsem zamilovanej." Povzdechl si a v duchu si vynadal za to, že je zbabělej pičus, že jí to předtím nedokázal říct do očí.

Ona taky myslela na to, jak stáli po pás v moři a líbali se a na to, jak jí v noci něžně pusinkoval do vlasů, zatímco si myslel, že spí. „Mohl jsi mi někdy říct, že jsi zamilovanej," popotáhla a utřela si nos do rukávu. Najednou pochopila, co jí na tomhle vztahu chybělo. Bylo to přesně tohle. To ujištění, že ji má rád tak, jako ona má ráda jeho.

„Říkám ti to teď, protože jsem srab, kterej ti to nedokáže říct do očí," přiznal. Ona jen polykala další příval slz. „Prosím, odpusť mi to," pokračoval, „protože při té předchozí hádce ze mě mluvil ten... ten zabedněnec, kterej si neumí užívat života, RM..." i do jeho očí se nahrnuly slzy. „Ale Namjoon... já... chci s tebou strávit zbytek života, Mira-ssi."

Oba mysleli na ten rok společnýho života. A oba si rázem byli jistí, že to myslel smrtelně vážně.

„Cítím se tu strašně hloupě," Miřin hlas se místy zasekával skrz návaly pláče. Zároveň se však usmívala. To, co jí právě řekl, ji nesmírně dojalo. „Pláču, zatímco na mě zírá slepice." Svěřila se mu.

On se tiše zasmál, ale ona to i tak slyšela. „Slepice přinášejí štěstí," poučil ji.

„Tak to nevím kde," opáčila. „Protože v čínském horoskopu ne."

RM se znovu zasmál. Byl rád, že ji alespoň trochu uklidnil.

„Po tom všem, co jsi mi právě řekl, jsem si jistá, že tady dokážu vydržet mnohem dýl než tři pitomý hodiny," zašeptala odhodlaně.

RM si pro sebe pokýval hlavou. „Spojíme se zase za patnáct minut na frekvenci sto čtyřicet čtyři, dobře?" navrhl.

„Rozumím a končím," přerušila spojení. Ale to zatraceně neměla dělat. Protože přesně na tuhle chvíli čekal starej pán, kterej bydlel v tý chajdě, kam se vesrala. Odklopil víko bedny, jakmile ukončila rozhovor, a namířil na ni brokovnice.

Takhle tam zůstala sedět v tureckým sedus rukama nad hlavou.