Mira mezitím pokročila s trasováním. Už byla téměř v polovině cesty a nehodlala zastavit. Navíc byla na správné stopě. I její trojúhelník se nyní čím dál tím víc zužoval a ona šla téměř na jistotu. Nemusela už hledat tak dlouho. Zvětšila si tu podstatnou část mapy, vytiskla si ji a nyní pracovala na ní. Pečlivě a systematicky. A taky dost rychle. Zanedlouho si byla poměrně jistá, v jakých místech se ten šulin asi tak ukrývá.

„Drahá, propíšeš to až na zeď," upozornila ji matka, když byla opět zabraná do značkování mapy.

„Mami," obrátila se na ni a její poznámku ignorovala. „Kde máš klíčky od auta?"

„To auto už hodně dlouho nikam nejelo," povzdechla si její matka.

„Tak teď přišel čas na projížďku," oznámila jí Mira přímočaře.

Vytáhla ze zásuvky ten jeden revolver, který vlastnila a nebyl služební, zároveň na něj ale měla zbrojní pas, takže s tím ani nemakala nelegálně jako my celou dobu. Oblíkla si koženou bundu a na krku si nechala zavěšený Krtečkův odznak, na který už dávno zapomněla, že jej vůbec má na sobě.