Mira vlítla toho rána do stanu svěží, energická a připravená s námi skoncovat. „Všichni mě poslouchejte," hlásala už ve dveřích. Ještě, že jsem tam furt nemusel sedět. Třeštila by mě z ní hlava. „Vyřešíme tohle přepadení za dvacet čtyři hodin a všichni se vrátíme ke svým životům, které jsme dost zanedbávali." Rozhodla. „Shine," došla dopředu za velitelem zásahových jednotek, který byl ohromen jejím nečekaným elánem. „Už vím, jak budeme postupovat."

RM na tom byl po pracovní stránce taky mnohem lépe než včera. Když s ním V ráno mluvil, pomyslel si něco podobného co velitel Shin o Miře. „Nedopustím, aby zemřel někdo další, abyste se tam uvnitř navzájem zničili, ani aby vás dopadli," bylo to první, co od něj slyšel.

Ironicky vzato, se RM a Mira navzájem podpořili v tom, aby urychleně skoncovali jeden s druhým. Ale on se pokoušel na to nemyslet a ona to nevěděla.

„V-ssi, poslouchej mě," drmolil do telefonu. „Ta cesta, kterou už jste ušli, je něco neuvěřitelnýho! Úžasnýho! Takže ti posílám tu nejupřímnější gratulaci." Povzbuzoval ho a V na druhém konci drátu jenom zíral nad tou náhlou proměnou. Seděl pyšně na stole s nohama křížem a sluchátkem u ucha a pro sebe se usmíval. „Dostanu vás odtamtud dřív, než to udělají oni. To ti slibuju." Oznámil mu RM velice přímočaře.

„A ať přijdou taky velitelé operativní jednotky," poroučela si Mira ve stanu.

„Co máte v plánu?" chtěl vědět Shin.

„Začínám věřit tomu, že ten muž venku musí být opravdovým mozkem celé operace," prozradila mu. Shin si ji skepticky přeměřil. „To on nám připravil jednotlivé stopy, aby nás zavedl na tu usedlost, ale myslím, že už vím, jak ho chytit." Byla plná entusiasmu a nové naděje.

„Začneme tím, že propustíme rukojmí ze sklepa," vysvětloval RM Vmu další postup po telefonu.

„To by bylo fajn," usoudil V. „Už totiž nemáme tolik lidí na hlídání rukojmích." Ušklíbnul se. „Navíc... Slíbili jsme jim svobodu, ne? Tak jim ji sakra dejme."

„Propustíme je," slíbil mu RM, „ale dej mi hodinu. Je to moc velké představení pro tak malé publikum." Prohlásil.

V se usmíval a pomyslel si: Nezklame nás. Plánuje něco velkýho.

RM zavěsil a rovnou zavolal do policejního stanu.

„Ano?" Mira to pohotově zvedla.

„Propustím dvanáct rukojmích," oznámil jí bez otálení. Mira si vyměnila překvapený pohled s velitelem Shinem a svázala si vlasy. „Ale pod jednou podmínkou," ozval se znovu kovový hlas, za nímž se skrýval náš vůdce. „Chci, aby šel dovnitř jeden novinář a jeden kameraman, kteří o tom budou informovat zevnitř v přímém přenosu."

Shin kroutil hlavou, aby to Mira nepovolovala. Ona už však měla svoje plány. „Podívejte, ráda bych vám pomohla s vaší propagandou, ale nemůžu nutit žádného civilistu, aby šel dovnitř," namítla. „To vám přeci musí být jasné."

„To je," přisvědčil. „Máte naprostou pravdu, inspektorko, avšak vy nemusíte nikoho nutit. Stačí to pouze navrhnout. A já jsem si jistý, že pro takový rozhovor se dobrovolně nabídne spousta novinářů."

Mira a velitel Shin na sebe nejistě hleděli. „Musela bych to promyslet," řekla.

„Jistě, promyslete to," svolil RM. „Ale pamatujte, že tyhle rozhovory nahrávám, a když jste naposledy vyjednávala o propuštění rukojmích, tak... no... řekněme, že to u veřejnosti nesklidilo moc velký úspěch."

To je ale hajzl, pomyslela si Mira o tom samém muži, se kterým se sotva před hodinou válela v peřinách. Ale to samozřejmě zatím nemohla vědět.

„Ale ovšem," dodal. „Jen si dejte na čas." Potomzavěsil a položil na stůl papírového dinosaura, se kterým si celou doburozhovoru hrál a předstíral, že mu žere prsty. Jak už jsem říkal, intelektuálovéjsou divní.