Můj život právě skončil. A pokud ne doslova, tak symbolicky určitě jo. Mira se přišla ven podívat, jak mě nakládají do policejního vozu a odvážejí pryč. Pořád se mračila. Asi jsem jí přivodil svou drzostí pár zajímavých vrásek.

Kdybychom se v tuhle chvíli vyfotili, mohla to být moje poslední vzpomínka na Státní tiskárnu peněz a cenin. Uvnitř jsem nechal spoustu problémů, potlučenou bandu, a jediného únosce s odvahou převzít zodpovědnost: Vho.

Jin ležel na stole v bezvědomí a z rány na pravém spánku mu pomalu odkapávala krev. „Říkám ti, RM-ssi," říkal V do telefonu, „že je tady naprostej zmatek." Zahleděl se do kamery a RM viděl jeho frustrovaný výraz. „Situace tady uvnitř je kritická."

RM se na to celé radši posadil, ale neříkal ani slovo.

„SUGA hrál ruskou ruletu s Jinem, který byl spoutaný na židli," pokračoval V. „Pak ho Jin vydal policii. A potom j-hope dezertoval, takže ho Jin málem popravil jako za podělaný války ve Vietnamu." V šílel. Netušil, jak bude schopný nastalou situaci zvládnout, ale musel se o to alespoň pokusit. „Jo a ještě něco," vzpomněl si. „Mat udusil Pata."

RM, který už si nyní málem rval vlasy i s kořeny ven z hlavy, opět vzhlédl ke kameře. „Tím chceš říct, že ho zabil?" ujišťoval se.

„Už byl v podstatě mrtvý," povzdechl si V. „Mat říká, že by to tak chtěl. Nicméně, jak vidíš, tohle je totální katastrofa." Stěžoval si.

RM si promnul spánky. Byli jsme nejvíc na dně za celou dobu přepadení. Ale nejhorší na tom bylo, že jsme si za to mohli sami.

„Podívej," říkal V nyní, „nenapadá mě moc jinejch možností než převzít velení alespoň do té doby, než se vše vrátí do zajetých kolejí." Prohlásil.

„Zeptej se ho, co do prdele dělal s policií v tvrzi?" zavrčel Jungkook, který stál za ním.

RM netušil, co na to má říct. Sundal falešný brýle a chtělo se mu řvát a tlouct hlavou do stolu. „Jestliže jsem byl v tvrzi," zodpověděl Jungkookovu otázku, „tak jenom proto, že to bylo součástí plánu."

„RM-ssi, my tady uvnitř ale potřebujeme vědět, v jaké situaci se nacházíme," namítl V. „Nemůžeš před námi pořád něco tajit."

„Nebudu ti lhát, něco zůstalo nedořešené," povzdechl si RM, aniž by věci uváděl na pravou míru. To bylo osmdesát tři hodin po přepadení.

A já bych řekl, že to byla historicky největší nedořešená záležitost, jestli mám být upřímnej. Krteček odhalil našeho vůdce, získal jeho otisky a teď byl v kómatu. A jistě doufal, že se co nejdřív probudí, aby to někomu řekl. Namjoonův čas se mílovými kroky krátil. A všem ostatním vlastně taky.

Když jsem se naposledy podíval na Tiskárnu skrz okno policejního vozu, pomyslel jsem si, že takhle to přeci nemůže skončit a že my všichni jsme obětovali plánu příliš mnoho na to, abychom věci takto nechali.

Jenomže to už jsem byl na cestě do vazby. A vy můžete být v klidu, protože o mně teď nějakou dobu zase tak moc neuslyšíte.

O našem vůdci ale zato uslyšíte hodně, protože to on musel nyní chopit věci pevně do vlastních rukou a všechno napravit. „Podle toho, co říkáš, tak situace tam uvnitř taky není zrovna nejlepší," řekl nyní Vmu.

„Hele," odvětil on. „Udělej tam venku to, co musíš, a já se mezitím pokusím postarat o napravení zdejší situace." Navrhl loajálně. Jejich komunikaci ale zkřížil další hovor, který přicházel z policejního stanu. „Přepojím ti to," dodal. „Určitě už ti volají ze stanu."

Tak učinil. „Inspektorko?" ohlásil se RM.

Mira v policejním stanu upřeně hleděla na moji fotku a přemýšlela, co jí jen uniká. „Než půjdeme k věci, potřebuji vyřešit jeden důležitý problém," oznámila mu. „Jak vás mám odteď oslovovat? RM-ssi, Namjoon-ssi, nebo pane Kime?"

Hryznul se do rtu. Tušil, že jí nemohla uniknout jistá podobnost jeho opravdového jména s tím smyšleným, ale upřímně? Zatím to přešla. Ani se nad tím příliš nepozastavila, když si na chvíli vybavila svého sladkého Namyoona, jakmile jsem řekl jeho pravé jméno. Lidi se kolikrát jmenují úplně stejně a ona už měla stejné prokletí jako já sám – byla zamilovaná a nechtěla vidět, co bylo tak bolestně očividné.

„Pro vás budu vždycky RM," pokusil se odvětit s co největším klidem, protože by jí nerad zbytečně moc své jméno připomínal. „Nechci vás zklamat, ale tohle je moje nejskutečnější já. Pro mě i pro vás. Takto jsme se poznali, ne? A jen kvůli tomu, že podle vás mám nyní také jiné jméno, nepřestanu přeci být tím, kdo jsem. Vy pro mě zase vždycky budete inspektorka Choi, ačkoliv se možná jednoho dne stanete mým katem." Odmlčel se. „Poslyšte, pamatujete si na svůj první sex?" napadlo ho se zeptat jakoby mimochodem.

Mira se ironicky usmála na svého kolegu Shina. A je to zase tady, pomyslela si. „Samozřejmě, na takové věci se přeci nezapomíná, ne?" odpověděla bez uzardění.

„Právě," přitakal. „A tohle je moje ‚poprvé' ve světě zločinu." Dodal. „Bylo jasné, že ne všechno půjde podle plánu. Ale ať už to dopadne dobře, nebo špatně, vždycky už na to... budu mít... ehm... hezkou vzpomínku."

„Vy jste mi ale nadšenec," opáčila ironicky. „Takové lidi svět potřebuje." Sama ani netušila, jak moc vážně to ve skrytu duše myslí. „Doufám, že až vás pustí z vězení a znovu se začleníte do společnosti, budete se věnovat zvelebování této země," (RM si mezitím zmoženě otíral zpocené čelo, už byl svým způsobem taky vyřízenej), „protože upřímně..."

Nemohl jí nechat tuhle domnělou převahu. Prostě nemohl. „Kde to bylo?" skočil jí do řeči.

„Co bylo kde?" nechápala.

„Kde jste se poprvé milovala?" upřesnil.

Mira se pousmála. Byla si jistá, že ten chlap na druhým konci mele z posledního, a proto se nebála mu s klidem na ty jeho úchylný otázky odpovídat. „Bylo to ve stanu," řekla.

„Úžasné," poznamenal. „Vidíte? To je dobré místo pro první sex. Světlo, zvuky přírody a tak, viďte?"

„Ano, to ano," uznala. „Řekněme, že zbytek byl... no... experimentální. A... a bylo to rychlé." Dodala. Cítila, že už ho skoro má, že všechno brzy skončí, proto pomalu přestávala dávat pozor na to, co říká.

On se usmíval. Pořád na ni myslel. A tohle ho strašně bavilo.

„Nuže, RM-ssi," obrátila list. „Volám vás, abych vás informovala, že Min Yoongi, váš kolega, asi jste o něm slyšel, bude ještě dnes večer umístěn do cely předběžného zadržení bez možnosti kauce."

RM zatnul zuby. Tohle byla vskutku nepříjemná část. „Co vám proboha řekl, že jste tak naštvaná a nechcete využít celých sedmdesát dva hodin předběžného zadržení? Vím, má poněkud břitký jazyk, ale předpokládal jsem, že silná a nezávislá žena jako vy přeci jen skousne trochu víc než jednoho drzého paličáka."

„Pravda je taková, že už mě všichni pěkně serete, RM-ssi," opáčila Mira. „Takže řekněme, že jsem to udělala proto, aby Yoongiho přešel smích a konečně si uvědomil, že tohle je realita." Odmlčela se. „Akorát jedné věci pořádně nerozumím," dodala. „Proč pouštíte ven únosce místo rukojmích?"

„Ve skupině panovaly neshody, nic víc," pronesl odtažitě.

„Nechovají se normálně, RM-ssi. A vy to víte," oponovala.

„Uznávám, že vyhráváte, ale nezapomeňte, že tohle je jen bitva," prohlásil zatvrzele. „Něco naprosto bezvýznamného v porovnání s válkou."

Mira obrátila oči v sloup. Shin vedle ní se na to taky moc netvářil. Když zavěsil telefon, mysleli si, že další eso v rukávu už RM nemá. Nemůže mít.

„Ten chlap tam uvnitř bojuje s povstáním," prohlásil Shin.

„Je to namachrovanej blbec," utrousila Mira.

RM si odvázal kravatu a přemýšlel, co dál bude dělat, ale rozezvonil se mu pro změnu mobil. Když viděl, kdo volá, svěsil hlavu do dlaní. Byla to pro změnu Mira. A on se nyní pohyboval na dost tenkém ledě. Hrát městečko Palermo bylo čím dál tím těžší, protože byl sám dost vyčerpanej a přestávalo mu to pálit.

„Namyoon-ssi," oslovila ho, z čehož měl odteď už pokaždé husí kůže. Stačí, aby se třeba jen přeřekla, a mohla by mu říct skoro omylem pravým jménem. Když se ho otázala, jak mu je, vyhrkly mu slzy do očí. Nemohl unést pomyšlení na to, jak škaredě s ní manipuluje. „Co ty rány?" vyptávala se.

„Nikdy by mě nenapadlo, že zavazování tkaniček může být tak bolestivé." Prohlásil jednou někdo, kdo si do svých patnácti let tkaničky zavázat ani neuměl.

Mira však využila jeho rétorické kličky jako záminky k menšímu flirtu. „Je jasné, že takové modřiny potřebují řádnou péči, nějakou ošetřovatelku," navrhla.

A jemu, aniž by se mohl jakkoliv hlídat, už zářily oči nadějí a láskou. Přál si být s ní, jen s ní, a nemuset řešit všechny ty sračky okolo. „To je velice lákavá nabídka," uznal.

„Opravdu ráda bych se o tebe starala," povzdechla si, „ale měla bych být doma, protože se chci vidět s dcerou a... a vím, že to není zrovna nejromantičtější plán na světě."

„Na dnešní večer mě lepší plán nenapadá," opáčil.

Mira byla štěstím bez sebe, že muž jeho věku takovým věcem rozumí a zavěsila s tím, že ho u sebe moc ráda večer přivítá. RM si svlíknul košili a prohlížel si své pohmožděniny v zrcadle. Bezmyšlenkovitě po nich přejížděl dlaní a přemýšlel o tom, že když jsi roky něčím posedlý, tak je to tvůj svět. Tvůj dokonalý svět. Ale nyní už plán nepatřil jen jemu, Namjoonovi, začal patřit i nám všem ve chvíli, kdy nás oslovil. A nutno dodat, že všichni jsme to pěkně posrali.

RM si zmučeně lehl na palandu. Všechno ho bolelo a cítil se tak vyčerpaný, že proplazit se do náručí Miry, vrchní inspektorky, se mu paradoxně zdálo jako nejlepší, nejrozumnější a nejbezpečnější útočiště. Jediné možné. Když byl s ní, měl alespoň na chvíli pocit, že na tohle všechno není docela sám.