Myslím, že nejlepší vypravěč je takovej, na jehož existenci při čtení příběhu sem tam zapomenete. Pokud se vám to doposud nepovedlo, tak mě to moc mrzí, asi dělám něco blbě.

Nezdá se to, ale tohle přepadení už brzo skončí a s ním i moje povinnost vyprávět příběhy všech, kterým jsem to slíbil. Proto bych si chtěl dobře rozmyslet, co na závěr řeknu, ale nejspíš to stejně bude nějaká hovadina.

Například Jin jako jednu z posledních věcí na přepadení řekl tohle: „Zastavit stroje a smazat všechny registry," když vlítnul Vmu do kanceláře. „Pak vyndáme pevné disky a vezmeme je s sebou." Dodal a předpokládal, že V před ním s panem Minem po boku bude jeho nařízení plně a bez odmluv respektovat.

Nuže, v tom se mýlil. „Zbývá nám úplně maličko, abychom dosáhli dvou bilionů," řekl V, jako by prosil mámu, jestli se smí ještě jednou sklouznout, než půjdou z hřiště domů. „Otiskneme pár desek a je to. Kolik potřebujeme, pane Mine?"

„Jedenáct minut," odvětil rukojmí.

„Vidíš, Jin-ssi. Jedenáct minut," smlouval V, aniž by Jin zatím cokoliv řekl.

Hodná máma by tě totiž nechala sklouznout. Ale ty bys chtěl víc a nikdy bys neměl dost, takže by tě stejně musela zarazit, pokud nechce, abys celý dětství strávil na hřišti.

Přísná máma by nekompromisně řekla, že se jde domů a žádný odmlouvání. Pak bys ji musel poslechnout, pokud nechceš mít průšvih.

Díky však bohu za to, že Jin nebyl ničí matka. On byl prostě jen škodolibej. A takový by mámy bejt neměly. „Zaokrouhluješ částku, V-ssi?" ušklíbl se posměvačně. „Co si myslíš, že to je, to to?" zvedl káravě ukazovák a několikrát mlasknul. „Nějaká nová televizní soutěž s názvem ‚Vsaďte se, že V vytiskne dva biliony, jinak nejde domů' nebo co?" Jin odměřeně nakrčil obočí.

V mu věnoval nevraživý pohled. „Ty běž balit kufry, já se postarám o prachy," odsekl. „Když říkám, že odejdu se dvěma bilionama, tak s nima odejdu a basta." Ušklíbnul se na Jina, zatímco s pomocí pana Mina balil další peníze.

„A když já říkám, že končíš, tak kurva končíš!" zvýšil na něj Jin hlas, až sebou V cukl dozadu. Je mi opravdu líto pana Mina, že tam mezi nima musel nyní stát a počítat bankovky. „Víš, proč to mám na povel já?" pokračoval Jin.

„No to mi teda vysvětli," odfrkl si V pohoršeně.

„Protože ty máš tady uvnitř," Jin si ukazoval na hlavu, „jenom samý piliny, kamaráde." To říká jako vždy ten pravej, že? Nicméně, Jin pokračoval: „Chceš zůstat chycenej v pasti, abys to dotáhl na dva biliony." Vyčetl nyní Vmu, který na něj jen tumpachově zíral. „A víš, co mi to připomíná?" rejpnul si Jin do vosího hnízda znovu. „Nezodpovědnýho strejdu, kterej opustil svou neteř, aby mohl jít prodávat pilule."

V na něj nevěřícně zíral. Úplně oněměl.

„Víš, jak to skončilo?" ušklíbl se Jin. „Toho kluka samozřejmě chytili. A sebrali mu to dítě." Uculil se, potom zvážněl. „Ale pod mým vedením se nic takovýho opakovat nebude, aby bylo jasno!" zařval na něj znovu.

V ještě chvíli zíral, ale pak se sám začal hystericky šklebit, aby mohl tyhle uštěpačné poznámky Jinovi vrátit. „Ne, máš pravdu," vysmál se mu. Podíval se na pana Mina. Ten se pro jistotu zasmál s ním, protože netušil co jiného dělat. „Pod tvým velením se totiž raději plánují svatby s rukojmími. Viď, Jin-ssi?" Prohlédl si ho najednou odměřeně, se vší elegancí a vážností. „Budete se brát někde na pláži celí v bílém, he?" Odtušil s úšklebkem, protože už měl Jina do puntíku přečteného, a přiblížil se k němu nyní na krok. „Když to máš všechno tak hezky pod kontrolou, víš aspoň, co k tobě ta žena cítí?" zeptal se Jina, kterému zničehonic zamrzl vlastní úsměv na tváři.

„Dělá se jí z tebe špatně," pokračoval V. „Slyšel jsem ji plakat na záchodech, víš?" ukázal si V na uši, které použil proti celýmu zkurvenýmu světu, kdykoliv mohl. „Říkala, že její jedinou útěchou je, že si nechá všechny tvoje peníze. Vydrží s tebou, dokud nedostaneš záchvat, a až budeš umírat, řekne ti do očí, že jsi ji pokaždé, když jste byli spolu, vlastně znásilňoval. Protože přesně to jí taky děláš – znásilňuješ ji. A ona kvůli tomu chodí zvracet na záchod." Pověděl příběh od začátky do konce tak, jak ho slyšel. „Zbývá jí jen na tebe plivnout na tvé smrtelné posteli. To jsi z ní udělal." Ušklíbnul se na něj.

Ani jeden z nich už se nesmál. „Mine," oslovil Jin rukojmího, i když se díval Vmu do očí. „Vypněte mašiny."

Pan Min se ale ještě pro jistotu podíval Vho směrem. „V-ssi?" oslovil ho.

V se na něj dobrácky otočil a poplácal ho po rameni. Nechtěl, aby kvůli nám měl jeho oblíbený rukojmí ještě víc potíží, než jsme mu nadělali doposud. „Běžte vypnout stroje," zopakoval Jinův požadavek a mírně se usmál.

„Jistě," odvětil pan Min a vyšel z místnosti.

Jin nezůstával o moc déle. Upřeně se díval na Vho, načež mu zmizel z očí. V se na oplátku pohoršeně díval za ním. Chvíli si taky přál, abych tehdy s Jinem dohrál tu zatracenou ruskou ruletu do konce.