Mat přivedl zbytek našich rukojmích, kterých nyní nebylo zase tak mnoho, do haly, a ti si zmoženě posedali po schodech. Shora se na ně však vyřítil akční V s Jungkookem v patách. „Prosím o chvilku pozornosti!" požádal je V.

Rukojmí, mezi nimiž byli Hyunshik, Jimin, Aneko, Ari a učitelka, k němu vzhlédli.

„Jak už víte, pustili jsme vaše kolegy," oznámil V, „kteří si vybrali svobodu, takže tady nikdo nikoho nepodvedl. Splnili jsme náš slib." Triumfálně se usmál a založil paže na hrudi.

Jungkook si ho taky pyšně prohlížel. Když se však střetnul pohledem s mírně se usmívajícím Jiminem na schodech, oba se reflexivně podívali jinam.

„Do hajzlu s vaším slibem!" nezapomněl se ozvat Hyunshik, který byl ke smůle zbytku bandy a) pořád stejná osina v řiti a b) nyní dokonce ozbrojená osina v řiti. Jimin se na něj podíval nechápavě, protože si myslel, že už mu musí fakt šibat. Ta zbraň v jeho kapse fakt není dobrej nápad, pomyslel si. Taky ho napadlo, že snad měli kurva alespoň hlasovat o tom, kdo si ji vezme k sobě, ale Hyunshik očividně taky nebyl zrovna demokrat.

V jeho kydům nyní nevěnoval pozornost. „A stejně tak vám nyní slibuju, že ty dvě miliardy dorazí na svý místo. Na adresy, který jste nám dali," prohlásil závazně. Kdyby mělo být vždycky jen po jeho, určitě by se tak stalo.

„Kecy a další kecy," zasyčel Hyunshik a podíval se bez výrazu ze schodů.

„Splníme i tenhle slib, máte mé slovo," dušoval se dále V. To bylo sto jedna hodin po přepadení.

V se otočil a zamířil opět nahoru k tisknoucím se bankovkám, zatímco Jungkook šel dolů, aby mohl rukojmím rozdat jídlo.

Jimin sedící na schodech si ho zbožně a zoufaleprohlížel, když procházel kolem něj, ale Jungkook mu stále tvrdohlavě odmítalvěnovat pozornost. Jiminův pohled tedy sklouznul na Hyunshika, který mi potajípyšně ukazoval pistoli. Myslel, že ho tím uklidnil, ale opak byl pravdou.