S policejním odznakem mohla nyní Mira zužovat okruh, jak se jí zlíbí. Pořád sice pracovala sama a neměla okolo sebe tolik profesionálů jako Han a Shin ve stanu, ale za to měla kurevský odhodlání.

Její matka jí přinesla fixy. „Ty jsou Wooniny. Mají okousané vršky," zasmála se. „Úplně stejně jsi je okusovala i ty." Zasnila se nostalgicky.

Miře bylo hrozně moc u prdele, jakou fixou bude kreslit po papírový mapě, takže jen zamumlala: „Díky, mami. Dej to sem."

Potom začala přemýšlet. „Takže," vydechla nahlas. Měla nyní vlasy svázané v culíku a chtěla nám všem dokázat, že se šeredně mýlíme. Její protivníci už jsme ale nebyli jenom my, čili RM a jeho banda. Nyní jimi byl i policejní sbor. A musíš být hodně odvážnej, abys dokázal vstát sám proti všem. Choi Mira tohoto vzdoru schopná byla. I ona se však brzy měla dozvědět, že úplně sám nedokážeš vzkvétat příliš dlouho.

„V den naší první schůzky jsem přišla asi o půl hodiny dřív," vysvětlovala své matce, zatímco kreslila do mapy. Nepočítala s tím, že to její matka pochopí, ale nahlas se jí tříbily takový myšlenky lépe. „Zavolala jsem mu a on mi řekl, že právě vychází." Pokračovala. „Sešli jsme se tady." Nakreslila křížek na místě, kde byla na mapě zaznačena kavárna. „Přišel pěšky a trvalo mu to jenom okolo pěti, šesti minut."

„Taková škoda," mumlala její popletená matka. „Jednou narazíš na upřímného člověka a potřebuješ vědět, jak dlouho mu trvalo tam dojít?"

Pokud nechápete, o čem Miřina matka právě mluví, můžu vás uklidnit, ona sama to taky netuší. Její choroba dělala každej den mílový pokroky a Mira ani neměla čas to řešit.

„Abych věděla, jak daleko byl od té kavárny," odpověděla jí, ale u toho ťukala do klávesnice na notebooku a jinak ji ignorovala. Podle Googlu bylo údajně možný za pět minut ujít okolo pěti set metrů. Tím se nám to úží celkem podstatně, že?

Mira udělala na mapě červenej kruh, v němž se Namjoon dozajista pohybuje. Potřebovala ale výsek, nějaký trojúhelník, aby mohla pracovat zhruba s tím samým, co mají ti dementi ve stanu.

„Musel projít některou z těchto ulic, aby se dostal do kavárny," vysvětlovala dál své matce, která měla prostě jen pocit, že její dcera se definitivně zbláznila. „A já jsem si jistá, že ho zachytila nějaká bezpečnostní kamera." Dodala nyní s nadšením. Už zase se jí do žil vléval adrenalin, zdálo se, že její kořist se pohybuje směšně blízko. „Podej mi další, musím to zúžit." Pokynula matce, a ta jí nyní podala modrý fix, kterým Mira nakreslila na mapu o poznání menší okruh, ve kterém však byly k mání všechny ulice, kterýma se dalo místo opustit. „Získám záznamy z této oblasti a pokusím se zrekonstruovat jeho cestu," rozhodla se Mira a rozpustila si vlasy.

Popadla kabelku a sako.

Její máma tomu pořád hovno rozuměla, ale dělala si starosti. „Jsi si jistá tím, co děláš?" jemně ji uchopila za zápěstí, když se chystala odejít.

„Mami," odhodlaně si odfoukla pramen vlasů z čela a zahleděla se jí do očí. „Já toho muže musím najít za každou cenu."

Matka se chápavě usmála a přikývla. „Tak buď alespoň opatrná," pohladila ji po tváři, než se rozloučily.

Když byla Mira pryč, znovu se podívala na plánek města a kruhy, který do něj Mira nakreslila. Nechápala, co dělá, ale důvěřovala jí.