RM sypal kýble sutin na hromadu na své straně v hangáru, když se rozezněl zvonek. Z bezpečnostní kamery zjistil, že právě dorazil ukrajinský lékař, utřel si ruce do kusu hadru a šel otevřít.

„Máme těžce raněného muže," vysvětlil mu, když ho vedl dovnitř. „Dostal tři zásahy do břicha a už uběhla spousta hodin."

„Kde je?" rozhlédl se doktor po hangáru. Namjoon se s ním setkával prvně. Vojenští doktoři, to byla Jinova specialita. Pár jich sem tam potkal během svých přepadení a domluvil se s tímhle, že zůstane v záloze pro případ nouze.

„Bude mi ještě chvíli trvat, než ho odtamtud dostanu," povzdechl si RM a ukázal lékaři tunel. „A poslyšte," zběžně si ho prohlédl, „asi bych vás měl varovat, že policie je mi na stopě."

Doktor loupnul očima po čtveřici lopotících se Rusů. „A pro ně je to bezpečné?" ušklíbnul se.

„Oni už to ví a souhlasili se svým podílem," vysvětlil RM i tohle. „Ten váš bude patnáct miliard."

Lékař přikývl a lámanou korejštinou prohlásil: „Potřebuji sadu na břišní laparotomii, volumetrický dýchací přístroj a chirurgické vybavení."

No chtít můžeš, ale už teď je to skoro k hovnu.

„Dokážete to?" ujišťoval se RM. Nedokáže.

„Postarám se o to." Ehm... S tím bych si dovolil nesouhlasit. V žádné další scéně příběhu už tohoto týpka nejspíš nikdy nezmíním.

To už bylo půl desátý ráno. Probděl jsem celou noc nad Junghyunem, kterej mi umíral pod rukama a žádná pomoc se ne a ne dostavit. Bylo už celých čtrnáct hodin po přestřelce a on odolával dýl, než Mat původně předpokládal. To bylo obdivuhodný. I tak ale začínal blouznit. Pořád dokola opakoval: „Yoongi-ah, musím ti něco říct.", ale nikdy to nedořekl dál, tak jsem ho uklidňoval, že mi to řekne potom, ale v hloubi duše jsem věděl, že žádný „potom" určitě neexistuje. Je jenom teď a tady. A teď a tady Junghyun umírá.

Jungkook a j-hope kopali jako o závod. Protože závodili. S časem. Tak dlouho jsme naháněli čas, až jsme si sami nadběhli. Nyní jsme potřebovali věci urychlit a zoufale to nešlo.