RM mezitím ujížděl s Miřiným exmanželem směrem k Soulu.

„Je pravda, že Mira vypadá moc dobře," nadhodil Dohoon, „dlouho jsem ji neviděl tak šťastnou." Tak to jsi asi nic neviděl, kamaráde.

RM se na něho nechápavě otočil. Nechtěl si s ním povídat. Chtěl už být v hangáru.

„Vždyť víš," pokračoval Dohoon, „věci jsou na hovno, dokud si po rozchodu nevybuduješ novej život." Nebo když tě týrá tvůj manžel, chtěl jsi říct.

„No... je pravda, že Mira je výjimečná žena," RM usoudil, že by měl tedy taky něco říct, ale netušil co.

„Ovšem," přitakal Dohoon. „Chci pro ni jen to nejlepší." Chvástal se. RM by se byl býval hlídal, ale Namjoonovi vylítlo obočí asi dva metry do vzduchu. „Však víš," zopakoval Dohoon, „když je Mira v pořádku, je v pořádku i naše dcera a jsme v pořádku všichni."

RM si vzpomněl na ten deník, který našel u Miry v autě. Sundal si brýle a otřel si obličej. Musel zatínat zuby, aby mu již nyní jednu nevrazil.

„Je ti horko?" dovtípil se Dohoon. „Mám pustit klimatizaci?"

„Ne, teplota je v pohodě," opáčil RM a opět si nasadil brýle. Měl přeci povinnosti, kterým musel dostát. „Já jen... Mám trochu žaludek na vodě." Vymluvil se.

„Tak to jsi asi neměl pít kafe z cateringu," vysmál se mu Dohoon bez špetky zájmu.

„Jo, té chyby jsem se asi dopustil," zamumlal RM s povzdechem. „Vypil jsem tři šálky a navíc mám... ehm... problémy s tlustým střevem, není to nic vážného, ale mám tam bakterii, která... no... která by tam být neměla, že jo?" RM začal mlít pátý přes devátý. „No a taky... taky mě nutí... ehm... vylučovat častěji, než je obvyklé." Dodal.

Vzpomněl si totiž na zlaté pravidlo naší party, které zní: Když nevíš, vymluv se na sraní.

„Je to trochu trapné," přiznal RM. Jo, to je, ale s velkýma prachama přicházejí velký oběti. „Ale... víš... nechtěl jsem chodit na velkou v místě činu." Popadnul se za břicho, aby dal Dohoonovi najevo, že se mu tady nejspíš pokálí.

„Chceš, abych zastavil?" napadlo Dohoona po takových deseti sekundách.

„Jestli ti to nevadí, byl bych ti moc vděčný," RM se pokusil o co nejvíce bolestný úsměv, aby dal najevo, že vážně trpí.

„Ne, to není problém, zastavím na nejbližší benzínce," mávnul Dohoon rukou.

Jenomže tak dlouho RM čekat nechtěl a nemohl. „Omlouvám se, ale myslím, že by bylo pro oba lepší, kdybys zastavil někde poblíž," povzdechl si. „Taky dost trpím nadýmáním a... a cítím, že už to na mě zase jde." RM byl v zoufalé situaci. Potřeboval oddech od svýho života. Tak to sváděl na to, že si chce pročistit střeva, ve skutečnosti to byla ale spíš mysl. „Podívej, co třeba přímo támhle?" Ukázal dopředu na hřbitov, který, přísahám, stál doslova uprostřed ničeho.

„Támhle?" podivil se Dohoon.

„Ano."

„Jistě, bez problému," Dohoon pochopil, že jeho společník se nejspíš moc trápí, takže mu tedy vyhověl.

A tak šel RM „srát" za ten hřbitov někam dozadu ke kontejnerům. Ve skutečnosti obrátil několik odpadkových pytlů vzhůru nohama a utrhl kus starých novin, který zrovna našel, aby je mohl zapálit. Většina z vás by možná řekla, že už mu definitivně hráblo, ale mělo to svůj smysl.

Navíc, Dohoon v autě byl značně netrpělivý, a tak se po necelých pěti minutách rozhodl vystoupit. „Namyoon-ssi?" zavolal za roh. RM schoval několik ohořelých útržků, spíš jejich popel, rychle do peněženky. „Je ti dobře?" otázal se Dohoon zrovna ve chvíli, kdy nahlédl za roh. Možná ho měl někdo naučit, že nemá obtěžovat lidi, kteří právě konají potřebu, ale nenaučil. RM předstíral, že si utahuje opasek, když ho viděl.

„Ano, cítím se mnohem líp," přisvědčil s úsměvem. Obešel rozházené odpadky a dodal: „Lidi jsou hrozná čuňata." Povzdechl si a zamířil zpátky k autu.

Jenomže Dohoon nebyl zase takovej blbec. Takže, když za ním RM zavolal, že už můžou jet, odvezl si z toho podivného místa jisté pochyby.

***

Tuhle dějovou linku bude velmi často řešit RM úplně sám. Vymluvili byste se na jeho místě na něco jiného, než na střevní bakterii? :D