„Centrálo, slyšíte mě?" ozvalo se ze Shinovy vysílačky. „Dodávka byla přepadena. Po Minovi ani stopy."

Velitel Shin se právě dozvěděl to, co se rozhodně dozvědět nechtěl, a zůstal strnule stát uprostřed stanu. „Rozumím, čekejte na instrukce," odvětil suše do vysílačky. „Prosím, pozor," zaječel potom do celýho stanu, „máme vraha na útěku, aktivujeme operaci Klec!"

Zajel jsem pod most, když kolem mě projížděly dvě houkající policejní auta, ale ani si mě neprohlédli. V tom oblečení a s helmou jsem byl prostě najednou jedním z nich. Chvíli jsem počkal a zkusil zavolat vůdci, ale nebral mi to. Nebyl tam. Proč tam nebyl?

Jestli to celý zorganizoval až sem, jestli nařídil mě zachránit za každou cenu, bylo jasný, že se něco muselo posrat. V duchu jsem zaklel. Toho pozdního odpoledne spustil můj útěk operaci Klec. Určitě jste o tom někdy slyšeli, když běžely zprávy o teroristických útocích. Spočívá v tom, že policie uzavře naráz všechny výjezdy z města, všechno kolabuje, a ty zůstaneš chycenej v pasti. Můžeš se zase jenom schovávat. Ano, tohle všechno kvůli jednom zmetkovi, jako jsem já.

Můj největší problém byl, že mou skrýší měl bejt hangár a RM mi měl jít otevřít. Nebylo by to rozkošný? Jen si to představte. RM a SUGA společně velí operaci zvenku. Ale nejspíš je svým způsobem dobře, že to neklaplo.

RM měl všechno promyšlený do detailu a já nikdy neuměl moc dlouho čekat. Navíc jsem si byl v tuhle chvíli poměrně dost jistej, že se s ním něco stalo, protože mi nebere telefon. Byl jsem jedinej, kdo něco takovýho alespoň tušil, ale byl jsem venku, bezprizorní, a když si nedám pozor, brzo mě znovu chytnou. Když nestihnu ostatní varovat včas, pak to pro nikoho z nás neskončí moc dobře.

Vydal jsem se na další cestu, aniž bych tušil, co mám zatraceně v plánu.