Já měl na rozdíl od těch dvou příšernou noc, kdyby to někoho zajímalo. Zdál se mi hezkej sen a pak jsem se probudil tady. V cele. Na samotce. Ale alespoň jsem mohl spát na matraci. Nebyl jsem si jistej, kolik zbývá času, než mě odvezou k výpovědi před soudcem, kam, doufejme, nikdy nedojedu, proto jsem se radši topil ve vlastních myšlenkách.

A neustále dokola mi v hlavě běžela vzpomínka, o které se mi tu noc zdálo. Byli jsme v tvrzi, V nesl ke stolu pivo a RM zrovna říkal: „Teď se budeme bavit o něčem jiném než o přepadení... Jak bych to jenom vysvětlil?" škrábal se na hlavě a dumal.

V prošel kolem mě a podal mi jednu plechovku. „Můj spasiteli," zašeptal jsem. On se jen zlotřile usmál. Opíral jsem se o stěnu a poslouchal to, co ze sebe RM už nemohl asi pět minut vymáčknout.

„Totiž... Máte rádi fotbal?" zeptal se konečně.

„Fotbal, RM-ssi," zamyslel se i Mat. „Ale v jaké zemi? V naší? Vaší? Obě jsou na tom bídně." Ušklíbnul se.

V postupně stavěl další plechovky s pivem i před ostatní, kteří seděli u stolu.

„Prostě si jen představte fotbalový zápas," pokrčil RM rameny. „To není tak těžké, ne?"

„Už zase fotbal," povzdechl si V a posadil se k nim poté, co ukořistil poslední plechovku sám pro sebe.

„Ale, V-ssi," usmál se RM jeho směrem. „Představ si zápas na mistrovství světa, kde hraje Brazílie proti Kamerunu. Kdo vyhraje?"

„Ale no tak..." zasmál se Junghyun, který seděl po levici našeho vůdce.

„Pardon," opravil se on. „Špatná formulace otázky. Kdo chcete, aby vyhrál?"

„Prostě vyhraje Brazílie," pokrčil Junghyun nechápavě rameny. V vedle něj se zahryznul do ořechu a přikyvoval. „Ale já bych teda fandil Kamerunu." Přiznal Junghyun po chvíli.

„V-ssi?" pokračoval RM kolem dokola.

V se zamyslel. „Já taky," přitakal po chvíli. „Taky bych fandil Kamerunu."

„Jednoznačně Kamerun," prohlásil Jungkook, který seděl vůdci po pravici, a narušil tak pořadí, které stejně nikdo nehodlal dodržovat.

„Nuže, jestli jste si všimli," pokračoval RM. „Člověk se vždy instinktivně přikloní na stranu slabšího. Toho, co prohraje."

j-hope se značnou skepsí vzhlédnul od rozehrané hry na mobilu a Jin se na svého nevlastního bratra pyšně tlemil.

„Takže pokud ukážeme světu naše slabosti a naše rány," pokračoval RM a postupně si je prohlížel jednoho po druhé. Pata, Mata, Jungkooka. „Pokud ukážeme, že jsme na pokraji kapitulace, vyvolá to šok."

„Pokud nejsi Brazilec, myslím, že kdokoliv na světě bude fandit Kamerunu," přiznal Junghyun.

„Včetně nějakého Brazilce," tvrdil RM.

„Nebo Brazilky," namítl V. „Nebuď sexista."

„Tak na Kamerun!" zahlásal Junghyun a všichni si začali připíjet.

Moje židle byla prázdná. Pár z nich se na mě otočilo a usmáli se. V mým snu to bylo stejně. Nevnímal jsem sám sebe, ale jenom je. Na mně už nezáleželo. Jenom na revoluci. Na odboji a na tom, že jsme tak trochu jako Kamerun stojící ve fotbalu proti Brazílii. Je to sice směsný, ale lidi nám fandí. A ještě pořád můžeme vyhrát.