j-hope zabarikádoval dveře několika pláty dřeva, které přivrtal zevnitř umývárny, kam jsme se zašili. Jungkook důkladně přivázal Jina na jednu ze dvou židlí, který jsme sem předtím dotáhli. Jin se ještě nepřestával šklebit. „Hoši, to jsou ty nejlepší homosexuální hrátky, jaký jste mi mohli dopřát," výskal.

Já přemýšlel, co budu kurva dělat. Jungkook i j-hope spolíhají na to, že mám jasnej plán. Ale ten já nemám nikdy. Jungkook shodil neprůstřelnou vestu, když s ním byl hotov a pobídl mě, ať si Jina tedy podám.

Vytáhl jsem jednu ampulku s jeho léky. „Víš, co to je?" zeptal jsem se.

„Nesnaž se mě vzrušit takhle brzo," zasmál se. „Jsou to moje léky no."

„Taky jsou to dny tvýho života," zasyčel jsem. „Je až neuvěřitelný, že tak drahocenná věc je uložená v něčem tak křehkým, ne?"

Jin nadzdvihl obočí a pokýval hlavou. Výhružně jsem se na něj podíval, zatnul zuby a surově hodil s ampulkou o zem. Ta se roztřískala na drobné střepy a tekutina z ní zůstala po kapkách na kachlové podlaze.

Jin se začal smát. Hrábnul jsem po druhé židli, postavil ji opěrkou před sebe, přisunul se co nejblíže k němu a posadil se na ni obkročmo. „Zjevně neneseš moc dobře, žes prohrál volby," usoudil Jin. Dívali jsme se nyní jeden druhému do očí tak zblízka jako ještě nikdy. „Měl bys na sobě pracovat, SUGA-ssi," napomenul mě.

„Nehodlám tady dál sedět a podrobovat se tvé zkurvené tyranii," odsekl jsem. „Koukej támhle na amatéra," ukázal jsem dozadu za sebe, „nechal jsi ho zmlátit kvůli mně. Proč sis to kurva nevyřídil se mnou? Proč?"

Jin sepjal rty v úzkou čárku. „Protože tě mám moc rád, jak už jsem říkal," pousmál se. „Ale abych neurazil tvou hrdost, tak ti předem slibuji, že za tuhle rebelii potrestám pouze a jen tebe. Možná bychom si měli užít nějaké homosexuální hrátky jen my dva někde v soukromí. Co říkáš?"

Zaúpěl jsem. „A tady Jungkook," ukázal jsem na druhou stranu, „koukej na něj. Málem jsi ho zastřelil kvůli blbýmu knoflíku, za kterej nemohl. Nařídil jsi mu zabít Jimina, kterej přežil jen díky němu a Junghyunovi. V má na krku otisky tvých prstů, protože jsi ho škrtil. Sexuálně zneužíváš jednu z rukojmích a... Mám vůbec pokračovat?"

„Nechápu, kam tím míříš," Jin pokrčil rameny.

„Ublížil jsi jim. Jim všem. Svým parťákům," vyčetl jsem mu. „A já jen chci je odsud všechny dostat v bezpečí, protože to jim dlužíme, nemyslíš?" Jin mlčel. „Hele, klidně si tady zůstaň, jak dlouho chceš, ale nerozhoduj za ostatní."

Jin se zasmál a zaklonil hlavu. „Tak o tohle jde?" zkoumavě si nás jednoho po druhém prohlédl. „Však jděte. Kdo vám brání? Budu na vás myslet, až se budu modlit. Prožil jsem s vámi opravdu nádherné dny." Mrknul opět mým směrem.

Povzdechl jsem si.

„SUGA-ssi, přejdi k věci, než sem přijdou a chytí nás," ozval se nervózní j-hope.

Vytáhl jsem z kapsy další ampulku. „Jin-ssi," oslovil jsem ho, jak nejlaskavěji jsem svedl. „Pověz nám, co je plán Fukušima, nebo zničím všechny tvoje zásoby." Měl jsem skoro slzy v očích, když jsem to říkal. Představa, že zemře ve strašlivých bolestech kvůli mně, mě dost děsila.

Ale Jin se znovu jen uchechtl. Potom zvážněl. „Ne," prohlásil. „Neřeknu ani slovo." Fláknul jsem s ampulí o zem a on jen obrátil oči v sloup. „Vážně máš v plánu mě mučit rozbíjením skla?" zamumlal znuděně. „Čekal jsem od tebe větší kreativitu."

Vytáhl jsem na něj další ampulku a on se při tom výjevu začal řehnit. „Ach, Yoongi-ah," oslovil mě a odkašlal si. „Jak můžeš být na jednu stranu tak vyspělý a na druhou tak zatraceně hloupoučce nevyzrálý? Co?"

Hodil jsem s další ampulí o zem a ta se, světe div se, rozbila taky. „Víš, že nesnáším, když mi tak říkáš," ucedil jsem.

Jin si povzdechl, protože věděl přesně, co mám na mysli. „Tak to bys měl rychle uvažovat o tom, že uděláš něco působivějšího. Třeba, že mi uřízneš končetinu. Teda jasně, jsem narvanej opiáty a je možný, že jsem úplně mimo, ale za pokus nic nedáš."

Vyprovokoval mě. Nechtěl jsem si hrát s jeho životem, nechtěl jsem být jako on, ale dal mi k tomu jasnou záminku. Natáhl jsem pravou ruku do vzduchu. „Jungkook-ah, podej mi revolver," požádal jsem, zatímco jsem nespouštěl oči z toho psychopata. „Chceš si hrát? Tak fajn." Prsknul jsem mu do ksichtu a zamával před ním zbraní.

Vytáhl jsem zásobník a nechal v něm pouze jednu kulku. Dokázal jsem s ním zatočit tak, abych si byl jistej, že není první, nejspíš ani druhá. S každým dalším prázdným výstřelem se však tato pravděpodobnost snižovala.

„Ach, bože," zamumlal Jin. „S tebou je dneska nuda."

„Vážně?" pousmál jsem se a přiložil mu zbraň zespodu ke krkavici. Kulka by prolítla jeho hlavou a jeho mozek by nás všechny přišel pozdravit na světlo boží, kdybych ho zastřelil. „Pověz nám, co je plán Fukušima."

j-hope se zoufale podíval na Jungkooka, a ten jen krčil rameny, jako by pro něj tyhle výjevy byly denní chleba. j-hope měl nedobrý pocit.

„Na to nemáš koule," zašeptal Jin.

„Tak se podívejme," zamumlal jsem. „Tři." Přichystal jsem ukazováček na spoušť. „Dva."

„Ne," zavrtěl Jin hlavou.

„Ale ano," opáčil jsem. „Jedna." Zmáčknul jsem spoušť, ozvalo se cvaknutí a Jin reflexivně hodil hlavou na stranu.

Když se mi pak znovu zahleděl do očí, už v nich nebyla ani špetka shovívavosti. „Ty proradnej zmetku," utrhl se na mě. „Tys to vážně udělal." Vydechl šokovaně. „Chceš hazardovat s mým životem, jo? Tak do toho. Dáme si další kolo."

Jin nejspíš tajně doufal, že se vůdce mezitím ozve a utne mým opovážlivým nápadům tipec, ale RM se mezitím připravoval na souboj s panem Dohoonem.

„Takže co? Ještě mi máš co říct?" tázal se Dohoon vyzývavě, když se postavili proti sobě. RM si pomyslel, že tohle nedopadne dobře. Ale to koneckonců po všech směrech. „Teď uvidíš, mizero!" Rozezlil se ohnal se po něm.

Jenže trénink bojového umění s Jungkookem se konečně vyplatil. RM se jeho výpadu vyhnul jako nic. Poskládal brýle a složil je do kapsy, protože jestli se s ním Dohoon vážně chce rvát, bude je potřebovat ještě míň než kdy jindy.

„Ublížíš si," upozornil ho s povzdechem.

„Druhý kolo, říkáš?" ušklíbnul jsem se a znovu přiložil Jinovi zbraň ke krku. Nasral mě. Nasral mě tolik, že jsem nebyl schopnej logicky uvažovat. Poslední bezpečný výstřel. Pak už budu hrát o jeho život, o svý štěstí. Jenomže Jin nezačal mluvit. Naopak. Už jsem ho taky nasral.

Když jsem znovu stisknul spoušť, j-hope sebou trhnul. Chtěl mi říct, že se zmýlil a ať toho okamžitě nechám. Ale už nebylo cesty zpět. Ostatně, ta dřevěná prkna přibil na dveře on.

„Ty zasranej hajzle!" rozběhl se Dohoon proti našemu lídrovi znovu. K Namjoonovu vlastnímu údivu netrvalo dlouho a zkroutil rozjívenému protivníkovi ruku za zády. Sám se sebe lekl, že ho málem zase pustil.

Třetí výstřel naprázdno hrál v prospěch nás všech.

„Tohle ti neprojde," odplivl si Jin pohoršeně na zem. „Jestli mě nezastřelíš, podám si tě tak, že budeš litovat dne, kdy ses narodil." Syčel na mě, ale já si ho nevšímal. Potřeboval jsem z něj dostat ten mizernej plán.

RM položil Dohoona do trávy v lese. Dohoon vypadal, že je očividně vyřízenej.

„SUGA-ssi, ne..." vydechl j-hope nervózně, ale nezabránil mi spoušť zmáčknout po čtvrté. Odvrátil pohled, když jsem to udělal. Jungkookovi by nevadil pohled na krev, ale v jeho očích se zračily pochyby. Rozhodně mu začalo docházet, že tohle celý by mělo být mezi mnou a Jinem, ne mezi celým gangem.

RM si opět nasadil brýle. Párkrát do Dohoona kopnul a nechal ho omráčeného ležet na zemi. Tohle bylo lehčí než čekal. Nyní nastává další část plánu – falzifikace důkazů.

„Pátá," oznámil jsem Jinovi suverénně.

„Tohle si odskáčeš," vydechl Jin, zavřel oči a smířil se s osudem.

Ale pak ho přeci jen vysvobodila jedna dobrá duše, která si všimla našeho zmizení a začala bušit na zabarikádované dveře zvenčí. „Co to tam kurva děláte za hovadiny?!" zahulákal na nás V přes dveře.

Zbraň v mé ruce se zachvěla, když jsem uslyšel jeho hlas. Ustrnul jsem v pohybu a Jin v mých očích konečně uviděl to, co v nich hledat celou dobu. Bolest. Vinu. Když jsem viděl, že se zase cítí na koni, přimáčkl jsem zbraň více do útrob jeho dost úzkého krku.

Trochu se zaklonil. „Hrajeme ruskou ruletu, V-ssi!" zakřičel se smíchem. „Stav se později!" Dodal.

Vmu za dveřmi všechno zapadlo dohromady. Došlo mu, co jsem nejspíš udělal, abych dosáhl svýho. „Kurva, hyung!" vykřikl. Věděl jsem, že takto ze všech přítomných říká jenom mně. „Hyung, tobě přeskočilo! Co to do prdele děláš?!"

„To bude asi na tebe," upozornil mě Jin. Počastoval jsem ho opovržlivým pohledem.

„Chceš, abychom kvůli tobě šli všichni do hajzlu, kurva?!" ječel dál V a praštil do dveří. „Poděláš celej plán!"

„To bylo od začátku v plánu," zamumlal Jin, ale já jsem ho nevnímal. Spustil jsem revolver k tělu. „Ty samotnej. Naše časovaná bomba." Ušklíbl se.

Vstal jsem ze židle a propálil ho pohledem ještě jednou. Tak tohle je důvod, proč jsem tady? Protože všechno umím jen posrat? To je to, co si o mně ve skutečnosti všichni myslí? Je mi líto, že mou zlobu schytal V, který stál za dveřmi.

„Já?" podíval jsem se na Jungkooka, který stál u kabinek. Nyní mi jen položil ruku na rameno, abych se uklidnil. Odstrčil jsem ho stranou a pokračoval ke dveřím. „Já podle tebe ničím plán, V-ssi?"

Ten den jsme se já a V kurevsky moc pohádali. Myslel jsem, že spolu už nikdy nebudeme mluvit. Ale naštěstí jsme byli z těch přátel, kteří si umějí odpouštět bez mrknutí oka. „Nemůžeš aspoň jednou ve svým podělaným životě zatraceně přemýšlet, ty pitomej sráči?!" křičel na mě hystericky za dveřmi. Netušil, co se tu děje, měl strach.

„Tak co?" kopnul jsem vztekle do dveří. Potom ze mě omylem vypadlo: „Tak jsem pitomej sráč a tvůj plán jak najít ztracenou neteř stojí za pěkný hovno!" Málokdy jsem litoval něčeho tolik jako tohoto. Použil jsem proti němu to nejzranitelnější, s čím se mi svěřil. A musíš být hodně blbej nebo zoufalej, abys proti kamarádovi vyrukoval s něčím takovým. Nebudu lhát. Já jsem byl nejspíš obojí.

„Co?" Vmu se rozklepal hlas. „Co to do prdele říkáš?" srdce se mu rozbušilo jako o závod. Takovej podraz ode mě nečekal.

Ale já už se vůbec nehlídal. Nic z toho, co jsem mu ten den řekl, jsem nemyslel vážně. „Kdy jsi ji naposledy viděl, co? Když jí byly tři, že?" položil jsem ruku na jedno prkno a mluvil polohlasně skrz dveře. „Nemá na tebe ani jednu zatracenou vzpomínku."

„Drž hubu, blbče," V se rozplakal. „Co můžeš vědět?"

„Nepamatuje si tě," pokračoval jsem, „protože už má mámu a tátu..."

„Sklapni!"

„... kteří se o ní starají a jsou pro ni skuteční."

„Nevíš ani zkurvený hovno," V polykal slzy.

„Cos to říkal?"

„Že nevíš ani velký hovno, kurva!" kopnul do dveří zvenčí.

„Jediný, co vím, je, že zatímco ses o ni měl starat, opustil jsi ji kvůli tomu, že jsi šel prodávat nějaký podělaný pilule!" rozezlil jsem se. Nezasloužil si to. Tak moc si to nezasloužil. Ale já, bídnej ubožák, jsem ho chtěl potopit ke dnu, protože mě vytočilo, že se nepostavil na mou stranu.

Plakal na druhé straně, utřel si oči, položil hlaveň své pistole na dveře a podle mýho hlasu hledal, kde přesně za nima stojím. „Víš, co? Moc dobře tě neslyším," vyjel bojovně. „Proč raději nevylezeš ven a neřekneš mi to do očí, když jsme tak moc dobří kámoši, co?"

„Jenom ti říkám, že seš pokryteckej hajzl," odfrkl jsem si, zatímco on se připravoval, že na mě skrz dveře každou chvíli vystřelí. „Chceš mi přišívat moje viny, aniž by sis přiznal, cos sám udělal špatně."

V odjistil revolver. Byl bych to já, kdo by byl ve vteřině mrtvej, kdyby vystřelil. Ale můj život pro změnu zachránil Junghyun, když se mu přihnal do cesty se slovy: „To by snad kurva stačilo." Donutil ho zajistit a schovat zbraň.

„Hej, SUGA-ssi," oslovil mě j-hope. Když jsem se otočil, viděl jsem, že se na mě on i Jungkook úzkostlivě dívají a že už je ta touha po revoluci nejspíš přešla. „Necháme toho, ne?" navrhl j-hope. „Stejně se nám to celý vymklo z rukou."

„Neříkal jsi, že se mnou skočíš do otevřený propasti?" ušklíbnul jsem se na něj s pokrčením ramen.

„Jo, ale..."

„Tak vítej na tobogánu, kámo."

RM nechal Dohoona kdesi za sebou a šinul si to zpátky k autu. Otevřel kufr a v něm přes kapesník otevřel menší kufřík s nasbíranými důkazy. Nasadil si rukavici a zkontroloval, že Dohoon stále leží na svém místě. Otevřel krabičku na krycí sklíčka, která měla pod mikroskopem či lepší zvětšovací technikou odhalit novinový článek, který za žádnou cenu být odhalen neměl. No a tak byl prostě nahrazen článkem jiným, kterej RM našel tam kdesi u toho hřbitova. Brnkačka, že?

Junghyun po asi minutě ticha opatrně zaklepal na dveře. „Brácho, poslouchej mě," oslovil Jungkooka.

Já se nechtěl jenom tak vzdát. Znovu jsem popadnul revolver a namířil ho na stále svázaného Jina.

„Okamžitě odtamtud vypadni!" nakázal Junghyun Jungkookovi. Nelíbilo se mu, že tahá za jeden provaz s někým, jako jsem já. Už nikdy nás vlastně nechtěl vidět vedle sebe, aby mu v hlavě nenaskočilo ani to sebemenší srovnání. „Namočil ses do pořádný sračky a ještě si to s tebou vyřídím." Huboval nyní přísně.

„Do pořádný sračky?" zopakoval Jungkook a zaujal nyní moje místo u dveří. „A není to snad fuk? Stejně jdem všichni do hajzlu." Podíval se na bezmocného j-hopa vedle sebe a pokusil se na něj usmát, aby mu dal najevo, že chápe jeho trýzeň.

„Zapomeň na ten zatracenej syndrom," řekl mu Junghyun a samotnému se mu nyní spustily slzy. „Unáhlili jsme se. Nikdo z nás není doktor, takže nemůžeme říct s určitostí, jestli ho Jimin má, nebo ne. Ale prosím tě. Neposer to. Jungkook-ah." Prosil.

Jungkook se zachmuřil. Věděl, že jeho bratr pláče a samotnému mu nebylo zrovna do smíchu.

„Půjdeme ven, jo?" navrhl j-hope. Jungkook přikývl.

„Ne," opáčil jsem s revolverem namířeným na Jinovu hlavu.

„Možná je ještě čas na další hlasování..." snažil se mě j-hope uklidnit.

„Ne!" zakřičel jsem. „Už jsme přece hlasovali, ne?" Díval jsem se Jinovi přímo do očí, zatímco do mých vlastních se taky hrnuly slzy. Všeho jsem litoval. Ale nechtěl jsem to ani za nic na světě přiznat.

„No tak dělej," povzdechl si Jin smířlivě. „Dělej!" zvýšil na mě hlas. „To už by stačilo. Jestli opravdu nastala moje poslední hodinka, tak střílej. Do toho."

Díval jsem se na něj s nejistotou v očích. Je tohle snad nějakej trik? Chce doopravdy, abych to ukončil? Jungkook a j-hope za mými zády si vyměnili podobně pochybovačné pohledy.

„Jsem smrtelně nemocný," prohlásil Jin. „Čím mě chceš proboha ještě vydírat? Nemůžeš mě připravit o moje sny, ale jestli sázíš na to, že mi naženeš strach, uvědom si jednu věc." Dramaticky se odmlčel, aby nabral dech. „Jakmile mi vystřelíš mozek z hlavy, ten podělanej strachy budeš ty. Jsem tady jedinej, kdo zná celej plán. Nebudeš mít sebemenší ponětí, jak se z týhle zkurvený pasti dostat! Jste to vy tři," oslovil nás všechny, „kdo hraje ruskou ruletu sám se sebou, kruci! A teď mě prosím tě už zastřel, fakt na to nemám." Ještě jednou se zhluboka nadechl a zavřel oči.

Jenomže potom Junghyun jednou ranou vyrazil dveře. V vešel do místnosti jako první a všímal si jenom mě, našeho dojebanýho přátelství, že na něj nyní mířím revolverem. Přišel co nejblíž, bez známky sebemenšího strachu, omotal své elegantní prsty okolo hlavně mé odjištěné pistole a přiložil si ji přímo na srdce. Potom ji opět pustil a nechal mě tam stát a rozhodnout se. Nikdy jsem se na nikoho nedíval tak provinile jako nyní na něj. Po tváři mi stékala slza. Dal jsem zbraň dolů a vyběhl z místnosti někam se schovat. Měli pravdu. Jsem odsouzenej k tomu, abych všechno vždycky jenom víc dosral.

***

SUGA, náš ctěný vypravěč, se zbláznil, vážení :D

Asi pochopím, když mu hned tak neodpustíte to, co řekl Vmu. Bylo ale podle vás správné, co se pokusil udělat Jinovi? A pokud ne, měl na něj alespoň oprávněný vztek? Měl by Jin dále velet přepadení?