Zdravím. Říkám si SUGA a nacházím se uprostřed jednoho bláznivýho přepadení, jehož jsem sám aktérem.

Náš vůdce, RM, zrovna dorazil na místo činu po boku vrchní inspektorky, Choi Miry. Tím místem činu byla naše tvrz. Místo, kde jsme krok po kroku plánovali celou akci. RM se ale do Miry tak trochu zabouchl a ona zase do něj, takže už to podělali. Už to celý nemohlo vyjít tak, jak si představoval.

A nyní seděl v jejím autě nucen pozorovat Miřina exmanžela, pana Dohoona alias velitele forenzních jednotek, jak vstupuje do jeho svatyně. Otíral si zpocené ruce o plátěné kalhoty.

„Prohledáváme druhé patro. Vypadá to tu jako učebna. Jsou tu lavice a tabule. Přítomnost lidí nezaznamenána."

V tu chvíli si Mira myslela, že nás dostala. Ale všechno mělo být ještě trochu jinak. Komplikovanější a záhadnější. RM pro ni totiž přichystal další past.

„Inspektorko, našli jsme ještě něco," oznámil Miře velitel zásahových jednotek Shin, který nikdy do ničeho nedokázal zasáhnout správně.

„Ať do učebny nevstupuje nikdo, kdo není z forenzního," nařídila mu. Mira byla profesionálka. Nechala muže, který ji týral, pracovat na stejném případu a ještě ve stejném domě jenom proto, aby ty lotry, nás, už konečně dostala na lopatky.

„Kuchyně a koupelna jsou plné zbytků," ukázal jí Dohoon kartáčky na zuby a šampóny v plastových lahvích.

Velitel Shin ji vedl do přízemí za dalšími důkazy a ona byla skoro stejně vzrušená jako předchozí noc, kterou strávila se svým novým milencem.

„Co to je?" Mira znechuceně nakrčila nos nad zápachem z nedojedeného jídla.

„Krevety, paní inspektorko," vysvětlil jí jinej týpek z forenzního.

„Máme registry, které ukradli v lékárně," ozval se někdo jiný.

A RM jenom spílal Bohu a modlil se, že v přípravě této pasti neudělal jedinou chybu. Ta by ho totiž mohla stát všechno.

Jenomže Mira byla bystrá. A mnohem rychlejší než čekal. „Sakra," ulevila si a sundala si ochrannou masku. „Ten člověk, co jim pomáhá zvenčí, tady byl před méně než třiceti hodinami. Postavte hlídky na všechny přilehlé cesty."

Tak učinili. Uzavřeli všechny silnice v okolí deseti kilometrů. Jediné, co Mira nedokázala prokouknout, že ten z vnějšku, náš vůdce, už je tady a že tady byl celou tu dobu.

„Podezřelý může být blízko, opakuji, podezřelý může být velmi blízko." Slyšel RM zavřenej v autě. A to v pozici někoho, kdo celý přepadení vede, opravdu slyšet nechceš. Uvědomil si svůj dotek na volantu a řadící páce v Miřině autě a okamžitě obojí otřel kapesníkem. Taky mu došlo, že aby se odsud dostal, nemůže jet v tom samém autě.

Inspektorce se mezitím začal do těla vyplavovat adrenalin a kortizol, takže na to, že byla před necelou hodinou příšerně vyřízená, si nyní ani nevzpomněla. Puls a krevní tlak jí stoupal stejně jako lvici několik sekund před ulovením gazely. Ale něco jí na tom celým smrdělo víc než pár shnilých krevet. Cítila dech své kořisti velmi blízko, ale nedokázala dost dobře pochopit, proč je tak nesvá, když právě teď a tady má všechno skončit.

RM si posunul své falešné brýle na nose a tušil, že bude třeba jednat. To v jeho případě znamená jedno: Bude dál předstírat, že je debil.

Mira si prohlížela učebnu. Našla fotku sebe samé, plukovníka Hana, což je imbecil, a kolegy Krtečka, který je od včerejší noci v kómatu. Zrovna za ní přišla Krtečkova kamarádka z forenzního. „Máme osm vzorků různých otisků," podala jí do ruky materiály. „Jeden z nich už byl ověřený. Jeho vlastníkem je Min Yoongi alias SUGA."

Mira si povzdechla a položila vzorky na stůl. Začínala padat jména, to je přece dobrý znamení, ne? Měla moje jméno. Mohla se radovat, ne? Problém byl jenom v tom, že moje identita byla nyní odhalená minimálně dva dny, což je alespoň polovina doby, po kterou přepadení už probíhá. Mira si nemohla přestat klást otázky. Byly tyhle důkazy opravdovou nitkou, za kterou se dá tahat, nebo zase jen mrtvý bod, na kterém uvázli?

Prohlížela si fotky našich rukojmích, nejvýraznější z nich byla fotka dívky jménem Aneko, která byla dcera japonského velvyslance a naše eso v rukávu. „Tohle nedává žádný smysl," naštvala se Mira. Tahle tvrz jí za patnáct minut neposkytla jedinou informaci o čemkoliv, co by už nevěděla.

Našla prázdnou flašku od džusu, aby dostala další jméno toho, kdo z něj naposledy pil. Jung Hoseok alias j-hope. Můj milenec a zločineckej parťák. Jeho jméno bylo dopadeno jako úplně první, ještě několik hodin před tím mým.

Ochmataná sklenka od vína. Kim Seokjin alias Jin. Náš kapitán. Jeho jméno pustil do oběhu RM sám, aby ho potrestal za to, že nařídil popravu jednoho z rukojmích.

Flaška whisky, které jsem se dotýkal jenom já, když jsme se spolu já a V, náš kontrolor kvality, poprvé opili. Sněžítko, který mi dal můj předchozí přítel, kterýho zabili. Tyto stopy vedli opět pouze a jen ke mně.

V ten okamžik si Mira byla téměř jistá, že ji vodíme za nos.

Protože RM měl ve skutečnosti všechno pečlivě naplánované. Ačkoliv to nebyla jeho oblíbená část plánu, věděl předem, že jednoho dne bude muset zavést policii až do naší milované tvrze, aby je zabavil. Proto tam zanechal fantastické místo činu hodné Oskara. Mimo jiné bylo nyní také plné DNA lidí, kteří s přepadením neměli nic společného.

RM akorát nepočítal s tím, že když se vrátí a zanechá tam otisky těch z nás, které policie už identifikovala, a při té příležitosti je zmate krevetami a dokumenty z lékárny, možná to bude působit až směšně nerozvážně na to, jak pečliví jsme doposud byli.

Jediné, o co mu šlo a na co myslel, bylo zavést inspektorku do slepé uličky, ve které by ztratila dobré tři dny. Ale podcenil ji.

Dobrou zprávou bylo, že stroje zatím jely jako o závod. Špatnou zprávou bylo, že tři dny se ti zatraceně šiknou, když tiskneš bankovky v hodnotě jedenáct miliard wonů za hodinu, samozřejmě s neocenitelnou pomocí našich rukojmích. Tím, že nás Mira prokoukla tak rychle, jsme měli přijít téměř o polovinu plánované kořisti.

Naštěstí to zatím nikdo z nás nevěděl. Vho stále ještě neopustil optimismus, když praštil do stolu s bankovkami. „Pojďte, pojďte, potřebuju to mít spočítaný za půl hodiny!" zahlásal a párkrát k tomu tlesknul. „Holka, co je s tebou?" zamračil se zasmušile na Aneko. „Podívej se na něj, jak mu to krásně jde a s jakým nadšením pracuje!" Dal jí za příklad Jimina, který seděl dívce naproti.

Jimin se na Vho usmál. Myslím, že mezi námi únosci byl V jeho oblíbenec a V si pro změnu velmi vážil jeho. Navíc, Jimin to o sobě možná ještě nevěděl, ale už by svým způsobem tak trochu jeden z nás.

„Jen do práce! Práce přece šlechtí, sakra!" nepřestával křičet V. Mohl takhle křičet hodiny a nikdy se neunavil. Myslel jen na svý poslání.

Rukojmí byli jako proměnění poté, co jsme si z nich udělali komplice, a s vidinou naděje, že jim jednou do schránky přistanou dvě miliardy wonů, přestali být neposlušní. A i když to byla lež, zjevně fungovala.

j-hope a Mat spokojeně odnášeli balíky peněz do trezoru přímo vedle toho, kterým jsme plánovali uniknout, aniž by kdokoliv víc jak pět hodin působil rozruch, a to byla ta nejlepší odměna za to, co všechno se nám tady už stalo.

Jenomže něco nesedělo. Mezi zdmi tvrzi nebylo nic, couž by Mira nevěděla, a to ji nepřestalo trápit. Takže to, co jí podle našehovůdce mělo zabrat tři dny, jí trvalo, řekl bych, takových padesát minut, kdyžto přeženu. Poučení pro příště: Nikdy nepodceňuj ženy.