V a Mat posílali dolů do tunelu poslední zbytečky peněz.

„Půjdeš pro svou neteř, až se odsud dostaneš?" zeptal se Mat, aby řeč nestála.

V se zarazil a otočil se k němu. „Ne, zatím ne," zavrtěl s povzdechem hlavou. „Jsem naprosto bez plánu." Připustil.

Mat si ho s úsměvem prohlédl. „Tak to si spolu můžeme pronajmout byt," zašklebil se.

„Mat-ssi," vydechl V a rozzářil se. To bych moc rád říct nestihl, protože ve dveřích trezoru přistál j-hope, kterej to i s neprůstřelnou vestou na sobě prostě dosprintoval.

„Okamžitě mizíme!" zaječel na ně.

„Jsou ve sklepě," zjevil jsem se vedle něj o vteřinu později.

„Honem, dělejte, běžte," vyšel zpoza rohu Jin s Ari. Já a j-hope jsme na něj zůstali zírat.

Znepokojeně jsem si ho prohlédnul. Nelíbily se mi jeho vzteklý oči ani to, že s ním přišla ta holka. „Kde je Jungkook?" zeptal jsem se odměřeně.

„Je s Jiminem na cestě do hangáru," odvětil Jin suše. „A já právě řekl, abyste okamžitě vypadli!" Zaječel na mě, ale bylo to mířeno nám všem. Přimhouřil jsem oči. Chystá se udělat to, co si myslím? „Yoongi-ah," udělal výhružně krok mým směrem. „Vyhodil jsem tě jednou a udělám to zatraceně znovu! Okamžitě odsud padej, to je můj rozkaz!"

Tak se můj pohled úplně naposledy střetnul s tím Jinovým. Nic jsem mu neřekl, jen jsem si ho prohlížel. Mělo to znamenat: Doufám, že víš, co děláš. Ale pochyboval jsem o tom. Pochyboval jsem, že kdokoliv z nás ví, co to sakra vlastně děláme.

„Jdeme," rozhodnul j-hope za mě, popadnul mě za ruku a vtáhnul mě do trezoru. Díval jsem se na Jina, dokud mi nezmizel z očí. A on se na mě spokojeně usmíval jako měsíček na hnoji.

Prošli jsme kolem Vho a Mata. V se znepokojeně podíval mým směrem. „Co to Jin zase vyvádí, hyung?" zajíkl se.

„Netuším," zamumlal jsem popravdě. „A je mi to fuk." Dodal jsem, než jsem slezl za j-hopem do tunelu. Nebyla to tak úplně pravda. Na Jinovi mi najednou záleželo víc, než bych chtěl. Na druhou stranu nehodlám čekat, až mě tu znovu najdou a zatknou nebo rozstřílejí na kusy. Jin ať si dělá, co chce. S touhle volbou jsem ostatně neměl vůbec nic společnýho.

Jimin a Jungkook vylézali z tunelu ve chvíli, kdy jsme do něj já a j-hope teprve vstupovali.

Ale V zaváhal. Začal se cítil vůči Jinovi provinile. Pomyslel si, že kdyby se s ním předtím nepohádal, možná by mu takhle naráz nepřeskočilo. Vyšel ven z trezoru. „Jin-ssi, odcházíme," oznámil mu a myslel tím „včetně tebe, zatraceně už".

Jin se jen uculil, když ho viděl, jak se mračí a stojí před ním.

j-hope a já jsme byli v tunelu. Zásahové jednotky na cestě k trezoru, před kterým na sebe V a Jin zůstali zírat a nezbývalo dvakrát mnoho času. RM, který pozoroval kamery, to věděl. „Hyung, máš je přímo nad sebou, scházejí po schodišti," varoval Jina skrz vysílačku.

„Rozumím," odvětil Jin a obrátil se zpátky na Vho s Matem, který nyní také nechápavě vystrčil hlavu z trezoru. „Už ví, kde jsme," řekl jim Jin, „odejděte." Nakázal.

„Musíme jít teď, jinak už ven nevylezeme," pokusil se přesvědčit Vho nyní také Mat, když viděl, jak lítostivě na Jina kouká.

Jinovi se ulevilo, že v poslušném Matovi mohl do poslední chvíle najít spojence. „Mat-ssi, odveď Vho," rozkázal mu. „Já tu zůstanu." Řekl nahlas.

„Jak jako, že zůstaneš?!" vyjel na něj V a pokusil se vysmýknout Matovi, který ho popadl za zápěstí.

„Řekl jsem ti kurva, abys odešel!" zařval na něj Jin. „Jestli se dostanou do tunelu, všichni jsme mrtví! A když mě zvládnul poslechnout i SUGA, určitě to dokážeš taky." Ušklíbnul se nyní.

V se však stále jen mračil. „Co to vyvádíš, Jin-ssi?" kroutil hlavou.

„Někdo holt musí zůstat v zákopu, V-ssi," povzdechl si Jin melodramaticky.

„Ne," vydechl V, kterému došlo, co Jin plánuje udělat. „To nebylo v plánu."

„Ale ano! Vždyť nám šlapou na paty, kurva!" rozčílil se Jin.

„Tak půjdeme všichni spolu," V si nekompromisně odhrnul vlasy z čela. „To bylo v plánu." Procedil skrz zuby.

„V-ssi," povzdechl si Jin. „My dva jsme se shodli, že jsem tak trochu šovinista, ne?" Nadzdvihl obočí.

„O čem to zase meleš?!" vyjel na něj V se slzami v očích.

„Jen o tom, že vojáci," podíval se Jin na Mata, „a lidé provozující homosexuální hrátky," nyní se zahleděl do očí Vmu, „musí jít jako první."

Mat popadl Vho kolem pasu a táhnul ho do trezoru. „Nenávidím tě!" ječel V na Jina se slzami v očích. „Nenávidím!" to bylo to úplně poslední, co mu řekl, než ho Mat vhodil do trezoru.

Jin obrátil oči v sloup. Pomyslel si, že nás má všechny vlastně taky moc rád, a právě proto zařídí, abychom z toho vyvázli živí. Jemu stejně nezbývalo příliš mnoho času. A pro tohle přepadení žil podobně jako posledních pět měsíců my všichni. On a RM nás nakazili svou zarputilostí dělat příšerně špatný a nemožný věci. Najednou už jsme nemohli jinak.

Když jsme se já a j-hope vynořili v hangáru, RM tam stál s vysílačkou v uchu u počítače. „No konečně," vydechl úlevou, když nás spatřil. „A teď dělejte, chci všechny na svém místě do zkurvených pěti minut, jasný?" zaječel na nás, jako bychom byli jeho vlastní vojáci a tohle válka. Já a j-hope jsme kývli jeho směrem a pokračovali dál k náklaďáku. „A vy dvě internetový hvězdy odcházíte první, takže si pospěšte! Už nestíháte, sakra!" zařval za námi.

Střetli jsme se vzadu s Jungkookem a Jiminem, kteří byli nyní oblečení jako nevinnej manželskej páreček. My ze sebe začali shazovat hadry. „Nevadí, když si půjčím tvou paruku?" usmál se na mě Jimin a otočil se kolem dokola.

Mávnul jsem nad tím rukou. Okolo mě a j-hopa padaly náboje, neprůstřelný vesty a kombinézy. Neuměl jsem si představit, jak máme být za pět minut čistí a ještě ke všemu úplně jiní. „Do prdele," prohrábnul jsem si vlasy. Byly mastný až hanba. „Co budu dělat s tímhle?" Nešťastně jsem se na sebe podíval do ušmudlanýho zrcadla.

j-hope popadl všechno XXL oblečení a kšiltovku. Jungkook a Jimin se na sebe podívali. Jeden popadnul lak na vlasy, druhej suchej šampón a vrhli se na mě, aby mě upravili. Jen jsem tam stál a pozoroval, jak si to ti dva užívají.

Komando bylo Jinovi v patách a nebohá Ari se chtěla vrhnout jejich směrem, když slyšela dusot přicházejících těžkooděnců, ale Jin ji popadnul kolem pasu, když chtěla zdrhnout. „Kampak jdeš, miláčku?" šeptal jí zezadu do ucha. Ari brečela. Jediný, co chtěl, bylo donutit ji říct pravdu. Nic jinýho. „Přeci jsme se shodli, že ty a já. Tady. Spolu až do konce." Významně zdvihal obočí, aby ji to zatraceně přiměl říct.

„Ne!" vysmýkla se mu konečně a zůstala stát před ním. „Jin-ssi, já tě prosím." Spílala. „Nech mě odejít." Prosila. Jenomže on jí zastoupil cestu. „Kurva, nech mě jít!" zaječela a začala se s ním rvát. On jen chtěl, aby to řekla celý, aby ho zbavila všech posledních iluzí.

„Uklidni se," odfrkl si.

„Seš hajzl!" zařvala na něj a dala mu facku, což chtěl předtím udělat V sám, ale nestihl to. „Kretén! Mizernej parchant!" Ječela a vrazila mu znovu.

Vytáhl na ni revolver a mířil jí na čelo. Když to dotáhla až sem, snad to ještě deset minut přežije, pomyslel si. Nyní před ním stála, prudce oddechovala a bála se, že ji zastřelí. On však jen zašeptal: „Klid. Ty a já jsme teď odboj. Ty nabíjíš, já střílím. A žádný dvojsmysly v tom nehledej."