Mat pořádal Patovi soukromý pohřeb. Rozestavěl okolo něj svíčky a seschlé růže. Přímo na místě, kde Pat vydechl naposledy. Mat se rusky modlil k jeho duši. A v tento bohulibý okamžik ho našel zrovna propuštěný Jin.

„Nechť odpočívá v pokoji," promluvil na pozůstalého. Ten to pro zesnulého pro jistotu přeložil. Potom vstal, připravený s pomocí Jina svého kumpána pohřbít. Jin však nehledal Mata jen proto, aby mu popřál upřímnou soustrast. Jakmile zaklepali poslední hřebík na Patově rakvi, Jin Matovi vysvětlil, že je načase uštědřit mi lekci. A Mat, který byl zvyklý poslouchat ho na slovo, se neváhal obrátit proti mně.

Já sám bych se k jejich modlitbám měl přidat. Díval jsem se na rukojmí, jak počítají peníze, na stroje, které nám je bez přestání tisknou, ale nepřestal jsem se bát. Vůdce zmizel. A s námi všemi může být dost dobře konec.

Odpočívej v pokoji, Pat-ssi, pomyslel jsem si. Dmitrij Ivanovič Koleznichov. Pravé jméno, které nikdo kromě Mata ani neuměl pořádně vyslovit. Byl nejmlčenlivějším členem bandy a měl největší smůlu.

Další jsem byl potom já. Jin s Matem využili chvilky, kdy jsem se vrátil do úložního prostoru, abych se ujistil, že zde nezůstal nikdo z rukojmích, kteří měli jít na směnu. Prohlídnul jsem snad všechno, ale nemohl jsem dávat pozor pořád. Proto, když mě Mat zezadu odzbrojil a popadnul mě pod krkem, aby mě omráčil, neměl jsem se vůbec jak bránit. Chvíli jsem se dusil a pak byla tma. Ani jsem neviděl přicházejícího Jina, který spokojeně odhodil ohryzek kamsi do prdele, když spatřil moje bezvládné tělo.

Ale nelitujte mě. Zavařil jsem si to sám. Jin jenom využil příležitosti, aby mě mohl potrestat, jak ostatně sám předtím slíbil. A Jin sliby plní. Očividně. Nezvratně.

***

Mrzí vás smrt postavy Pata? Byla podle vás něčím přínosná příběhu? Svou mlčenlivostí a trpělivostí, možná...?