Jimin si přebral vodu a jídlo, které mu Jungkook podal. Chvíli se na sebe dívali, ale pak sebou opět škubli dozadu.

„Ještě já," ozval se nevděčně Hyunshik a hrábnul po Jungkookově druhé ruce, ve které svíral poslední porci v plastovém obalu.

„Pusť to," zavrčel na něj Jungkook rozladěně.

Potom upustil jídlo na zem a nechal Hyunshika, ať si ho sám sebere, načež se i s Matem odebral za roh.

Jimin se díval směrem, kterým Jungkook odešel. „Poslouchej mě," zasyčel na něj Hyunshik a vrátil ho do reality.

Jimin však slyšel Jungkooka Matovi šeptat nakvašené: „Přísahám, že mu brzo jednu vrazím." Jimin si byl jistý, o kom se baví.

Ovšem Hyunshik sám si nyní sebral jeho pozornost pro sebe. „Až Mat odejde, tak jdeme na věc, jasný?" ujišťoval se. Nic mu nyní nedělalo větší radost než představovat si, jak Jungkooka zastřelí.

„Určitě je teď pravá chvíle?" znejistěl Jimin.

„Jimin-ssi, mám tady pistoli," poplácal se Hyunshik po kapse, „a on má bouchačku leda tak na slepé. Co myslíš, že se může stát?"

To nejhorší, pomyslel si Jimin omylem. Jungkook se vracel, aby je mohl hlídat. Ale zjevně byl dost nasranej. Jimin se díval jeho směrem a přál si, aby tu blbost předtím neudělal.

Jin a V se rozhodli pustit j-hopa svázaného v Hyunshikově kanceláři. V mu ukázal nůžky, kterými měl v plánu jej osvobodit, a párkrát zacvakal ve vzduchu. j-hope nejistě vstal. „Co chcete?" zavrčel.

„Chceš mu to říct ty, nebo mám já?" obrátil se V s úšklebkem na Jina.

„Já mu to řeknu," pousmál se Jin, který byl samozřejmě rád poslem jakýchkoliv zpráv, ale těch dobrých teda obzvlášť. Popošel dva kroky k němu. „RM se pokusí osvobodit tvýho kluka. To znamená, že vaše homosexuální hrátky ještě možná tak úplně neskončily." Culil se a významně zdvihal obočí.

j-hope zůstal šokovaně zírat. Ale konečně se mu do tváře začala vlévat nová naděje.

Hyunshik neváhal. Prostě šel na věc. Posbíral se ze schodů, poodepnul kombinézu, aby měl lepší přístup k revolveru. Ostatní rukojmí vstali. Jimin šel v jejich čele. Ve tváři měl kamenný výraz. Úzkostlivě pozoroval Hyunshika, jak si to šine k Jungkookovi, který si deset metrů od něj zavazoval tkaničku.

„Kam si myslíš, že jdeš?" Jungkook se postavil na nohy a vyšel mu naproti. To mohla být jeho osudová chyba. Hyunshik se nezastavil. „Stůj, do prdele!" zařval na něj Jungkook.

Huynshik se k němu frajersky otočil zády. Jungkook přišel až k němu a ještě jednou na něj rozčileně ucedil: „Kam jako kurva jdeš?!"

Ostatní rukojmí s Jiminem v čele stáli asi deset kroků od nich. „Co je?" podíval se Jungkook i na ně. „Máte snad dlouho přestávku nebo co?" zamračil se.

Jimin se pokusil zavrtět hlavou. Chtěl Jungkookovi říct, ať okamžitě zdrhne. Chtěl ječet, ale hlas mu selhal.

„Všichni se posaďte," nařizoval jim nyní Jungkook, „a tobě radím udělat to samý, kámo, protože mám dost špatnej den," obrátil se na Hyunshika, který k němu stále stál otočený zády a rozmýšlel se, kdy začít první krok. „Víš co?" obořil se na něj Jungkook, když se mu nedostávalo reakce. Hyunshik si pomalu rozepínal kombinézu, ale to nemohl vidět. „Mám chuť někomu přerazit nos, přičemž ten tvůj mě hrozně láká." Odfrkl si Jungkook.

A v tu chvíli se Hyunshik otočil a namířil mu revolver na čelo. „Tak proč nevyzkoušíš moji pistoli?" zasyčel. „Třeba tě to uklidní."

Jungkook se začal šklebit. Byl si jistej, že si z něj Hyunshik dělá prdel. „Hyunshik-ssi," oslovil ho se smíchem a vytáhnul atrapu, kterou na něj namířil. „Máš to ale den. Máš pistolku pro děti a já dost blbou náladu a dochází mi trpělivost. Co budeš dělat?" vyzval ho.

„Pistolku pro děti?" podivil se Hyunshik teatrálně. Cítil se nyní jako pán tvorstva, což nejspíš byla ta fatální chyba. Dal pistol k uchu a mírně s ní zaklepal. Zdálo se, že je nabitá. „Nevypadá to tak." Dodal suše. „Proč to nezkusíme?"

Jungkook se totálně nasral. „Tentokrát ti dám jenom tři vteřiny a do hajzlu s tím!" rozčílil se.

„Stačí mi dvě," ušklíbnul se Hyunshik.

„Tři, dva, ..." začal počítat Jungkook, ale pak se najednou podíval Jiminovým směrem, ani nevěděl proč. Jimin měl slzy v očích. A Jungkook nevěděl proč. Prostě nevěděl proč?! „Jedna." Plivl jedovatě na Hyunshika. Jenomže to bylo to nejhorší, co mu v danou chvíli mohl udělat.

Protože, když vystřelil stranou, ozvalo se jen cvaknutí. Držel atrapu.

„Překvapení," vysmál se mu Hyunshik.

A Jungkook si vzpomněl, proč se dívá Jiminovým směrem. Došlo mu, že to musel být on, kdo vyměnil pistole, když ho ošetřoval. To je ale zmetek, pomyslel si. A taky: Fakt kurevsky ho miluju.

Jimin plakal. Nemohl si odpustit, co udělal. Jungkook zoufale spustil falešnou zbraň k zemi.

„j-hope-ssi, tak se trochu usměj, ne?" popichoval j-hopa V s nůžkami v ruce. „Protože už budeme zase jedna velká rodina, ne?" Podíval se na mu do očí. Potom pobídl Jina, aby to potvrdil. Ten jen s úsměvem přikývl.

j-hope se otočil, aby mu V mohl přestřihnout provaz. Myslel však pouze na to, co poradil rukojmím, a došlo mu, že už se zase chová jako amatér. Neměl takovou blbost udělat. Ale tentokrát je snad ještě čas to napravit, že jo?

„Otoč se," nařídil Hyunshik Jungkookovi. Ten se jen hryznul do rtu. „Říkám ti, aby ses otočil!" Zopakoval Huynshik.

„Svině jedna," zasyčel Jungkook. Nezbývalo než poslechnout. Co jiného měl dělat?

Jenomže jakmile se otočil, Hyunshik ho chytil pod krkem a vláčel ho pozpátku ke dveřím. „Jdeme!" vyštěkl na něj. „A rychle!"

Jungkook se vztekal a cloumal sebou, ale všechno bylo marný. Ostatní rukojmí se začali přesouvat jejich směrem, jen Jimin plakal. Všechno mohlo být v troskách. Úplně všechno.

Ale j-hope byl konečně volný. A věděl, že musí Vmu a Jinovi přiznat svoje pochybení. „Chystají se utéct," otočil se na ně.

„Kdo?" nechápali Jin a V dvojhlasně.

j-hope je oba odstrčil stranou. „Rukojmí přece!" zaječel a šel najít nejbližší zbraň, aby se znovu ozbrojil.

Jungkook to nehodlal Hyunshikovi nijak ulehčovat, ovšem, když má někdo ruku pod tvým krkem a ty se dusíš, je poněkud nepraktické zdržovat. „Jdeme, jdeme, nemáme na to celej den!" ječel Hyunshik po ostatních. Dovlekl Jungkooka doprostřed vstupní haly. „Jimin-ssi, otevři dveře!"

„Jimin-ssi," zasípal zoufale Jungkook. „Neposlouchej ho, jenom tě využívá! Neotvírej ty dveře!"

Jimin stál u knoflíku. Stačilo jedno stisknutí a všechno by skončilo. Ironicky vzato celý tohle přepadení a jeho osud teď záviselo na něm. Ale jak už jsem říkal, už byl taky svým způsobem náš. Řekněme, že si toho s náma za těch pět dní hodně prožil.

„Buď zticha, nebo tě odprásknu jak psa," syčel Hyunshik na Jungkooka. „Neposlouchej ho. Otevři dveře a padáme odsud." Řekl více nahlas, aby ho Jimin slyšel.

Ten se ale pořád ještě nemohl rozhoupat.

Jenomže Jin a V nabíjeli zbraně, zatímco j-hope jednoduše deaktivoval otevírání dveří a zablokoval vůbec celej systém. Nikdo se nemohl dostat dovnitř ani ven, i kdyby moc chtěl.

Takže i když se Jimin nakonec přeci jen (dost pozdě) odhodlal stisknout knoflík, stejně se vůbec nic nestalo. Jimin si pomyslel, že to snad musí být osud. Zmateně se podíval na ostatní rukojmí a ti se zmateně podívali na něj.

„Co je?" zaječel Hyunshik.

„Nejdou otevřít." Jimin mohl mačkat tlačítko, jak chtěl, ale nic se nestalo.

„Sakra, ty svině je musely zablokovat!" ulevil si Hyunshik.

„Byl jsem to já," ozvalo se ze schodů. j-hope se samopalem byl zase nyní na původní straně a se dvěma kumpány za zády spěchal osvobodit Jungkooka.

„Zpátky!" štěknul na něj Hyunshik.

„Hyunshik-ssi, zahoď tu pistoli!" zamračil se j-hope. V byl hned vedle něj a položil mu ruku na rameno.

Hyunshikovou odpovědí bylo, že namířil revolver na Jungkookův spánek.

Jin se pokusil přejít na druhou stranu, aby všechny rukojmí dostal zpátky. „Hyunshik-ssi, já vím, že máš moc rád filmy," ušklíbl se. „Ale tenhle film se ti trochu začíná vymykat z rukou."

„Už ani krok, nebo ho vodprásknu," zavrčel výhružně Hyunshik na přibližujícího se Jina. „Možná, že se odsud nedostanu živej, ale on už se v životě nezasměje."

To Jina dožralo. Měl Jungkookův smích zdechající hyeny moc rád. Namířil na Hyunshika revolver. „Jin-ssi, Jin-ssi, jen v klidu," prosil ho V, který nechtěl vidět Hyunshika, jak Jungkooka zastřelí.

Z druhé strany přiběhli i Mat s Junghyunem. Taky byli ozbrojení a V se pokusil na ně mávnout, aby hlavně nic nedělali.

„Otevřete mi dveře!" zaječel Hyunshik.

„Dobře, dobře, jen klid," Junghyun spustil svůj samopal. Když viděl Jungkooka v Hyunshikově sevření, uvědomil si, že radši dožije s námi všemi ve vězení, než aby viděl milovaného bratra umírat. „Promluvíme si jako civilizovaní lidé," zvednul ruce nad hlavu. „Pusť ho, a jestli chceš odejít, pomůžu ti."

„Okamžitě mi otevřete ty dveře!" vyšiloval Hyunshik dál.

Jin a V se na sebe podívali, zaráz přikývli a jako jeden muž namířili na Hyunshika dva revolvery. „Tady se žádný dveře otvírat nebudou!" zakřičel V.

„Vážně si myslíš, že to neudělám?" hihňal se Hyunshik hystericky. „Prostě napočítám do pěti a potom ho voddělám. Chceš to vidět? Už nemám co ztratit!" Hyunshik-ssi, fakt chceš, abych ti řekl, jaký to je, když nemáš co ztratit? Vážně? „Takže je to na vás!" Nepřestával.

PĚT.

ČTYŘI.

TŘI.

DVA...

Nikdo z únosců nechtěl vidět Jungkooka umírat. Ale byl tady někdo, kdo to chtěl vidět ještě míň. A ten někdo přetáhl Hyunshika dřevěnou tyčí po hlavě.

Hyunshik se válel bolestí po zemi. Mat, Junghyun, V i Jin spustili zbraně. A Jungkook se šokovaně podíval na Jimina, jak naproti němu stojí s dřevěnou tyčí, kterou sebral kdovíkde u dveří, kouká dolů na Hyunshika a ztěžka oddechuje.

Jungkook neváhal, taktéž se sklonil nad přemoženého Hyunshika a začal mu vyhrožovat.