„Rozhovor v přímém přenosu výměnou za to, že pustí dvanáct rukojmích... Já nevím, ale to se dá pochopit, ne?" zamyslel se ministr vnitra, který zrovna dorazil do policejního stanu. Ano, až takhle velký to bylo. Mira a Han si už totiž nevěděli rady, takže potřebovali pomoc shora. „Schytáme to sice ze všech stran, ale nezbývá nám nic jiného než to přijmout," povzdechl si ministr.

„Tak to přijmeme a prodáme to jako zkoušku transparentnosti," navrhl Han.

Mira se na to ale moc netvářila.

„Prodej si to, jak chceš, ale co ta druhá věc?" vysmál se plukovníkovi ministr vnitra a obrátil se na Miru. „Skupina lidí, kterou chceš umístit do nemocnice. Výměnou za co? Na základě čeho, Mira-ssi? Za talíř rýže?"

„Na základě toho, že únosci mají venku chlapa, kterej nám neustále hází klacky pod nohy," ohradila se Mira. „Krteček ho odhalil a potom se ho pokusili zabít, nebyla to nehoda."

Mira byla tak zatvrzelá, a proto se nemohla dostat dál. Trvala si na tom, že to s Krtečkem byla velká předem naplánovaná vzpoura, aniž by uvážila tu druhou možnost, že to prostě byla... no... nehoda.

„Inspektorko," oslovil ji Shin. „Všichni, co jsme tady, jsme četli zprávu z forenzního týkající se nehody a nejsou žádné důkazy nasvědčující tomu, že šlo o pokus o vraždu." Upozornil ji.

„Nesmíme zapomínat na to, že řídil pod vlivem alkoholu," přidal se plukovník Han.

„Chcete důkazy?" obořila se na ně Mira. „Tak zahájíme operaci." Potom se znovu obrátila k ministrovi vnitra. „Dovolte mi do médií vypustit zprávu, že Krteček, jediná osoba, která ví, co je ten maník zač, se probrala z kómatu. A ujišťuji vás, že nejpozději v pět odpoledne, se ten chlap v nemocnici objeví, aby Krtečka zabil." Požádala. „Ale my tam budeme a chytíme ho, jako když kočka chytá myš."

„Žádáš mě snad, abych celou nemocnici infiltroval policisty jako v nějakým akčním filmu?" odbyl ji ministr vnitra.

„Naše síly bychom měli soustředit zde," přidal se velitel Shin, „ve Státní tiskárně. Co když ty novináře, co půjdou dovnitř, zajmou jako rukojmí?"

Nikdo jí nevěřil. Nikdo ji nechtěl poslechnout. A tak ten systém, kterému ona tolik věřila a za který se bila jako lvice, začínal Miru postupně zrazovat. Ale ona měla ještě stále sílu bojovat dál, zvlášť s krásnou vidinou toho, že na konci tohoto blázince ji čeká krásnej život po boku nového milence.

„Tenhle rozhovor není nic než kouřová clona," utrhla se na svého kolegu nyní. „Je to jen další trik, abychom ztratili víc času." K tomu nikdo nic nenamítal. Tušili, že by to mohla být pravda. „Proto mi alespoň jedinkrát dovolte, abychom to mohli být my, kdo tentokrát nastraží past jako první." Opět se obrátila na ministra vnitra.

Ten se rozhlédl po mužských příslušnících stanu, kteří s tím v hloubi duše nechtěli nic mít. „Nestačí ti na to deset lidí?" navrhl Miře kompromis.

„Dvacet," začala smlouvat. A i sám ministr vnitrapochopil, že musí svolit, jinak se nepohnou z místa.