Když mě RM večer před přepadením našel sedět ve svém pokoji na své posteli v tvrzi, pochopil, že se stalo něco vážnýho. Sám od sebe bych jeho podivínskej pokoj oblepenej strategiemi, plány a hnusnými origami opravdu nenavštívil.

„Lhal jsi nám," zamračil jsem se na něj. Před chvílí jsem totiž viděl jeho a Jina objímat se u krbu. Jin mu řekl celý jménem. „Zakázal jsi nám osobní vztahy, ale Jin ti říká jménem." Upozornil jsem ho. „Namjoon-ssi." Ušklíbnul jsem se. „Tak se jmenuješ, ne?"

„SUGA-ssi, možná že zítra, za bílého dne, uvidíme věci..." začal vyhýbavě.

„Zítra neuvidím vůbec nic," skočil jsem mu do řeči. Myslel jsem to tak, že nehodlám poslouchat jeho blbý kecy, ne že plánuju těsně před přepadením oslepnout, kdyby to někdo snad pochopil špatně. „Šel jsem do toho, protože jsem ti věřil," vyčetl jsem mu. „Měl jsi být náš anděl strážný." Připomněl jsem. A i když jsem zůstával v klidu, nemohl jsem si tuhle přednášku odpustit. „A víš co? Strážní andělé by lhát neměli."

RM sklopil pohled k zemi a zpytoval svědomí. Potom se pomalu otočil, odložil sako, přitáhl si židli a spořádaně se posadil naproti mně. Hryzal jsem se do rtu a nemohl se na něj ani podívat.

„Jmenuju se Namjoon," přiznal. „Kim Namjoon celým jménem." Vzhlédl jsem k němu. „Můj otec byl lupič," začal vyprávět, „byl zabit při přestřelce s policií před bankou, a pokud ti to V ještě neřekl... no... to přepadení byl jeho nápad. Teda... ne Vho, ale mýho táty." Uvedl na pravou míru.

Přikývl jsem, že jsem to pochopil. Pokaždé, když jsem s vůdcem mluvil, dokázal mě uklidnit. I když jsem se na něj zrovna zlobil, dokázal jsem mu odpustit během několika sekund, protože on takhle prostě na lidi působil. Dokonce i na mě. A to byl, v nejčistším slova smyslu, celkem zázrak.

„Poslyš, SUGA-ssi," oslovil mě. „Vím, že ze všech lidí, co jdou dovnitř, ty z nich budeš ten, kdo začne improvizovat, jednat na vlastní pěst." Hryznul jsem se do rtu znovu. „To není výtka. Vím, že takovej jsi, a proto jsi tady, i když o tom nejspíš budeš pochybovat. Ale možná přijde chvíle, kdy si budeš myslet, že se všechno nenávratně hroutí, že všechno dopadne špatně a že jsi na všechno úplně sám jako při tvým posledním přepadení." Odmlčel se. „Ale já ti slibuji, že to poslední není pravda. Ať už se stane úplně cokoliv, cokoliv nepředvídatelného, myslím, zavázal jsem se k tomu, že vám budu krýt záda. To znamená i tobě. Protože ať už si vymyslíš jakoukoliv habaďůru, ty nebo Jin, ten jich má taky v zásobě hrsti," ušklíbnul se, „já to mám všechno promyšlené. Nenechám vás ve štychu."

Usmál jsem se na něj. Chtěl jsem mu věřit. Tak strašně jsem chtěl. Problém byl jen v tom, že už o něm asi dvacet hodin nikdo neslyšel.

„A navíc jsem dítě štěstěny, na to nezapomínej," dodal s pyšným pousmáním.

„Jo, seš klikař," připustil jsem.

„Nezklamu tě," prohlásil. „A chci, aby sis to neustále pamatoval."

***

Ale RM je taky jenom člověk. Měl by mu SUGA nadále věřit, přestože ho Jin zradil?