Ale Mira tentokrát měla v plánu hrát tvrdě. Nechala vypustit zprávu, která se k našemu vůdci dostala necelé půl hodiny poté, co si myslel, že zase vyhráváme.

„Nejnovější zpráva," ozvalo se z jeho monitoru v hangáru, když si zrovna hrál se svými dinosaury. „Subinspektor Krteček by se mohl probrat z kómatu, ve kterém je udržován poté, co měl v neděli večer vážnou nehodu. Připomínáme, že pan subinspektor havaroval na silnici M-605..."

RM zvednul sluchátko, protože byl čas na kontrolní hovor. První, co si o tomhle výjevu pomyslel, bylo: Je to past. Jenže jeho druhá myšlenka byla: Co když není? Věděl, že jednou si na něj policie nevyhnutelně vymyslí nějakou lest, ale teď, když to bylo tak nebezpečně blízkou, najednou netušil co počít.

V zvednul telefon v odpočívárně. Radost z něj ještě neopadla. „RM-ssi, viděl jsi nás v telce?" začal ho hned hrdě škádlit, protože mu bylo jasné, že celou předchozí hodinu určitě nedělal nic jiného, než že zíral na ten živej přenos.

„V-ssi," přerušil jeho nadšení RM. „Dobře mě poslouchej. Chci, abyste teď všichni byli jako jeden muž. Jako když se vesluje, rozumíš?" V se zamračil. Vůdce byl opět mnohem vážnější než ráno, a to mu nepřišlo jako dobrý znamení. „Díky, že jsi nechal promluvit zrovna Jina," vydechl RM vděčně. „Bude teď určitě mnohem ochotnější tě poslouchat."

„No dobře, není zač," odtušil V.

„Taky sis tím naklonil Mata," pokračoval RM, „na kterýho má Jin dost velkej vliv." Odmlčel se. „A Jungkook s Junghyunem ti ještě nepřestali být loajální, tak je stačí povzbuzovat, aby dál kopali tunel, protože upřímně ztrácíme čas." Povzdechl si. „Bylo by proto fajn, kdyby ses pokusil dostat j-hopa zpátky na naši stranu a přesvědčil ho, že by bylo dobrý, kdyby jim trochu pomohl."

„Ano," prohlásil V odhodlaně a pevně uchopil okraj stolu.

„Tak se mi líbíš," pousmál se RM.

V se taky usmál. „A hyung?" ztišil hlas.

RM překvapením nakrčil obočí. Tak mu přeci V nikdy neříká. „Ano?"

„Ne ty," povzdechl si V. „SUGA."

RM se kousnul do rtu. „Vyřiď všem, že jako kapitán téhle lodi ho vytáhnu z vězení, i kdyby to měla být poslední věc, co udělám," prohlásil zatvrzele. „Když se to dozví j-hope, snad bude trochu ochotnější pomáhat."

„RM-ssi," vydechl V pyšně. „Jsi můj Bůh."

RM se opět pousmál. Ne že by ho chvála jeho osoby sem tam nepotěšila. Když žiješ jako vlk samotář zašitej ve svým hangáru, málokdo kdy ocení tvou tvrdou dřinu. „Dej mi Jina," požádal Vho.

„Jin-ssi," protáhl V obličej na Jina válejícího se na gauči.

Ten nyní pohotově vstal. „Já?" zeptal se skoro šokovaně.

„Jo, ty," odvětil V chladně, zakoulel očima a předal sluchátko, než se někam ztratil.

„Haló?" ohlásil se Jin.

„Subinspektor Krteček se probere z kómatu," oznámil mu RM jenom.

Jin nakrčil obočí, jako by usilovně přemýšlel, i když nemyslel na nic. „Jaká je pravděpodobnost, že je to pravda?" zeptal se.

„Nevím," přiznal RM a přešel ke svému šachovému stolu, kde věčně hrál sám se sebou jednu partii za druhou. Nechápu, kdy má ještě čas se nudit, ale to nechme stranou.

„To jsou jenom policejní léčky," odbyl jeho obavy Jin. „Řeknou, že se oběť probere z kómatu, abys ji šel do nemocnice zabít. Na to nikdo neskočí ani v seriálech na nedělní večer." Ušklíbnul se.

RM si zamyšleně kleknul před stolek. „A co když to není léčka?" namítl. „Je to jediná osoba, která ví, kdo jsem." Začal přemítat a udělal jeden tah bílýma. „Můj jediný nedořešený případ." Povzdechl si.

„V jakém je pokoji?" napadlo Jina.

„Sto devatenáct."

Jin se nad tím chvíli zamyslel. Takový prvoplánový číslo by vymyslel taky! „Je to past," zakroutil hlavou.

„Máš pravdu, hyung, na devadesát procent je to past," přitakal RM a udělal pro změnu tah černýma.

„Na devadesát devět procent," opravil ho Jin.

„Devadesát devět procent," zopakoval RM šeptem v zamyšlení. Vzal do ruky další bílou figurku. „Ale mám nechat jedno procento náhodě?"

„Ne," přiznal Jin, „budeš tam muset jít a přesvědčit se, jestli je to past. A jestli ne, tak to s ním skoncovat."

RM si nebyl jistý. Položil figurku na nové místo. „Jít do nemocnice, kde na mě s největší pravděpodobností bude čekat řekněme padesát policistů." Ne. Bude jich jen dvacet.

Jin zaúpěl. „Namjoon-ah, tak přemýšlej, kurva!" napomenul ho. „Půlku života jsi strávil v nemocnici. Musíš přece vědět, jak se dostat do pasti, aniž by tě chytili, když víš, že na tebe čeká kavalérie."

RM uchopil černého jezdce. Chvíli přemýšlel. Hodlal tohle zkurvený přepadení táhnout tak dlouho, jak to jen půjde. „Je třeba," zašeptal hrozivě, „splašit kavalérii."

A pro sebe se usmál.