RM je prosím pěkně ten týpek, co právě sedí na policejní stanici za napadení veřejného činitele.

„Ty seš ten, co bije policajty?" zeptala se ho nějaká strážnice, která asi neměla co jinýho na práci než do někoho rejpat. „Přečtu ti trestní zákoník. Článek pět set padesát. Útok na veřejného činitele. Sazba od jednoho do čtyř let vězení. A my uděláme všechno proto, aby sis poseděl v chládku celý čtyři roky."

RM se ani nepodíval jejím směrem, jen nasucho polknul. V hloubi duše věděl, že při tomhle přepadení se může spousta věcí posrat, ale upřímně, kdyby to mělo dopadnout takhle stupidně, šel by se hanbou někam zahrabat.

„Mohl bych, prosím, mluvit se svým právníkem?" zeptal se, ale stále se na hysterickou ženu ani nepodíval.

„Samozřejmě, budeš to potřebovat," odfrkla si a založila ruce na prsou. Nevím, co měla ten den za problém, asi měla krámy.

„Ale já... potřebuji svůj mobil, mám tam jeho číslo. Vzali mi ho támhle společně s osobními věcmi," ukázal kamsi do neurčita, odkud ho asi přivedli. Upřímně už se v tom začínal ztrácet. Měl strach, že když se do dvaceti čtyř hodin neozve, tak a) Jin spustí plán Fukušima, aniž by to bylo nezbytně nutné a b) já zkrátka a dobře dožiju v klidu a míru ve vězení.

„Počkej tady a ani se nehni," prohlásila žena odměřeně, jako by měl RM snad na výběr.

A tak tam zůstal sedět vedle jinýho zadrženýho týpka, kterej ještě pořád sledoval zprávy, jejichž hlavní hvězdou jsem byl já. „Je mi toho kluka líto," oznámil našemu vůdci rezignovaně. „Protože když si mám vybrat mezi těmato policajtskejma zmrdama a nima, preferoval bych ty ostatní únosce." Ušklíbnul se ponuře. Potom se dokonce začal smát. „Ty vole, kámo, to, co udělali, je přece ohromný, ne?" Podíval se našemu vůdci do očí.

RM si ho překvapeně prohlédl. To bylo vůbec poprvé, co něco takovýho slyšel. A dodalo mu to alespoň špetku sebevědomí. „Ještě se uvidí, jak to dopadne," zamumlal a snažil se předstírat nezájem.

„Jak to dopadne, ti můžu říct hned," opáčil druhý zadržený. Byl zadržený kvůli pašování drog a sám jich měl zrovna dost v sobě. „Všechny únosce rozstřílejí na cucky. Bum, bum, bum!" Začal se předvádět.

To už uším našeho vůdce neznělo tak dobře. Raději odněj rychle odvrátil pohled a zapomněl, že ho kdy oslovil.