„Přemýšlela jsi o mém návrhu?" zeptal se Jin Ari, když v kanceláři zůstali jen sami dva. Stál nyní za ní, ocucával jí krk a tohle jí šeptal do ucha.

Ari se usmála a krátce zavrtěla hlavou, když ji obešel a zůstal stát před ní.

„Krátký ale vášnivý románek," lákal ji dál a zdvihal obočí. Popadl ji za lem kombinézy a lehce ji přitáhl k sobě. „Je to jedinečná nabídka," uculil se. „Jinou takovou už nejspíš nedostaneš. A ještě k tomu všemu budeš mít pořádný dědictví." Zazubil se.

Dědictví. To jediné činilo pro Ari celou tuhle frašku alespoň o kapku přijatelnější.

„Asi sedm set miliard wonů jenom pro tebe." Tak zněla původní plná částka pro každého z nás. A i když to mělo nakonec bejt jen kolem poloviny, pořád to znělo dost dobře. Jeden život se s tolika prachama dá v pohodě prožít. Spousta z nás ani neměla žít zase tak dlouho.

A utrápenou, zoufalou Ari najednou představa všech těch peněz zviklala. „To je to nejmenší, Jin-ssi," uculila se a položila své dlaně na ty jeho, které ji držely za kombinézu. „Chci s tebou odjet někam moc daleko. Vážně chci." Prohlásila polohlasně. Sama se tak svrhla do propasti, která ji na konci celýho přepadení čeká. Ale to bohužel ještě nevěděla. „Líbí se mi ten nápad," pokračovala. „Ale zároveň mě to celé mrzí, protože ty umřeš." Připomněla mu.

Jinův stisk povolil. Zavřel oči. Jak jen nesnášel, když mu to někdo předhazoval. Okamžitě se rozhodl tuhle nestoudnici, o které se sedmdesátiprocentní pravděpodobností tušil, že mu neříká pravdu, ztrestat. Třicet procent ponechal šťastné náhodě. Dřív si býval v takovejch věcech jistější, ale to víte, opiáty, který do sebe furt cpal, aby si šetřil trápení, konečně vzaly za své.

Opatrně položil chvějící se ruce na její boky. „Budeš překrásná vdova," prohlásil triumfálně a zasmál se. Ari strnul vlastní úsměv na tváři, protože doufala, že ho nyní zranila natolik, že se jí Jin prostě jednoduše vzdá.

To ho ale pořádně neznala. Přitáhl si ji blíž do objetí. „My dva se přeci musíme vzít, co říkáš? Kašlu na sudý a lichý roky," natáhl se k ní a položil jí nos na čelo. „Nikdy jsem nebyl celý v bílém," přiznal. „Na vlastní svatby jsem se oblíkal jak na pohřby. Ale pro tebe i v tomhle udělám výjimku." Mrknul. „Co bys řekla na písečnou pláž pod širokým nebem a divoký obřad se spoustou světel a ohně? Zní to dost romanticky?" začal snít a vjel jí pravou rukou do vlasů, které Ari vždycky nosila svázané v culíku.

„Nádhera, že?" odpověděl si Jin sám, když se k tomu neměla ona. Vzal její levačku a dlouze se zahleděl na její zatím prázdný prsteníček. „Tak co? Vezmeš si mě, má nejdražší Ari?" zadíval se jí dlouze do očí. Ani neočekával odpověď. Mlčení přece taky znamená souhlas, ne? Opět položil svůj nos na její čelo, tentokrát zboku. „Samozřejmě chápu, pokud si myslíš, že žít s umírajícím člověkem je nuda," pokračoval.

Neboj se, Jin-ssi, jestli tě to má uklidnit, tak smrtelně vážně prohlašuju, že o tobě si fakt nikdo nikdy nemyslel, že je s tebou nuda. Vlastně jsem málokdy poznal někoho, s kým bych se nudil tak málo jako s tebou, ale my dva už jsme si svý řekli.

„Ale já ti dokážu, že to tak být nemusí," zahihňal se Jin nyní na nebohou Ari. „Je to jako jít smrti vstříc." Odhodil balík peněz válející se na stole za ním na zem, galantně přetočil Ari tak, aby ke stolu stála zády ona a pokynul jí, aby si na stůl lehla.

Ona se bála neuposlechnout. On se neohrabaně vyškrábal na stůl za ní a začal se po ní sápat. „Je to jako jet autem bez zapnutého pásu. Jet na motorce bez helmy. Potápět se bez kyslíkové bomby," pokračoval v metaforách, zatímco se skláněl blíž a blíž k jejím ústům. „Znamená to definitivně odhodit zábrany, nemít žádné hranice a pít plnými doušky." Nyní jí dýchal do obličeje a ona si pomyslela, že by si potřeboval vyčistit zuby.

Nicméně, se na něj usmívala. Nechtěla dát najevo bolest.

„Tak co říkáš?" povytáhl obočí znovu. „Malí Jinové běhající po pláži? Uděláme si spolu nějaké?" Zašeptal, ale sám se té představě nakonec zasmál. „Dělám si srandu." Mávnul rukou. „Však už mě trochu znáš, ne?" Zašeptal těsně předtím, než ji políbil, což muselo být celkem utrpení, jelikož předtím stačil jeho dech, aby se Ari lekla.

Můžete ho soudit, že ji využíval. Mentálně i fyzicky. Sexuálně. A naprosto vědomě. Ale nezapomínejte, že Jin sám si přál, abych jeho příběh vyprávěl nezkresleně, bezprostředně, upřímně, bez zbytečné omáčky okolo, se všemi chybami a nedostatky, co jich Jin i jeho život měli. V tomhle mě samotnýho celkem inspiroval. Protože co je kurva v tomhle příběhu odvážnější než říkat pravdu?