Naši milí rukojmí už zase pilně pracovali a skládali naše peníze do úhledných balíčků, zatímco konečně přišel Jungkook, aby vyzvedl Jimina kvůli ošetření.

Jimin, který seděl za stolem a sčítal peníze, se plaše podíval na Hyunshika, když byl osloven, ten mu pohled však neopětoval ani v nejmenším a jen si hleděl svého.

„Tak už pojď, ne?" vybídl Jimina Jungkook.

Jimin věděl, co ho čeká. Ale bál se toho jako čert kříže. Naposledy se nejistě podíval na Hyunshika skrz sklo a byl si jistý, že od něj očekává, že bude spolupracovat. Co na to mohl říct? Pomáhat únoscům přeci nechtěl. Nebo snad ano?

Park Jimin si nikdy nebyl ničím v životě zrovna dvakrát jistý. Prvně orientací, potom coming outem. Svou láskou k řediteli tiskárny. Nikdy v životě však nepocítil takovou hlubokou nejistotu, jako když stanul v jedné kanceláři naproti Jungkookovi, který ho chtěl ošetřit. Už si nebyl jistý, na které straně je. Na které by měl být.

Jungkook byl navíc odtažitý, rozmrzelý a uštěpačný. Je to jen nějakej křupan, jak řekl Hyunshik. Barbar. Hovado. Únosce.

Jimin docela nápadně schovával pod kombinézou atrapu zbraně, ale Jungkook se na něj nechtěl dívat. Odměřeně hodil zdravotnický kufřík na stůl, podíval se do něj a úplně bezmyšlenkovitě položil vedle kufříku ještě revolver, na který se nyní Jimin s atrapou pod kombinézou úzkostlivě díval. Jungkook vyhrabal z kufříku dezinfekci a obvaz, aniž by odtušil postranní úmysly. Kokot, co?

„Když se svlíkneš, možná tě budu moct i ošetřit," ušklíbnul se na Jimina.

Ten jen nasucho polknul. „Vadilo by ti se otočit?" požádal ho.

Jungkook údivem otevřel ústa.

„Protože už spolu nejsme, ne?" dodal Jimin. Měl utrápený výraz a vůbec se neusmíval.

„Jasně, žádnej problém," zamumlal po chvíli Jungkook a opět se otočil ke kufříku, aby mohl nanést dezinfekci na vatový tamponek.

Jimin se chvěl. Chtělo se mu plakat. Nesnášel, co musí udělat. Měl ale svýho druhu štěstí. Jungkook na stole nechal revolver a odebral se i s kufříkem stranou. Lepší příležitost už nebude, pomyslel si. Třesoucími se prsty tedy rozepnul kombinézu, levou rukou přidržoval zbraň. Když už ji chtěl skoro vyměnit, Jungkook se obrátil ke stolu pro nůžky.

Jimin zatajil dech. Potom ale zjistil, že Jungkook si jej stále ještě nevšímá, takže sebral všechnu svou živočišnost, jak radil Hyunshik, položil atrapu na stůl a pravý revolver schoval do kapsy na kombinéze, která byla dostatečně velká, aby se do ní zbraň vlezla. Potom ze sebe rychle kombinézu shodil.

„Můžu?" tázal se Jungkook nyní netrpělivě a podupával nohou.

„Vydrž," zaúpěl plaše Jimin. Zmuchlal červenou kombinézu do kuličky, aby nebylo poznat, že do jejích útrob ukryl zbraň a položil ji na stůl, o kterej se opřel zdravou nohou. Svíral kombinézu vší silou a doufal, že jeho podfuk nepraskne. Zahleděl se do blba a řekl prázdné: „Už."

Jungkook si skousnul kroužek ve rtu a zkoumavě se otočil. Jako by Jimina viděl poprvé. Už nebyl veselý a plný elánu. Nyní byl sklíčený a frustrovaný. Ale to jsme v tu dobu byli všichni, nemýlím-li se. Ovšem Jungkooka zajímal Jimin víc než kdokoliv jinej. A to, jak byl zdrcený, na něj mělo podobný účinek. Nedokázal pochopit, že tohle je ten samej kluk, kterej si to s ním před asi dvaceti hodinama rozdal.

Nic ale neříkal, kleknul si za něj a ošetřoval mu nohu.

Jiminovy pocity však odhadl velmi dobře. Chvěl se, chtělo se mu plakat a celkově mu bylo dost mizerně. Jeho život visel na vlásku. Nechtěl, aby ho Jungkook odhalil, ale zároveň to vlastně trochu chtěl. A to ani nevěděl, že už hodně brzy ho čeká osobní zkáza.

Jungkook na něj zkroušeně pohlédl a pomyslel si, že se nejspíš tak hrozně cítí kvůli němu. „Co ta rána?" zkusil proto uvolnit atmosféru.

„Hodně to bolí," Jiminův hlas vypadával jako špatně naladěný rádio. Nikdy neprožíval tak intenzivní nerozhodnost jako právě teď. „A pálí to." Dodal.

Jungkook se podíval na svůj tamponek s dezinfekcí a pochopil. Začal proto na ránu pomaličku, dlouze a jemně foukat. Pravda byla taková, že mu na Jiminovi záleželo, ale nemohl ho přeci nechat vstoupit do pekla zvaný „zločin", na to mu na něm záleželo opravdu až moc.

Jimin na něj koukal, jak ho opečovává, a přál si, abymu radši vynadal. Schoval uloupený revolver ještě lépe a byl by raději, kdybyho vlastně nevyměnil. Nyní už ale nebylo cesty zpět.