Mat dovlekl j-hopa do skladu a svázal mu ruce za zády. „To byl pěkně hloupej nápad mluvit s rukojmími, j-hope-ssi," povzdechl si, ale stejně dál nepřestal poslouchat toho mizeru Jina, který si zrovna nabíjel revolver.

j-hope se obrátil na Mata. „Můžete mě taky vyhodit ven," navrhl mu. „Svázanýho a tak."

„j-hope-ssi," usmál se na něho ponuře Jin. „Já věřím, že SUGA neudělá žádnou hloupost, ale ty seš jen amatér. Skřípli by tě tak, že bys všechno vykecal během pěti minut. To nemůžu riskovat." Zakroutil hlavou. „Všimni si toho paradoxu, Mat-ssi," obrátil se na svého spojence, „SUGA bude mlčet, aby ho chránil. A ty," promluvil opět k j-hopovi a udělal pár kroků k němu, „prostě zmizíš, aniž se to on kdy dozví."

To jsou skvělý plány, co? Kdybych tam byl, v tuhle chvíli už by Jin měl doopravdy kulku v hlavě. Ostatně by to bylo úplně to samý, co chtěl nyní udělat s j-hopem.

„Co uděláš?" zašeptal on nevýrazně.

„To, o cos mě s křikem žádal," odvětil Jin a výhružně zvednul revolver do vzduchu. „Prostě tě popravím." Oznámil mu.

j-hope vytřeštil oči.

„Přesně tak, ztratil jsi hlavu," mluvil Jin dál. „A nemůžu připustit, abys odešel, protože na to nejsi dostatečně silný, stejně tak ale nemůžu připustit, abys zůstal." Otočil se a trochu poodstoupil. „Tím, cos řekl rukojmím, ses kurva odsoudil!" zakřičel, opět se otočil k j-hopovi čelem a namířil zbraň směrem na něj. „A já už se kvůli tobě nehodlám dál třást strachy," odsekl Jin, ale ironicky se mu napřažená ruka chvěla víc než dost. Sám si toho po chvíli všimnul, spustil ji a zasmál se sám sobě. „No tak dobře. Nejspíš se trochu třást budu."

Jin se zhluboka nadechl a vydechl. „Tak, to je ono." Říkal spíš sám sobě než j-hopovi, kterého hodlal popravit, a Matovi, kterému to bylo tak nějak celé u prdele. Bral j-hopovu popravu jako nutnou součást, ne něco, nad čím by měl plakat.

„Víš, smrti se musíš umět postavit s humorem," nabádal j-hopa řehnící se Jin.

Seděl jsem zbídačenej v tom stanu a ani jsem netušil, co se právě děje uvnitř. Přemýšlel jsem jen nad tím, že když děláš věci bez rozmyslu, není ti tak úplně jedno, jaké to bude mít následky. Ne. Záleží ti na tom úplně stejně jako všem ostatním.

Věděl jsem to já, spoutanej na skládací židli a čelící doživotnímu vězení.

Věděl to j-hope, hledící se slzama v očích na toho chcípáka Jina a čelící skoro jisté smrti.

Neviděli jsme ty následky, dokud nebylo příliš pozdě. Viděli jsme je pouze v ten okamžik, kdy jsme je měli oba přímo před nosem. A to už je ti poměrně dost k hovnu.

„Chceš říct nějaká poslední slova?" zeptal se Jin rozklepaným hlasem, když před sebe opět natáhl neméně se klepající ruku.

„Ještě je čas, aby ses poučil ze svých chyb a přestal bejt hajzl," řekl mu j-hope.

„Ach, kristepane!" zaječel Jin, kterej to nechtěl poslouchat. „Mat-ssi, zdá se, že z amatéra se právě stal profík! Kdybys žil déle, mohl bys to ještě někam dotáhnout. Taková škoda. Svět tě určitě bude postrádat." Tlemil se Jin ironicky.

A potom, v tu poslední možnou chvíli, zrovna když Jin odjišťoval zbraň, zjevili se ve vchodu do skladu V a Jungkook. Stáli nyní přímo nad jejich hlavami, protože nebyl čas sbíhat schody.

„Jin-ssi, ty kryple v posledním tažení, už mě fakt neser!" zaječel V a natáhl vlastní odjištěný revolver Jinovým směrem. „Co to zas děláš za kokotiny, co?!"

„Odhoď tu zatracenou zbraň!" zvolal Jungkook se samopalem v ruce.

Jin se k tomu ale jaksi neměl.

„Zkurvenej pokrytče!" ječel na něho dál V. „Jednoho vyhodíš, protože se tě pokusil zabít, a druhýmu uděláš totéž?!" Civěl na něj jako na zjevení samotného ďábla.

„Čas na obhajobu právě vypršel," zavrčel Jin a stále si přeměřoval j-hopa zbraní. „Bohužel vidím, že demokracie nám přináší jen samé nepříjemnosti a já jsem právě vznesl rozsudek." Rozběsnil se.

„Přestaň s těma pičovinama, jo?" sjel ho Jungkook. „Dost nás to stresuje." Jin se připravoval k výstřelu na j-hopa, kterému z očí začaly téct slzy jako hrachy. „Jin-ssi," pokračoval Jungkook, „jakej to má zatraceně smysl celej plán kurvit ještě víc?"

Jin se stále připravoval k výstřelu. A potom... Nastal zázrak. Tiskárnou se rozezněl telefon, až i Jinova ruka ustala v pohybu. V a Jungkook se na sebe významně podívali. Jin si vyměnil stejný pohled s Matem. Jen j-hope zavíral oči a zhluboka oddechoval.

RM volal. Byl tady. Pro ně. Pro nás. Naživu, s čistým rejstříkem a odhodlanej všechno napravit. Ale ten zkurvysyn Jin mu to zrovna teď neměl v plánu zvednout.

„Jin-ssi," oslovil ho Jungkook znovu. „To, co jsme předtím udělali tobě, byla stejná pičovina, uznávám, ale nemůžeme se přece navzájem zlikvidovat, ne? Kam bychom jako přišli?"

Jin přivíral oči a neuhnul ani o píď.

„Běž dolů," nařídil V Jungkookovi. Sám nespouštěl svou zbraň.

A v tu chvíli se RM podíval skrz kameru do skladu a viděl tohle: Mat a Jin míří na svázaného j-hopa, V míří ze schodů na ně a Jungkook se k nim pomalu plíží dolů. Došlo mu, že nás nechal bezprizorní příliš dlouho a my všichni jsme tak trochu ztratili hlavu.

„Radši tu pistol hned zahoď, jinak se posereš bolestí," doporučil V Jinovi. „Našel jsem tvoje prášky proti bolesti, víš?" Vytáhl jedno plato z kapsy a zamával s ním ve vzduchu.

RM položil telefon. Došlo mu, že tohle nemá cenu a jen se modlil, aby se těch pět opravdu vzájemně nepostřílelo. Pak by už bylo v pytli úplně všechno. Vevnitř by zůstal Junghyun sám, ten by se z toho zbláznil, a všechno by mohlo jít do kopru.

„Co uděláš, V-ssi?" podíval se Jin nakvašeně nahoru na neohroženého revolucionáře. „Budeš je jeden po druhým rozbíjet, jako to udělal SUGA?"

„No... možná," připustil V neurčitě. „Protože, ač to nerad přiznávám, já a SUGA máme opravdu něco společnýho. Ani jeden z nás nechce, abys tomu tady velel byť jen o vteřinu dýl."

To Jina dorazilo. Věděl, že V má pravdu a nutně potřeboval do něčeho vystřelit. Nechtěl ale střílet na j-hope, protože tím by všechno to, co o něm právě bylo řečeno, jen utvrdil. Vystřelil proto třikrát do role papíru po jeho pravici.

RM jen se zděšením sledoval, jak j-hope padá na kolena a hystericky pláče. Chvíli si myslel, že už je mrtvej. Začal nahlas ječet. „Ty zkurvenej hajzle!" nadával Jinovi, ačkoliv přes slzy nic neviděl.

Jungkook si k němu kleknul a začal ho objímat. Když k němu přičichnul, pomyslel si, že j-hope má vážně dobrou vůni. „To nic, už je to dobrý," šeptal a tiskl ho k sobě. Když zdvihl zrak, mračil se na Jina, jakože tohle fakt přehnal.

„Jin-ssi, lásko moje, myslím, že máš zameškanej hovor," ušklíbnul se na něj ironicky V z vrchu.

Jin obrátil oči v sloup a pozoroval Jungkooka, jak j-hopa konejší. „Je to dobrý, kámo," uklidňoval ho, „už je po všem."

j-hope ale brečel ještě dobrých několik minut.