Já a j-hope jsme neprožívali nejšťastnější okamžiky za dobu, co jsme byli spolu, spíš naopak. Co se stalo se mnou, už víte, ale on byl mezi svými parťáky právě nyní také dost ponížen. Ruply mu nervy. Prozradil část plánu, což se nemělo stát. A všichni ostatní se domluvili, že bude nejspíš lepší, když ho na nějakou chvíli odstaví stranou.

Mat ho zavedl do kanceláře, kde odpočívali unavení či zranění rukojmí, mimo jiné mezi nima byla Ari, Aneko, její učitelka, Hyunshik a Jimin, ten týpek s postřelenou nohou. „Ty jsi teď taky rukojmí," oznámil Mat j-hopovi přísně než ho s rukama stále svázanýma za zády strčil k ostatním a zase za ním zavřel.

j-hope zůstal stát uprostřed místnosti. Na jednu stranu se cítil jako znovuzrozený poté, co ho Jin nezastřelil, na druhou stranu se cítil jako hlupák.

Pro páry očí zmatených rukojmích byl nyní navíc středem pozornosti. Aneko se jako první odvážila přijít k němu blíž. „Co se ti stalo?" zeptala se, poněvadž vypadal dost zbědovaně.

„Pokusili se mě zabít. Málem mě zastřelili," řekl j-hope se slzami v očích. Ještě stále tomu nemohl uvěřit. Chtěl, abych tam byl s ním a ochránil ho. Ale nemohl jsem. Oba jsme to dost posrali.

Jimin sedící na jednom křesle si vyměnil šokované pohledy s Hyunshikem a paní učitelkou, kteří se opírali o stůl. „Proč tě chtěli zabít?" zeptala se j-hopa Aneko.

„SUGA byl vydán policii," j-hope se rozvzlykal. Aneko se ale upřímně ulevilo, když tohle slyšela. Pomyslela si, že už ji aspoň nikdo nebude sexuálně obtěžovat, když už nic. „A já jsem se taky chtěl vzdát." Plakal j-hope a hleděl do země. Aneko si ho zkoumavě prohlížela. Měla ho ráda. Nemohla to v sobě zapřít. A teď, když jsem nebyl poblíž, prostě ho objala. Tímto gestem bylo všem přítomným jasné, že hranice mezi únosci a rukojmími se začínají stírat. Kdo byl dříve jedno, může být později druhé. A naopak. Nakonec, všichni jsme jen lidi přeci jenom.

„Aneko!" napomenula rozpustilou dívku učitelka.

„Nech ji, nech ji," mírnil Hyunshik naopak ji a zabránil jí udělat krok vpřed.

„Ta holka se snad zbláznila," ukázala učitelka směrem na Aneko, když jí Hyunshik zastoupil cestu. „Když se kolem ní někdy náhodou nachomýtl SUGA, byla sebe bez strachy, a teď tady jednoho z únosců objímá. Nevím, co ještě se může stát." Rozčilovala se frustrovaně.

„Už se tu nenachomýtne," uklidnil ji Hyunshik, který si někdy mezi tímhle zoufalstvím stačil s učitelkou potykat a už ani nevěděl, kdy to přesně bylo. „Vždyť jsi to slyšela, ne? Vyhodili ho odsud." Připomněl. Jo, taky nemůžu uvěřit tomu, že tenhle imbecil je pořád uvnitř a já ne.

Jimin se postavil mezi ně, ale třel si paže, jako by mu byla zima. Nevěděl co říct. Postavil se jen proto, aby nedošlo k zbytečným šarvátkám.

„To, co dělá Aneko, by se nám mohlo hodit," usoudil nyní Hyunshik a Jimin i učitelka na něj vrhli nechápavé pohledy.

„K čemu jako?" zasyčel Jimin.

„Abychom se odsud dostali, sakra! Najednou a všichni." To jediné měl netrpělivý Hyunshik neustále na mysli. Jimin si pomyslel, že nemá sebemenšího smyslu mu odporovat, i když ho považoval za blázna. „Je to tak těžký pochopit, kurníkšopa?!" rozčiloval se Hyunshik dál.

Aneko se trochu odtáhla od stále plačícího j-hopa a postavila se tak, aby nyní taky viděla na Hyunshika. Dívka, co se jí říká Ari stála u dveří a přála si být kdekoliv jinde na světě, třeba i v Jinově náručí.

„Několik rukojmích zavřeli," rozmáchl se Hyunshik a postavil se teatrálně doprostřed místnosti, „když jim slíbili svobodu." Popošel blíže k j-hopovi. Když měl svázané ruce, tak se ho přeci není třeba bát, ne? „A některé z nás hrozně ponížili," pokračoval Hyunshik a ukázal nyní na Ari. „Zničili můj vztah." Pohlédl na Jimina. Ten jen naštvaně pohodil hlavou a odvrátil od něj zrak. „A co se týče peněz, které nám slíbili, když zůstaneme v tomhle pekle... Celé je to lež." Prohlásil bez ostychu. „Podělaná fraška, on to potvrdil," píchnul j-hopa prstem do hrudi. Ten nepřestával zírat do země. Nejradši by se do ní propadl.

„Jak dlouho budeme ještě čekat a nic nedělat?" obrátil se Hyunshik na Jimina s učitelkou, potom na Ari. „Únosci teď zažívají těžké časy, o tom není pochyb. Když nevyužijeme téhle příležitosti, tak co? Chcete je nechat utéct? Musíme je dorazit, sakra!" Trval na svém, jako by v tomhle životě uměl něco víc než se vztekat a chvástat, ale skutek utek. „Seberte všechnu odvahu, lidi!" křičel na ně. „Všechnu tu zvířecí zběsilost, kterou v sobě máme, a... nevím, prostě musíme něco dělat," odhrnul si vlasy z čela. „Ukrást jim zbraň. Cokoliv."

„Co to říkáte, Hyunshik-ssi?" zalekla se Ari. „Kde chcete sehnat pistoli, prosím vás?"

Hyunshik se nadechl, aby řekl nějaký nesmysl, ale pak se za ním ozvalo: „Vyměníme ji za atrapu."

Hyunshik se udiveně otočil na j-hopa, který se zrovna vzchopil a rozhodl se pokračovat svou vlastní cestou, když to nepůjde jinak. „Když se vám podaří získat atrapu," pokračoval, „můžete ji vyměnit. Takže jeden z nich nebude ozbrojený. A jeden z vás bude ozbrojený. To zní jako plán, ne?"

Hyunshik se rozhlédl po ostatní a pomyslel si: Nojo, to je ale geniální nápad, to by mě určitě taky napadlo! Až na to, žene. Ale jinak dobrý.