RM a Mira seděli pod stromem, když si dávala pauzu, a pozorovali, jak její kolegové ohledávají celou oblast. „Namyoon-ssi," oslovila ho. „Myslíš, že bych ten případ měla nechat?" Podívala se na něj vážně. „Nevím, mohla bych říct, že se necítím dobře, vzít si neschopenku, odstoupit."

RM se kousnul do rtu. Nejen, že tu skejsnul s poldama, ale ještě jí musel odpovědět. A co jí na to asi tak měl říct, že? Že to kvůli němu je takhle vyřízená. „To je... ehm... velmi intimní otázka," zamumlal proto vyhýbavě a utrhnul si trs trávy.

„Právě proto se tě ptám," odvětila. Když se mu podívala do tváře, zřela, že je čistá a mladá. Možná by mu neměla pokládat takové otázky a čekat rozumnou odpověď. Ona ale chtěla alespoň nějakou. „Ale však víš, vyspali jsme se spolu, už znáš mou matku a... a tak." Pokrčila rameny.

Mírně se pousmál a pohlédl jí do očí. „Myslel jsem to tak, že je to jedna z těch otázek, na kterou si můžeš odpovědět jen ty sama. Nemám právo do toho mluvit," vysvětlil, i když by samozřejmě radši, aby u případu zůstala. Potřeboval diplomata jako byl on sám, ne magora lačnícího po krvi.

„Víš, já cítím, že je toho na mě všeho moc," povzdechla si. Když se podíval do její tváře, byla zmučená. Za jeden den, jako by zestárla o rok. Pořád tedy působila mladší než na svůj věk, ale taky ustaranější, utrápenější. A to byla vina nás všech, ale taky jeho vlastní.

RM v tu chvíli necítil nic, ale Kim Namjoon se chtěl přiznat a odprosit ji na kolenou. Potom si ale vzpomněl, že má nás a že nás a svůj dokonalej plán nemůže zradit. Proto tam jenom seděl a poslouchal Miru, jak si stěžuje, že by se na její místo lépe hodil jiný inspektor a... a nedokázal poslouchat, jak se podceňuje.

„Ne, Mira-ssi, ne," zastavil její nářky. „Jestli té krizové operaci velíš ty, tak je to proto, že nikdo v celé zemi neví líp jak ji zvládnout. Tak to je."

„Já nevím," váhala ona. „Ještě ve stanu, když mluvím s tím chlápkem, říká si RM, to je ten, s kým vyjednávám, víš?" No... ví. „Tak tam si připadám užitečná. A představ si, že musím čelit otázkám jako: ‚Co máte na sobě?'."

RM se uchechtl. „Co máte na sobě?" zopakoval.

„Ano," přisvědčila.

„Ten chlap musí být fakt magor," ušklíbnul se. Nejednou měl pocit, že RM je opravdu někdo úplně jinej. Nepamatoval si, jaké to je být sám sebou, ale najednou věděl, že takovej není. Není robot. Ale bohužel pro nás si to uvědomil pozdě. Jako když vlítneš někomu pod kola. V druhé vteřině víš, že jsi to neměl dělat, ale už to nemůžeš vzít zpět, a tak v lepším případě zahyneš, v tom horším skončíš zmrzačenej na vozíku.

Mira jeho poznámku přešla. „Nevím, když jsem tady, s kolegy v terénu, v otevřeném prostoru, najednou mám pocit, že je silnější než já, že na něj nestačím, víš?" povzdechla si znovu.

RM zůstal na vteřinu otupěle zírat. To není pravda, chtělo se mu křičet, to ty jsi ta, která pokořila mě ve všech možných smyslech toho slova. Jenomže to říct samozřejmě nemohl.

„Podívej na všechny ty pracující lidi," ukázala Mira na své kolegy. Nevšimla si, že na její předchozí větu nezareagoval, prostě se potřebovala svěřit, vypovídat. „Je tady třicet lidí z forenzního, ale já... já ani nevím kde začít. Nevím kudy kam."

Hryznul se do rtu. Chtěl jí dát jakoukoliv nápovědu nebo alespoň útěchu, ale nemohl. Nervózně koukal do trávy a pak vlastně docela omylem pohlédl na hodiny a uvědomil si, že asi dost panikaříme.

„Ach, promiň," odtušila Mira, „určitě už ses hodně opozdil." Jenomže v čem, že? Ve vyrábění toho nejhoršího moštu na světě?

„Ne, vůbec ne," pokusil se znít, jakože spěchá, ale zároveň tónem, který prozrazoval, že mu nevadí se s ní zde chvíli zdržet. Chytil ji za ruku.

A potom se z Miřiné policejní vysílačky ozvalo, že do perimetru (tedy přímo k nim, řečeno pro nás lajky) míří její exmanžel. Nasucho polkla a zahleděla se našemu vůdci do očí. „Doprovodíš mě?" zeptala se.

„Ovšem," přikývl a následoval ji, ve skutečnosti už ale nepřestal myslet na to, co všechno asi právě provádíme uvnitř tiskárny. No... zatím vám prozradím jen to, že to bylo ohromný, čímž myslím ohromně zbytečný.

Protože RM je tady. Přímo tady v tvrzi. A jako největší šulin se tahá s Mirou místo toho, aby nám kurva už zavolal.

Když se střetli s Dohoonem, chtěl podat Miře ruku na usmířenou, ale ta ho ignorovala. „Díky, žes mě zavolala," řekl proto místo toho. „Bylo to od tebe... ehm... velice profesionální gesto." Jestli si chcete pana Dohoona představit lépe, představte si tedy oplzlýho týpka s věčně utrápeným a umaštěným ksichtem, kterej ještě ke všemu pořád vypadá, jako že má akutní průjem. Vím, že jsme vám tou představou asi zkazil den. Nemáte zač.

RM pozoroval dva exmanžele, jak stojí naproti sobě a cítil se ultimátně trapně. Ale co by pro tohle přepadení neudělal, že?

„Jak je na tom Krteček?" otázal se pan Dohoon nyní. Z jeho výrazu se nedalo vyčíst, jestli ho odpověď zajímá či nikoliv, ale nejeden člověk by řekl, že prostě akutně hledá toalety.

„Stále v kómatu. Žádné nové zprávy," odvětila Mira bez známky emocí. Dohoon mezitím zkoumal odshora až dolů našeho vůdce. „Tohle je Namyoon," odtušila Mira, „můj kamarád." Pak se odmlčela. „Nuže, je to můj současný partner, lépe řečeno." Opravila se, protože si usmyslela, že nemůže být na škodu svýho ex trochu potrápit štramáckým přítelem, přestože se znají asi osmdesát a jejich celý vztah zatím spočíval v tom, že ho málem zatkla, pak spolu měli dojemný rozhovor, vyspali se spolu a on ze soukromých důvodů musel navštívit její matku. No a teď jsou tady. Romance jak noha, že?

Mira je představila a oba muži si potřásli rukou. A RM věděl, že právě stojí tváří v tvář nepříteli.