Jimin se potácel chodbami tiskárny do umýváren a V ho raději všude následoval, protože nevypadal moc dobře.

„Počkej, počkej," popadl ho za paži těsně před umývárnou a prohlédl si ho od hlavy až k patě. „Běž dovnitř a já ti seženu novou kombinézu. V týhle starý by ses nám brzo zadusil prachem." Dobrácky se ušklíbnul a popostrčil ho dovnitř.

V umývárně bylo nyní pár dalších rukojmích, kteří si čistili zuby. Byla mezi nimi učitelka a dívka, co se jí říká Ari, která prožila s Jinem příšernou noc, ty dvě znal Jimin nejlépe.

„Ahoj," pozdravil je.

Ale když se podíval do očí učitelce, která si otírala obličej ručníkem, přeměřila si ho zdráhavým pohledem, jinak s ním neprohodila slovo, jen popadla kartáček s pastou a odměřeně kolem něj prošla, on s úlekem zjistil, že už není jedním z nich. Už ho jako takového neberou.

Jimin se nyní úzkostlivě díval na zničenou Ari, která zírala před sebe a čistila si zuby. „Ahoj?" zkusil pozdravit ještě jednou jen ji.

Ani se na něj neotočila, jen odměřeně vyplivla pastovou pěnu do umyvadla. Potom, aniž by na něj pohlédla jinak než skrz velké zrcadlo, se ho zeptala na to, na co se chtěli zeptat i všichni ostatní: „Proč jsi překazil plán útěku?"

Jiminovi její slova hučela v hlavě jako zvon. Jen na dívku hleděl a zahanbeně mlčel.

Ari položila kartáček na umyvadlo a konečně se na něj otočila. „Je to kvůli Jungkookovi?" tipovala. Jimin jen bezděčně pokrčil rameny. „Praštil jsi Hyunshika, protože s ním něco máš, viď?"

Jimin a Ari byli ve skutečnosti dlouholetí kolegové. Ale jejich společná cesta včetně tlachání v kavárnách, společné nákupy a lakování nehtů zde měla skončit. Ari vždycky připadalo výhodný kamarádit se se svým kolegou gayem, mohli společně rozebírat muže a nic jim v tom nebránilo, ale nechtěla se přátelit s únoscem.

Jediné, na co ji napadlo se zeptat, bylo: „Jimin-ssi, nutil tě k něčemu?"

„Ne," zavrtěl hlavou. „Tak to nebylo." A to byl definitivní konec. Zde se jejich cesty musí nevyhnutelně navždy rozejít.

Oba od sebe odvrátili zrak. Ona civěla na zem, on se opřel o umyvadlo a chrstnul si hrst vody do ksichtu. Ari to však nedalo a otočila se nazpět. „Proč s ním seš?" musela se zeptat, protože jako už se stalo častokrát za dobu, co se znají, i zde existovala určitá paralela. Jenomže zatímco on nyní randil s únoscem dobrovolně, ona to samý dělala naprosto nedobrovolně.

Jimin se na sebe díval do toho samýho zrcadla, u kterýho jsem včera v noci hystericky tropil scény já. Možná je to nějaký magický zrcadlo prozření, těžko říct. Jimin stejně jako já nyní viděl, kdo doopravdy je, a stejně jako já od svého odrazu nemohl odtrhnout zrak. Je tohle opravdu on? Sáhnul si na tvář, ale nepoznával se. Za posledních pět dní, jako by zestárl o padesát let. Tvář měl stále velice mladou, ale jeho duše prošla nenávratnou změnou.

„Jsem s ním, protože ho miluju," zašeptal spíš pro sebe než pro Ari.

Ari na něj jen šokovaně hleděla. A on věděl, že na něj civí. Po chvíli mu to došlo. Proto přiměl své oči, aby se odlepily od zrcadla a oplatil jí pohled. „Miluju ho," zopakoval. „Vím, že to asi zní absurdně." Jo. Asi. „Může se ti to zdát šílený." Postoupil k Ari o krok blíž. „Je to tak. Prožil jsem s ním něco, o co už nikdy nechci přijít. Poprvé v životě jsem s někým, kdo se mi dívá do očí a... a je to upřímné. Opravdové. On mě doopravdy miluje." Prohlásil pevně. Potom se hryznul do rtu. Měl pocit, že už je to dost dlouho, co s Ari naposledy zašel na kafe, a taky věděl, že žádný „příště" už nebude. On bude zítra touhle dobou buď s námi všemi ve vězení, nebo v tom lepším případě na lodi kdesi v prdeli v mezinárodních vodách. „A ty?" změnil pro jistotu téma a pokusil se o úsměv. „Jsi s Jinem? S tím jejich potrhlým kapitánem?"

Smutně pokývala hlavou.

„A proč?" zeptal se jí na to samé, na co ona předtím jeho. Ne proto, že by ji snad chtěl trápit, ale proto, že se na rozdíl od něj tvářila dost nešťastně.

Ari se mu zoufale zadívala do očí. „Jen kvůli přežití," popotáhla. „Myslela jsem si, že zabíjí lidi." Vysvětlila mu. Jimin jen poděšeně vrtěl hlavou. „Myslela jsem, že zabil i tebe."

Jimin dál vrtěl hlavou, ale nic neříkal. Popadl nešťastnici za ruku.

„Myslela jsem, že jedině tak se můžu zachránit," plakala nyní úzkostí a žalem. Jin to s ní nemyslel zase až tak zle. Ovšem všichni už víme, jakej je, že jo?

„Pojď sem," zašeptal Jimin a pořádně ji objal. Pro něj bylo výhodné mít nejbližší kamarádku v práci. Ari byla hodná a moc milá. Rozuměli si. Ale teď jejich osudy padaly každej na jinou stranu hradeb.

„Jin se mi hnusí, Jimin-ssi," spílala Ari. „Strašně, strašně moc." Potom se odtáhla a utřela si oči do své kombinézy. „A teď si ten blbec myslí, že k němu doopravdy něco cítím a že tohle je suprovej románek. Chce, abych si ho vzala a starala se o něj, až se odsud dostaneme. Je nemocný." Vysvětlila.

„Já vím," přikývl Jimin a soucitně si Ari prohlížel. „Ale přesto," nasucho polknul, „ty tohle uděláš? Vezmeš si ho z lítosti nebo jak?"

„Nevím, bude to jen rok," pokrčila smířlivě rameny. „Mohli bychom cestovat po světě, žít jako králové, nic víc. Tisíce lidí přijímají takové nabídky každý den."

Jimin se hryznul do rtu. Netušil, jak jí má vysvětlit, že nic z toho, co jí Jin navrhuje, dělat nemusí.

V, který se dávno vrátil a nyní poslouchal za dveřmi, to ovšem nevěděl o nic lépe.

„Ale," oslovil ji Jimin opatrně a nešťastně nad osudem své kamarádky zatěkal očima, „stojí ti to všechno za to?" Nemohl tušit, že dobrou kamarádku již velmi brzy nahradí dobrý kamarád, který je právě odposlouchává a kterej si potřeboval nutně najít nové přátelé poté, co jsem mu já zlomil srdce.

Ari však ku údivu jich obou nyní přisvědčila. „Zbydou mi všechny jeho peníze," ušklíbla se na Jimina triumfálně. „Ten chlap mi úplně zkurvil život." Odsekla. „Denně beru čtyři prášky na uklidnění, abych snesla jeho přítomnost. Znásilnil mě! Pořád mě znásilňuje!" Vyšilovala. „Ale až bude po mým boku a nebude se moct hýbat, až na mně bude úplně závislej, tak mu řeknu, jakej je hajzl a jak moc mi ublížil!"

Jimin se na ni díval se slzami v očích.

V zatnul zuby a slíbil si, že jen, co to tady dokončí, tak půjde Jinovi nafackovat. Potom konečně vešel do dveří. „Převlíkej se," ušklíbnul se na Jimina. „Tu máš." Podal mu do ruky čistý oděv.

Jimin jen děkovně kývnul.

V si je ještě jednou oba prohlídnul, nadechl se, aby něco řekl, ale pak si to rozmyslel. Prostě se otočil a opustil místnost.