Forenzní policie měla v naší tvrzi hodně práce. Mira taky.

„Při prvním ohledání našli tví kolegové otisky osmi lidí," oznámila svému exmanželovi. „Je tu DNA v nedopalcích, na žvýkačkách, na párátkách, dokonce i v jogurtu. Více než sto důkazů je již utříděných. Taky to vypadá, že si plán napsali na tabuli. Snažíme se ho zrekonstruovat." Uvedla ho do celkového obrazu, když byl hotov s analýzou dalších vzorků.

Něco se mu na tom však nepozdávalo. „Nechali tu plán jen tak napsaný?"

„Ano," přiznala Mira. „Ale vlastně je to velmi dobrá otázka, Dohoon-ssi. Je tohle místo opravdu kontaminované, nebo spíše odpovídá nedostatku píle zničit důkazy?"

Dohoon předstoupil před tabuli a zkoumavě si ji prohlížel, ačkoliv byla celá upatlaná, sem tam na ní zůstalo nějaké nepodstatné číslo, které bez kontextu ani nedávalo smysl. „Jsou se Státní tiskárně peněz a cenin," Dohoon se opět obrátil na svou exmanželku, „nevěřím, že jim chybí píle nebo inteligence." Podotkl. Odmlčel se a znovu se rozhlédl. „Tohle všechno stojí za hovno, abych pravdu řekl." Oznámil s povzdechem. „Krteček se totiž dostal dál než ty. Tím myslím s otisky, které našel." Uvedl konečně na pravou míru. Hryzalo ho svědomí, že jí o tom nechtěl vůbec říct. Sice ho taky mohlo sem tam hryznout ve chvíli, kdy jí ubližoval, ale víte co se říká, ne? Lepší pozdě než nikdy.

„O jakých otiscích mluvíš?" vyjevila se Mira.

„Nic ti neřekl?" vyjevil se i on a začal se stydět ještě víc než předtím. Dobře mu tak. „Získal osobní předmět. Lžičku. Z ní jsme sejmuli stejné otisky, jaké jsme našli ve voze policejní hlídky. Krteček se musel setkat s někým z té bandy, nebo k tomu měl minimálně hodně blízko. Takže jestli je tady něco užitečnějšího, vím, kde to může být. Pojď." Pobídl ji.

A musí se nechat, že Dohoon jak byl slizkej, tak byl chytrej. Napadlo ho totiž ohledat krb. A s tím snad už ani velký RM sám skoro nepočítal. „Všechno, co chtěli doopravdy zničit, nejspíš spálili, nemyslíš?" položil řečnickou otázku, když s baterkou nahlížel dovnitř. Potom vytáhl svou násilnickou palici ven a obrátil se k Miře. „Je to nejjednodušší a nejúčinnější způsob, jak se něčeho zbavit. A udělali bychom to na jejich místě všichni." Vysvětlil jí.

„Je tu jen popel a není ho mnoho," namítla s pochybami v očích.

„Jenomže ten popel byl předtím dřevo, uhlí, dokumenty nebo třeba fotografie," opáčil Dohoon povýšenecky. V tomhle se vyznal. Taky uměl dobře argumentovat a vytahovat se. „Když se papír spálí, ztratí většinu své hmoty," poučoval svou exmanželku. „Oheň vytváří spirály teplého kouře, které zvedají ty papírové částečky tahem do komína. Někdy se ty částečky přilepí na hrubé cihly ve zdi. Říkám ti, jestli je tady něco, co má cenu, tak je to tady uvnitř." Ještě jednou ukázal na krb.

A tak mu Mira uvěřila.