3.Kapitola

Abby

„Mami? Jsem doma." Zavolala jsem jen co jsme s Vincem překročily práh domu. Okamžitě jsme se ocitli v obýváku, který byl spojený s kuchyní.

„No to je dost! Kde si byla?!"

Mamka seběhla ze schodů, ale když uviděla Vincenta, zarazila se. Už jsem říkala, že mamka s myslí, že chci být jako obyčejný člověk, a tak je pro ni můj upíří kamarád, prostě nevyhovující.

„Dobrý den, paní Cleyová." Pozdravil ji Vincent, ale jejich vzájemnou nevraživost nebylo možné přehlédnout.

„Vincent." Procedila mamka mezi zuby a pak se znovu obrátila ke mně.

„Zdržela jsem se ve škole. Omlouvám se."

To by jí mělo stačit. Nehodlám to dál rozvádět. S těmi slovy jsem se vydala do kuchyně a Vincent šel za mnou.

„A jak to šlo?" zeptala se mamka, když mi v mikrovlnce ohřívala těstoviny se sýrem. Posadili jsme se s Vincem ke kuchyňskému ostrůvku.

Moje máma byla skoro jako já. Jen starší a čistokrevný anděl. Velké zelené oči, byli zároveň milé a zároveň nelítostné a nepřipouštěli jiná řešení než ty, které chtěla ona. I proto byla členem rady pro nadpřirozené bytosti. Zkráceně RPNB.

Já jakožto kříženec, jsem byla vyvrhel, který se na shromáždění nikdy nepodívá. Vincent mi o tom několikrát vyprávěl, ale u mě to způsobovalo jen závist následovanou nechutnou chutí tam vtrhnout. Což mi rozmluvil. Možná. Ještě pořád jsem se té myšlenky nezbavila.

„Jako vždycky mami, znáš to." Odpověděla jsem, když přede mě postavila talíř s těstovinami.

„Slyšela jsem o nějakém večírku, když jsem byla dnes u kadeřníka. Půjdeš tam?" zeptala se mě a mě skoro zaskočilo. Rychle jsem se podívala na Vince a pohledem ho prosila o pomoc. Bohužel, ta chodící socha se zrovna proměnila v kámen, a jen zíral před sebe. To dělal, když ho něčí konverzace nebavila, prostě ztuhnul jako socha a čekal.

„Mami, já tam nechci." Nasadila jsem lítostivý tón, ale věděla jsem, že můj osud je už zpečetěný. V tu chvíli zazvonil telefon a mamka ho běžela zvednout.

„Ano? Abby? Akorát jsem se jí na to ptala. Nejsem si jistá. Hm. Člověk? Ach tak. Dobře." To byl celý rozhovor a mě z něj naskakovala husí kůže.

„Náš Casanova." Pronesl Vincent tiše a já trhla hlavou směrem k němu. Měl neobyčejný sluch a jistě slyšel i toho, kdo byl na druhém konci telefonu.

„Co tím..." začala jsem, ale Vincův skoro soucitný pohled mi málem vypálil díru do hlavy.

„To snad..."

„Abby, volal nějaký tvůj spolužák. Kvůli té party." Přerušila mě mamka a já obrátila pohled znovu na ní. To snad nemohla být ani pravda.

„Řekla jsem mu, aby přišel." Zatloukla poslední hřebík do mé rakve a já byla v koncích.

„Ale mami! Já nikam nepůjdu! A už vůbec ne s ním!" zvýšila jsem hlas a postavila jsem se.

„Nevidím důvod. Zítra ti koupíme něco na sebe."

„Pojď." Vyštěkla jsem a vzala jsem Vince za rukáv. Ten ochotně opustil společnost mé matky a vydal se za mnou do mého pokoje.

Jen co jsem za sebou zabouchla dveře svalila jsem se na postel, obličejem do polštářů.

„Prosím, zabij mě." Zamumlala jsem.

„Třeba to nebude tak zlé." Postel se zhoupla pod Vincentovou vahou a já se otočila na záda.

„Opravdu?"

„Proč toho kluka vlastně nemáš ráda?" zajímal se, i když se na tuhle otázku ptal už nejmíň padesátkrát.

„Je jako štěnice, vždyť mi nedá pokoj. A vidíš sám. Já mu řeknu ne a on volá mojí mámě? Měla bych ho udat na policii za obtěžování."

„Myslím, že bys mu měla dát šanci." Vypadlo z Vince, který seděl na okraji postele a díval se na stěnu z fotek naproti. Nevěřícně jsem se zvedla na lokty.

„Ty jsi nemocný?" zvedla jsem obočí a pak jsem se znovu položila na polštář.

„Nehledě na to, že to není možné. Ne nejsem. Ale..." Vincent se odmlčel, a to mě donutilo se na něj znovu podívat.

„...zasloužíš si být šťastná." Dokončil to a já se posadila vedle něj. Chvíli trvalo, než se na mě podíval, ale udělal to.

„Vincente, ty ji blázen." Řekla jsem naprosto vážně a postavila jsem se.

„Nikam prostě nepůjdu. Tečka." Rozhodila jsem rukama.

„Jsem zvědavý, jak to vymluvíš své matce. David je tu a ona je z něj unešená." Promluvil a mě snad vynechalo srdce.

„On je tady?! Teď?!"

V tu chvíli někdo zaklepal na dveře mého pokoje.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top