Aurora se nudila. Pomalu jedla svou snídani, a čekala až se dostaví její strážce. Po chvilce jí napadlo, žeby nebylo špatné podívat se co medvědopony zrovna dělá. Rozsvítila roh, a před ní se objevilo "zrcadlo" ve kterém viděla zasněženou krajinu. Nightmare spal zachumlaný ve sněhu, jako v peřině. Aurora se zahihňala. Vypadá celkem roztomile....pomyslela si. Hřebec otevřel rudé oči a vyhrabal se ze sněhu. Pak v něm začal cosi hledat. Aurora ho ze zájmen pozorovala. Medvědopony vytáhl ze závěje lebku srnečka, vzal ji do kopyt a prohlížel si ji. Pak se vydal směrem k domu. Aurora kouzlo zrušila, a pokračovala v snídani. Za hodinku se Nightmare dostavil do zámku.
,,Jak sis užil volno, Skintakere?" Zeptala se s úsměvem.
,,No...dobře. Byl to dobrej den," řekl a zahleděl se do země.
,,Užil sis lov?" Vyklouzlo jí z pusy. Nightmare se na ni trošku nechápavě podíval.
,,Jak víš že sem lovil? No, vlastně, asi je to u mě jasný, že? Užil jsem si lov, kořist byla moc dobrá," Olízl se. Aurora se tiše zasmála. Vzala si nějaké pergameny a pustila se do práce. Nightmare zatím dělal svou práci, takže stál a tupě zíral do okolí.

   Beky otevřela oči. Spala v trávě, opodál ležel hnědý hřebec, kterého včera našla. Zrudla. Postavila se, došla k němu a jemně do něho štouchla kopytem. Rat se probudil, otevřel očka a usmál se na ni.
,,Beky! Dobré ráno!" Stoupl si na kopyta a obejmul ji. Pegaska se usmála, a dala mu lehkou pusu na čumák.
,,Tak......čas na náš útěk. Máma mě jistě hledá, musíme se někam odklidit." Prohlásila, vzala ho za kopyta a vedla do lesa.
,,Ale kam?" Zastavil ji a věnoval tázavý pohled.
,,Prostě pryč. Kde není moc poníků, kde budeme sami. Když sem byla malá, jezdili jsme na jednu skrytou pláž. Tam budeme sami. Jen....je to daleko. Den cesty vlakem....." Sklopila zrak k zemi. Hřebec jí zvedl hlavu a usmál se na ni.
,, Nějak to dokážeme. Jistě nerozhlásí nějaké velké pátrání, a jestli jo, tak už budem tam kde chcem. Tak, pojďme na vlak!" Vypískl nadšeně, a rozběhl se k nádraží. Beky se zasmála a následovala ho.
,,Počkej kryso!" Křikla za ním se smíchem.

   Twilight s údivem civěla na obrovskou mapu království. Nad bílou, neprozkoumanou částí blikaly dva hologramy znamének. První byla fialová hvězda za kterou se táhl peprmintově zelený ohon. Druhá byla injekce s jakousi křišťálovou tekutinou.
,,Starlight!" Zařvala z plna hrdla. Ze schodů se přiřítila fialová jednorožka.
,,Co se děje? Hoří?" Vyplašeně se dívala kolem, hledajíce draka, oheň, portál do pekla či cokoliv co by Twilight považovala za nebezpečné. Nakonec zmerčila mapu. Strnula.
,,Ehm.......vypadá to že budu mít s Pergamenem napilno...." Prohlásila a šla si zbalit. Twilight zatím šla pro kamarádky, a fakt že Pergamen měl jiné znaménko nezaznamenala.

    ,,Luno!" Jmenovaná se otočila po hlasu. Byla to její sestra, s nadšeným výrazem a slzami štěstí v očích. Fénix ji držel za kopyta a usmíval se. Luna nasucho polkla. Bylo jí jasné co jí chtějí zdělit.
,,Budu mít hříbě! Jsem těhotná!" Vypískla Celestie a obejmula pegase. Luna se pousmála.
,,Gratuluji, sestro!" Řekla suše a vztala od stolu, aby ji obejmula.
,,Jistě budete skvělí rodiče......Teď mne omluvte, mám.....jistou práci," odstoupila a teleportovala se pryč.

  Starlight klusala k nádraží. Twisteda už kontaktovala, a měl čekat u vlaku. Bohužel za ní klusal i Spike, který jí nesl jeden kufr, a Applejack, která jí neustále zasypávala radami. Ušklíbla se, použila kouzlo a teleportovala se i s kufry rovnou k vlaku. Pohledem zachytila v davu poníků nezaměnitelné oči svého přítele, rozběhla se k němu a skočila mu do náruče.
,,Starlight, zlato!" Usmál se a dal jí pusu. Jednorožka zrudla.
,,Už musíme jet, než sem přijdou Spike a Applejack. Pojďme už do vlaku," odlepila se od něho, vzala své i jeho kufry do magie a šla do vlaku. Twisted ji s úsměvem následoval.

  Na Aurořině stole se objevil dopis. Otevřela ho a přečetla. Usmála se a rychle napsala odpověď co teleportovala pryč.
Zrak jí pak padl na svého strážce, který stál u dveří a poslušně hlídal.
,,Již bude čas večeře, a konec tvé služby. Nashledanou, Nightmare Skintakere," řekla a magií mu otevřela dveře.
,,Nashledanou, princezno Auroro...." Rozloučil se také a rychle se vydal pryč ze zámku. Městem už proběhl a pádil do svého domečku. Tam si sundal brnění, stoupl si před zrcadlo a soustředil se. Za chvilku tam místo medvědoponyho stál modrý pegas s kučeravou červenou hřívou. Ten se vydal do města s batohem na zádech. Zmerčil skupinku mladých poníků mířící do baru, ke které přišel.
,,Čau! Můžu se přidat?" Zeptal se s úsměvem.
,,Jasně kámo!" Prohlásil jeden z nich. Nightmare se k nim připojil a společně vešli do baru. Nightmare si sedl mezi dvě klisničky ze skupiny a začali se bavit.
Tohle bude skvělá noc, pomyslel si.

Měsíc smutně zářil na bezhvězdném nebi. Modrá klisna sedící v trávě pozorovala oblohu. Chvilkou měla pocit že na jinak bledé tváři úplňku vidí tmavší skvrnu. Ta se po něm rozlila až úplně zahalila měsíc. Luna na to vyplašeně hleděla. Na již černém měsíci se objevily dvě modré oči s úzkou zorničkou. Zvedl se vítr, který krajinou roznesl smích, který poníci až moc dobře znali. Luně ukápla z oka slza. Položila kopyto na náhrdelník.
,,Už nemůžu....." Zašeptala do ticha noci.
,,Už nemůžeš...." Odpověděl jí jiný hlas, vycházející z jejích úst.