III.

Pack Pa se vzbudila. Byla v jedné z mnoha komnat Celestiina zámku, kde přespala. Včerejší večer byl skvělý, tlachala se spoustou poníků. V tom ruchu úplně zapomněla na svou dceru, Beky.
Fialová pegaska šla ulicemi města. Měla u sebe už batoh s věcmi a mířila na vlak. Chování její matky v posledních dnech nechápala, a byla naštvaná. Konečně došla na nádraží a nasedla na první vlak domů. Sedla si do poloprázdného kupé k okýnku. Ozval se hlas průvodčího, ať dokončí všichni nástup, a vlak se pomalu rozjel.
Pozorovala pomalu ubíhající krajinu, a plánovala si co udělá až se ocitne doma.

Starlight se usmála na hřebce co vedle ní ještě spal.
,,Twisti, je ráno,"řekla potichu a obvinula kopyta kolem jeho krku. Hřebec pomalu otevřel oči, jeho zelené zorničky se upřely na klisnu. Usmál se a přivinul se k ní.
,,Dobré ráno, zlato. Včera to bylo úžasné....." Starlight se zahihňala a zachumlala se opatrně do jeho hebké srsti.
,,Škoda že se musím vrátit do Ponyvilu. Ale budu tě navštěvovat častěji, když teď k sobě máme blíž......" Už chtěla vztát a zbalit si věci, ale hřebec ji zastavil.
,,Jen jednu pusu...." Prohlásil a políbil ji. Starlight zrudla, a nechala se líbat.
   Z jeho domu odešla až o půl hodiny později. Běžela na nádraží, kde již čekaly Twilight a její kamarádky.
,,Ukončete nástup! Vlak směr Ponyvil- Tvarohová Lhota- Hrdlořezi- Měsíční údolí odjíždí!" Ozval se výpravčí, Starlight v poslední chvíli nastoupila do vlaku, než se rozjel. Rychle našla kupé kde byl ostatní, a sedla si k nim.
,,Cos dělala?" Vyjela hned na ni Twilight.
,,Ehm....byla jsem přece s Pergamenem." Prohlásila a začala si v odlesku okna upravovat rozcuchanou hřívu. Rarity se zahihňala.
,,Dámy, nedivme se že se zpozdila. S hřebcem jako Pergamen Lie.....Se nedá lehce rozloučit...." Prohlásila s těžkým ruměncem na tváři a začala se ovývat jedním kopytem, jakoby se musela schladit. Starlight už štvalo její chování, ale v nitru se tiše smála, protože Rarity jí ho velmi záviděla.
,,Jo, a Starlight? Co bylo to jak jste...heh... urychleně odešli pryč? Vypadalo to celkem divně, chápem se, ne?" Ozvala se Applejack. Podezíravý pohled, který jí darovala, ji značně znervóznil. Dotazovaná těžce polkla.
,,No.....zapomněl si vzít léky, a musel jít domů, kde je měl. Ano, zapomněl léky!" Řekla značně nervózním hlasem. Applejack už otevírala pusu, aby se ptala dál, ale Blutershy ji zastavila.
,,Nechme ji. Je zamilovaná, může mít tajemství....." Starlight v duchu děkovala této žluté pegasce, za ta spásná slova.

Nightmare pootevřel slepené oči. Hodiny ukazovaly půl jedenácté. Obrátil se na druhý bok aby se pokusil ještě spát, ale zapomněl že tam končí postel a žuchl na zem.
,,No super....." Zamumlal, zvedl se na zadní kopyta a málem se švihl hlavou o strom. Nespokojeně zamručel a šel do kuchyně, udělat si něco k jídlu. Včera, když už byli v zámku, mu dala Aurora den volna, aby se třeba postaral o svůj domek, který nebyl v nejlepších stavu. Pousmál se pro sebe.
Vládl tu velký nepořád, po zemi se váleli kosti, flašky, obaly od chipsů, nedopalky od cigaret, jeho amatérské skicy a kresby, knížky, škrabošky a kousky látek. Při pohledu na kosti si vzpomněl na vysoký výskyt zvířat v jeho okolí, a na neustálou, skoro neovladatelnou chuť po jejich mase. Olízl se, vztal od stolu a vydal se na lov. Vyšel z domu a sněhem se brodil dál od domu, k potůčku. Už zdálky zavětřil známý pach srnek, pro jeho radost vítr vál k němu, ne od něho, takže nemohly tušit jeho přítomnost. Skrčil se k zemi a pomalu se blížil k pětičlenné skupině srnek, asi s mláďaty. Byl už hodně blízko, malé, neznalé srnče se oddělilo od skupiny a šlo k němu. Medvědopony neváhal, skočil po něm a strhl ho k zemi. Ostatní srnky začaly prchat pryč. Rychle se zakousl do krku, mládě vykvíklo bolestí. Krev se valila proudem, sníh, hřebec i srneček byly od té teplé tekutiny. Z tvorečka vyprchal život a vydechl naposledy. Medvědopony pustil již rozdrcený krk a užíval si příjemný kovový zápach co se kolem něj znášel a cítil ho v tlamě. Schýbl se k srnečkovi a pustil se do své hostiny. Nejdřív oči, pak rozříznout břicho drápy a pustit se do vnitřností. Jako první játra, pak ty druhořadá. Potom se pustí do masa, rozkřoupe kosti, sní i mozek. Za chvilku po nebohém srnečkovi nezbylo více než jen kostra. Medvědopony ležel opodál na zádech a lízal si srst a drápy od krve. Spokojeně si přejel po plném břiše a zahleděl se na oblohu, odkud se začal sypat sníh. Pomyslel si že je teď moc unavený a plný, a bude lepší si na chvilinku zdřímnout. Zavřel oči a upadl do hlubokého, bezesného, zvířecího spánku.

Aurora ležela v postely a četla si knihy. Pousmála se, mírně zrudla a sklopila uši.

Hybridní poníci, ať už liškopony nebo batpony, mají rádi fyzický kontakt. Pohlazení, podrbání za ušima, objetí....
Potřebují ho. Dejme si příklad:
Vlci žijí ve smečkách, jsou spolu v kontaktu. Oddělme vlka od skupiny, a sledujme jeho chování. Nejdříve nastoupí smutek. Kňučení, hledání svých druhů. Pak vztek. Útočí na vše okolo, mají příznaky podobné vzteklině.
Podobně to mají hybridní poníci. Ubližují všem okolo, i sobě, chovají se šatně, ale jen chtějí pozornost.
Jen touží po kontaktu.

Aurora zaklapla knížku a schovala ji. Papíry a sešitek vrátila do šuplíku, zachumlala se do peřin a chvilku přemýšlela. Zavrtěla hlavou, a pro sebe si něco zamumlal, něco jako:
,,Nepřichází v úvahu....nemůžeš....nebuď hloupá...." Pomalu se ukolíbala do spánku.

Stráže pegasku do zámku naštěstí pustili. Beky rychle do svého pokoje, zbalila si všechny peníze, nějaké oblečení a podobné věci.
Vypařila se ze zámku přes zahradu, a vydala se hledat svého hřebce.
,,Rate!" Zavolala na stichlé náměstí. Ozvěna to párkrát zopakovala, ale nikdo neodpověděl. Rozběhla se prozkoumat vedlejší uličky.

,,Kde jen může být?" Pack Pa si dala hlavu do kopyt. Luna protočila očima.
,,Je v pubertě, dospívá, tak s ní cloumají hormony. Nezakázala jsi jí třeba něco, co bylo hodně důležité pro ni?" Zeptala se. Pack Pa ožila.
,,Jo, stýkání s jedním hřebce. Ne.....snad nejde za ním!" Bouchla kopytem do stolu.
,,To nesmí! Nikdy!" Zvedla se od stolu a běžela bezeslova pryč. Celestie jen pokrčila rameny a pokračovala ve své večeři. Ani Lunu to moc nezajímalo. Fénix, který se tam zjevil, se začal bavit se svou manželkou, a Luna jim nechala soukromí, a opustila jídelnu.

Hmm.......takže zde je má první oběť shipování
Moje oc + charakter ze seriálu
Co na to říkáte? (neměla jsem se ptát 😹)

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top