„Dokážeme být někdy opravdu volní?"

***

„Rino," zašeptal Teran dívce do rusých vlasů, přičemž ji hladil po jejím nahém těle zakrytém jen lehkou přikrývkou. „Za chvíli bude svítat a já nechci být první Eirinina oběť, až nás tady takhle najde."

„Stejně máš být mrtvý," zabručela rozespale s úsměvem na rtech a přitulila se k němu ještě víc."

Neubránil se uchechtnutí. „O tom si večer promluvíme, ale teď vážně potřebuju, abys ze mě slezla. Vyprazdňování nepočká."

„Ugh..." Převalila se na záda, načež se stejně raději posadila, neboť ji květ při odpočinku tlačil. Protřela si oči a zívla. „To vstávání mi ale vynahradíš," zamumlala ještě předtím, než spustila své nohy z okraje postele a poté zmizela v koupelně dát se nějak do pořádku.

„S radostí," křikl, aby to i přes tekoucí vodu slyšela, a natáhl se pro trenky a rifle, přičemž zabloudil pohledem k zrcadlu. Ani ve snu by ho nenapadlo, že ho takhle zmůže jedna malá protivná holka, která by ho občas nejraději něčím přetáhla po hlavě. Nesnažil se nijak krotit svou rozčepýřenou kštici, ostatně tak vypadal každé ráno. Co ale bude muset nějak zamaskovat je menší cucflek na krku, který mu ihned připomněl jeho dospívání, nad nímž musel zavrtět hlavou.

Jakmile se oblékl, pohlédl na pootevřené dveře koupelny, ze kterých se linula pára. Měl neskutečné nutkání se k Rině připojit, ale potlačil ho a s povzdechnutím stejně nakonec opustil komnatu. Musel se připravit na vysvětlování, protože si byl víc než jistý, že Rinin křik v noci museli slyšet i ti za hranicemi.

Rusovláska se mezitím naložila do vany a stočila pohled k oknu, za nímž právě vycházelo slunce. Chyběl necelý týden do úplňku a ona si po večeru s Teranem přišla chráněná jako ještě nikdy předtím. I tak však tušila, že se královna jen tak nevzdá. Bude chtít vědět, jak si dívka se zabitím počíná a Rina neměla tušení, jak z tohohle problému vybruslit. Pokud bude mít pod altánem uvězněné ony tři fae, nikdy se touhy po květu ohně nevzdá, i kdyby se sama měla vydat do říše tmy pro Rinu sama.

Úplně se ztratila v myšlenkách, že nezaregistrovala zběsilé klepání. Až prudké otevření dveří a vpád tmavovlasé lady dovnitř ji probudil. Trhla sebou, instinktivně si zakryla prsa vyčuhující z pěny a přitáhla kolena k tělu.

„Eirin! Co tady–," nedořekla, neboť ji její přítelkyně probodla tím nejvíc naštvaným pohledem, který v téhle situaci zvládla vyprodukovat.

„Ty se nepoučíš!" rozhodila rukama kolem sebe a následně je dala v bok. „Můžeš mi vysvětlit, proč jsem z tvého pokoje slyšela v noci neustálé vzdychání: Ach, Terane! Ještě, Terane! Ano, Terane!" předváděla slastně vzdychající Rinu, načež se zamračila, i když své naštvání nemyslela vážně. Chtěla Rinu pouze potrápit.

„Eh... víš... ono..." nedokázala ze sebe vydat ani smysluplnou větu, jak nervózní z Eirinina vtrhnutí byla. To bylo opravdu všechno tak moc slyšet?! Neskrývala své rozpaky a ani rudnoucí tváře. Moc dobře věděla, že před Eirin nic, co se týče vztahů, neskryje. Její postoj však naprosto chápala. Během posledního týdne se rovnou dvakrát s někým rozešla a nyní skočila do postele s prvním, kdo se nabídl. Rozhodně by si zasloužila nejeden pohlavek.

„Nemusíš mi nic vysvětlovat. Těší mě, že jste oba šťastní, ale pokud ti něco udělá, nebudu váhat a vykastruju ho, jasný?" poukázala na ni Eirin prstem a usmála se. Opět byla zpět její nikdy neuhasitelná veselá povaha.

„To bys měla vysvětlit jemu. Já se s klukem v životě nerozešla," nervózně těkala pohledem po místnosti, než její pohled padl na ručník visící na věšáku vedle Eirin. Povzdechla si, kousla se do tváře, překonala s hlubokým nádechem svůj stud a z koupele vylezla. Několika rychlými kroky překonala vzdálenost, která ji mezi ručníkem dělila a poté se do měkké teplé látky zabalila, aniž by si všimla Eirinina pobaveného pohledu.

„Nevím, co to tady nacvičuješ, ale přede mnou se stydět nemusíš," utrousila tmavovláska a zamířila k oknu, aby páru z místnosti vyvětrala.

„Nemám ráda, když mě očumují ostatní," přiznala se Rina, pevně si ručník utáhla, aby jí nespadl, a poté vypustila vodu. Zvláštní, že při koupeli si květu na zádech ani nevšimla, ale při ležení v posteli jí vadil.

„Ale s Teranem ti to nevadilo," popíchla přítelkyni.

„On je chlap a ty jsi..."

„Žena?" uchechtla se. „Děláš jako kdyby v tom byl nějaký přehnaný rozdíl. Všichni jsme fae a na tom se nic nezmění, ať už máš mezi nohama cokoliv," pokrčila rameny a vytáhla Rinu z koupelny ven. „Ale teď povídej. Jaké to bylo?!" zazubila se. „Chci slyšet všechny detaily!" Usadila se na rozestlanou postel, aniž by si uvědomovala, co se v ní ještě před několika hodinami odehrávalo.

Rina si povzdechla a posadila se vedle ní. „Bylo to... jednoduše nepopsatelné," pousmála se. „Nikdy dřív jsem ze sexu nebyla tak hotová, jako dneska ráno."

„Takže to umí?"

„To je slabé slovo," zarděla se a pokračovala v popisování celého večera.

***

„Tak jaké je teda to tvé tajemství, které muselo počkat až do večera?" zamumlala Rina s plnou pusou pudinku, o který ještě před večeří poprosila Albeda v kuchyni. Nikdy by si nemyslela, že onen malý vousatý tlouštík připomínající víc trpaslíka, než vílu, bude umět uvařit takové dobroty a že jich kuchyně byla plná! Dokonce Albeda požádala i o horkou čokoládu s marshmallow, po které toužila už od prvního večera v paláci.

„Není to tajemství. Je to prostě fakt, o kterém královna Leona nejspíš nemá ani páru." Přisedl si Teran k dívce a z kouřícího hrníčku lžičkou ukradl jeden z nafouknutých růžových polštářků.

„A to?"

„Odstranění květu fae nijak nezabije," řekl naprosto klidně, i když tomu zatím sám nevěřil. On sice přežil, ale to neznamenalo, že by to někoho jiného nezabilo.

„Ale ty jsi mi říkal pravý opak," oponovala. I muž pod altánem jí říkal pravý opak.

„Nejsem si tím stoprocentně jistý. Nikdy jsem nikoho, kromě tebe, s květem neviděl, takže nemám důkaz. Mohla to být jenom šťastná náhoda, že se mi rána sama od sebe zahojila."

„A co si teda z téhle informace mám vzít já?"

„Chtěla jsi vědět, proč žiju. Tady je odpověď," natáhl se lžičkou pro další z plujících marshmallow, ale Rina ho se zamračeným pohledem pleskla přes ruku.

„Necháš to?! Zajdi si za Albedem sám!"

„Tak já ti nabídnu nezapomenutelnou noc jako na stříbrném podnose a ty se mi takhle odvděčíš?" zatvářil se dotčeně, což Rinu spíš rozesmálo.

„Ještě pořád tě můžu zabít," namířila na něj lžičkou a sledovala jeho pobavený výraz.

„Oba víme, že bys to neudělala," naklonil se blíž, a když to nejmíň čekala, ukradl si pro sebe jeden polibek, čímž si vysloužil i pohlavek.

Nicméně Teran měl na obličeji jen úsměv. Ba přímo šibalský. Poté polkl. Rinin pohled se v mžiku obrátil na hromádku nadýchaných sladkostí. Ty na vrcholku, na které si ještě před pár vteřinami dělala zálusk, tam však již nebyly.

V ten moment se Teranův úsměv ještě více rozšířil.

„Je ještě něco, o čem jsi chtěl mluvit?" zhluboka se nadechla a vydechla nosem. Opravdu by ho nejraději zabila.

„Vlastně ano," zvážněl. „Chci, abys mi pomohla se královny zbavit."

„Cože?" málem jí zaskočilo. „A to jak?!"

„Vím, že to po tobě nemůžu chtít, ale už mě nebaví žít pořád schovaný s nožem u krku."

„A?"

„Potřebuju, abys ten obřad za úplňku na oko podstoupila," střetl se s jejím vyděšeným pohledem.

„To nemůžeš myslet vážně!"

„Královnu to oslabí a já ji potom zabiju. Oba potom budeme žít v klidu a míru a najdeme způsob, jak tě dostat zpět do světa lidí. To ti slibuji." Pohladil ji po tváři. Každé slovo myslel vážně. Chtěl pro ni to nejlepší a moc dobře věděl, že se královna nevzdá, dokud oba nebudou mrtví a ona nesmrtelná.

„Co když se mi něco stane?!"

„Nestane," ujistil ji. „Bude oslabená dřív, než se tvého květu stačí jen dotknout."

„Jak si tím můžeš být tak jistý?"

„Prošel jsem si tím, pamatuješ?"

„Co z toho budu mít já?" založila ruce na prsou.

„Svobodu. Až zjistíme, jak tě květu zbavit, budeš moct na celou Rhonii zapomenout a vrátit se domů." I když mu to lámalo srdce, věděl, že to pro ni bude nakonec to nejlepší, co by jí mohl nabídnout.

Pozvedla obočí a poté se nejistě zahleděla na hrníček s kakaem, kde se postupně rozpouštěly dva poslední růžové polštářky. „Co musím udělat?" střelila po něm rozhodnutým pohledem.