„Jestli to s tou milenkou myslel opravdu vážně, bude potřebovat víc, než jenom chrániče na svou chloubu."

***

Neuběhlo ještě ani pár hodin od schůzky s Iwixem a Rina začínala být nervózní. Seděla tiše u stolu v bohatě vyzdobeném sálu a snažila se ignorovat všechny pohledy fae, které se upíraly směrem k ní. Královna z ní od jejího příchodu nespustila oči, Eirin svou přítelkyni při jídle po očku pozorovala a Orel jí věnoval veškerou pozornost, i když se ho královna Leona na něco ptala.

Rina si pro jednou zase připadala celá nesvá. Ze zbývajících dopisů sice zjistila, že ji i její sestru Olivii trest za uspořádání večírku minul, ale i tak způsobilo její zmizení určité pozdvižení. Nyní by však mělo být podle Oliviiných slov všechno v pořádku. Olivie naštěstí stihla vše před příjezdem rodičů uklidit a sestřino zmizení z nějakého Rině neznámého důvodu svedla na kempování s kamarády, nad čímž si rusovláska oddechla, neboť se tak vyřešilo i to, proč o sobě nedala prostřednictvím mobilu vědět dřív.

Nabodla si na vidličku kousek salátu a před očima jí proběhl rozhovor s Teranem ohledně jídla, na které si bude muset zvyknout. Měl pravdu. Ostatně tak, jako vždycky.

Povzdechla si a strčila si jídlo do pusy, přičemž stále přemýšlela nad dnešním večerem a zítřejší schůzce s královnou. Okamžitě ji napadla otázka: Co asi může chtít? Zvedla pohled od talíře a otočila hlavou směrem k čelu stolu.

Žena v přepychových šatech právě diskutovala s Orlem a Riny si z nějakého důvodu nevšímala. Možná netoužila po tom, aby ji dívka nachytala při zírání. Nebyla si však jistá, jakým darem kromě ohně rusovláska oplývá, proto i své myšlenky na obřad skrývala za tlustou bariérou, za kterou by se neměl nikdo dostat. Nemohla si dovolit, aby Rina zjistila, jaký je její osud, a že ji celou tu dobu vede Orel za nos tak, jak mu poručila ještě před jeho odjezdem.

„Můžeš mi vysvětlit, proč se na tebe můj drahý bratr usmívá a září jako měsíček na hnoji?" utrousila s pozvednutým obočím Eirin a Rina jí odpověděla nevinným pokrčením ramen. Své přítelkyni se o svém novém vztahu ještě nezmínila. Nebyl čas a ani nálada na nějaký proslov, který by měl podle Orla brzy nastat, tak se raději černovlásce vyhýbala obloukem a celý jejich rozhovor odkládala na dobu neurčitou.

„Vy dva spolu něco máte?"

Rusovláska obratem zavrtěla hlavou, div se neudusila, když jí při tichém uchechtnutí málem zaskočilo sousto. Orel otázku své sestry nejspíš slyšel a protočil oči, což způsobilo právě Rininu reakci a následný kašel a lapání po dechu.

„Promluvíme si později," zasípala a jídlo pořádně zapila, načež do sebe rychle naházela i zbytek porce, a když královna Orla propustila, vydala se nenápadně za ním – alespoň v jejich očích.

Orel moc dobře věděl, že šouravé kroky za ním patří Rině. Nebylo to poprvé, co se za ním takhle vyplížila, i když to mohla dělat poněkud méně nápadně. U vchodu do úklidové místnosti se zastavil, aby si upravil knoflíky na rukávech, a když zpozoroval, že se o jeho ruku Rina nenápadně otřela, pootevřel dveře, chytil ji za zápěstí a stáhl ji s sebou do tmavé místnosti, načež za sebou okamžitě zavřel.

„Blázníš?" sykl po své dívce a rozsvítil svou magií světlo nad jejich hlavami. Nezářilo příliš, ale aspoň na sebe viděli.

„To si tě nemůžu aspoň na chvilku ukrást pro sebe?" zamumlala a tváře jí přitom lehce zčervenaly. I ona si uvědomovala, jak těsno v téhle místnosti bylo.

„Jsem ve službě, Rino!" okřikl ji.

„Promiň, ale myslela jsem, že když spolu máme být tak krátce, tak si to aspoň pořádně užijeme."

„Pokud jsi mě chtěla dostat do postele, stačilo říct. Tohle není zrovna dvakrát pohodlné místo," nadhodil pobaveně, když zpozoroval, jak se v jeho náruči Rina občas ošívá.

„Ugh... Už začínáš být jako Teran."

„V čem přesně?" zúžil oči, ale na rtech mu stále pohrával pobavený úsměv. Hrál si s ní jako kočka s myší a moc dobře věděl, že přesně po takovémhle chování ona touží. Poznal to už jen z toho, jak si při každém letmém dotyku skousla ret, jak její tváře nabraly nachovou barvu, když byla nervózní, a i z jejich slov. I ona si ráda hrála.

„V tom, jak si myslíš, že bych se vyspala s každým na potkání!" zavrčela mu do tváře.

„Pokud by to byla pravda," odmlčel se, „přesvědčíš mě dnes v noci, že jsem lepší milenec, než Teran?"

Protočila očima. „Dnes nemůžu... A ne kvůli tomu, abych ti potvrzovala nějakou tvou milnou představu o sexu s Teranem."

„Takže proč jsi mě pronásledovala, když mě dnes večer nechceš vedle sebe?" Natáhl ruku k jejímu špičatému uchu a namotal si na prst jeden z jejich rusých pramenů, jež jí lemovaly obličej.

„Protože jsi mi chyběl?"

„Tři dny na mě můžeš oči nechat a ke svádění si vybereš zrovna den, kdy ani ty sama nemůžeš?" uchechtl se. „No tak, Rino, nejsem blázen. Co se děje?"

Zhluboka se nadechla a potom mu vyklopila celou pravdu o sobě, o Iwixovi a o tom, kam se dnes v noci chystají.

Orel tiše poslouchal a dával si dvě a dvě dohromady. Leona ho od jeho sblížení se s Rinou do svých komnat nevolala tak často, jako tomu bylo kdysi. Že by v altánu opravdu skrývala něco, co by mělo co dočinění s rusovláskou samotnou? A Iwix? Proč ten se o to zajímá a proč chce, u všech fae, část z Rinina květu? Promnul si bradu a potom z něj vypadlo něco, čímž své přítelkyni nabídl ochranu: „Půjdu dnes v noci s vámi."

***

„Opravdu trváš na mém doprovodu?" zeptala se muže dívka, přičemž si připevňovala lehký plášť kolem krku. Z minulé večerní procházky se už naštěstí poučila nejen ve volbě oblečení, ale také obuvi. Sklopila pohled k teniskám, kterých měla díky Orlovi hned několik párů stejně tak jako džín a triček.

„Ano, trvám. Máš to, co chce?" pootevřel jí galantně dveře, aby mohla následně projít.

„Samozřejmě," zabručela, stáhla si vlasy do ohonu a následovala Orla až do zahrad. Nastávající královnu spolu s velitelem stráže si nedovolil nikdo zastavit, i když už bylo něco málo po setmění a všichni měli být ve svých pokojích a odpočívat.

„Co si myslíš, že tam najdeme?"

„Nevím," vydechla.

Zbytek čekání na Iwixe strávili v tichosti a Rině běželo hlavou snad ještě více otázek, než Orlovi. Byl zde, aby svou dívku chránil, proto ze svého meče od odchodu z komnaty nespustil pravačku, i když jej za ni chtěla Rina chytit. Její projev citu Orel však okamžitě zamítl, neboť netoužil po tom, aby se o jejich vztahu mluvilo, a dívka by měla být stejného názoru. Už jen kvůli svému bezpečí. Královna nikdy nic nebrala na lehkou váhu, a kdyby o nich něco zjistila, neskončilo by to pro ně dobře. Sama dala svému strážci dost jasně najevo, že s její následnicí ani v nejmenším nesympatizuje.

Rina si po odbytí další hodiny povzdechla. Iwix měl zpoždění a v širém okolí nikdo další nebyl, napadlo ji tedy, že téhle příležitosti využije a vytěží z toho alespoň něco.

„Orle?" zašeptala a vyčkala, než se jeho stříbrná kukadla setkají s těmi jejími. Poté si stoupla na špičky a přitiskla své rty ve vášnivém polibku k těm jeho. Přicházejícího tmavovlasého muže si nevšimla do chvíle, než si odkašlal a ona málem vyletěla z kůže.

Okamžitě se k Orlovi přitiskla a vytřeštila oči na postavu zahalenou ve stínech.

„Tak já mu tě dám na hlídání a ono se stane tohle?" pronesl k s kapkou dotčení v hlase.

„Terane?" podivila se Rina. „Co tady děláš?"

„Nemůžu jít navštívit svou milenku a zkontrolovat, jak se jí daří?" Střelil pohledem po Orlovi. Moc dobře věděl, co tahle volba slov zapříčiní. Fae světla tiskl zuby pevně k sobě, div Rinu o své tělo majetnicky nerozmačkal.

„Nejsem tvoje milenka!" křikla dívka, když jí došlo, že měl nejspíš na mysli ji, aby Orla vytočil k nepříčetnosti. Ten se před přítelkyní však ukázkově ovládal a Terana maximálně propaloval nenávistným pohledem.

„Ts, ts, ts... Vím, že sis naši poslední noc užila méně, než ty předešlé, ale takhle mě zahazovat," zazubil se.

„O čem to sakra meleš?!" obořila se na Terana nechápající zhrzená Rina, čímž k nim přilákala i dalšího člena mise, který tak nějak myslel, že bude nejlepší, když dorazí později a Rina bude ta tam.

„Á, Iwixi, dlouho jsme se neviděli," změnil Teran téma a s rukama v kapsách se rozešel k učiteli, který vypadal ještě zmateněji, než dívka samotná.

„Co tady chceš, Terane?" zeptal se ho bez soucitu. „Byl jsi přece vyhnán."

„Neměj obavy, zase půjdu. Jen jsem se chtěl ujistit, že je Rina v pořádku."

„Jsem, takže můžeš vypadnout," založila si ruce na prsou a přitiskla se bokem k Orlovi, aby dala jasně najevo, že o jeho návštěvu nestojí.

„Co tady vůbec děláte? Chystáte se na trojku?" pozvedl vyzývavě obočí. „Pokud jo, s radostí jednoho z vás vystřídám."

„Vypadni!"

„Vždyť už jdu," zvedl ruce nad hlavu. „Ještě se uvidíme," poslal směrem k Rině poslední z jeho úsměvů a poté se bez dalšího rozloučení zkrátka vytratil mezi stromy, odkud nejspíš i přišel. Neodešel, nýbrž se skryl za jedním z kmenů a sledoval jeho jedinou naději do doby, než mu zmizela z dohledu.

„Nebudu se ptát, co to mělo být, protože máme poněkud naspěch," prořízl ticho Iwixův hlas. Ustoupil z cesty, aby naznačil, že může Rina i s jejím doprovodem projít mezi keři, a společně s nimi zamířil k altánu, který nyní zářil tlumeným bílým světlem. Po barvách nebylo ani památky.