„Opravdu je tak složité zapálit svíčku?"

***

„Opatrně," napomenula Rinu baculatá služebná, jakmile zpozorovala, že se dívka probrala a pokouší se ze všech sil posadit. Raději zanechala úklidu a poklidně k rusovlásce přistoupila, aby jí pomohla. Nedokázala ji přinutit, aby se nehýbala a odpočívala, o tom už se koneckonců přesvědčila před několika hodinami, když Rina poprvé po svém pádu procitla. Byla zmatená a Zonya to chápala. Podle všeho se to událo neskutečně rychle, aniž by Orel o čemkoliv věděl. Dívku otrávili a ta sebou nakonec sekla o zem tak nešikovně, že si zlomila jeden z okvětních lístků květu. Fae jej sice několika stehy přišila, ale nemohla jí nic slíbit. Netušila, jak květ samotný funguje.

„Kdo mě otrávil?" optala se znavená Rina Zonyi. Matně si vybavovala, jak přijala drink od jedné ze servírek. Tak nějak však tušila, že ona bude jen figurkou v něčí hře. Nemohla se na ni tedy zlobit, ať už pociťovala jakoukoliv zradu.

„Na to pán ještě nepřišel, princezno," oslovila ji titulem, který momentálně Rina doslova nenáviděla. Čím vším si bude muset ještě projít, než se ho zbaví a stane se alespoň pocitově zase člověkem?

Sevřela v dlaních teplý hrníček s čajem, jenž jí Zonya podala, a zahleděla se do zlatavé tekutiny. Nestalo se jí poprvé, že právě nad tímto citrusovým nápojem přemýšlela o obřadu víl. Až moc jí připomínal nektar, jenž tenkrát vypila. Nenapadal ji nikdo, kdo by toužil po její smrti. Všichni přítomní ten den vypadali tak mile a radostně, že Rina zkrátka nedokázala podezřívat někoho z lidu Rhonie.

„Dáš mi prosím něco proti bolesti?" zakňučela směrem k fae, která se jí chystala zrovna přinést snídani, o kterou přišla.

„Dám, ale budete se s ní muset postupně vypořádat sama. Nemůžete se neustále ládovat lístky javorníku." Položila na tác s opečeným sladkým rohlíkem i několika zmíněnými lístky, které nosila pro případ nouze vždy u sebe v jednom z váčků uvázaných u opasku.

„Jen pro dnešek," slíbila jí a s úsměvem snídani přijala. Na chvíli se však zarazila. „Připravovala jsi ji ty, Zonyo?" Měla obrovský hlad, ale raději počkala, než ji služebná přesvědčí, že jsou její obavy zbytečné.

„Samozřejmě. Dokonce jsem i ochutnávala, takže se nemáte čeho bát."

„Díky," pousmála se, ale i tak někde hluboko cítila vůči fae podezření. Nemohla nikomu věřit.

Nečekala, než Zonya odejde, a pustila se do lahodně vypadajícího jídla. Sladkost rohlíku úspěšně zahnal trpkou chuť lístků, které si nacpala do pusy jak nejrychleji mohla. Bolest v zádech neustávala a Rina by snad dokonce řekla, že byla větší, než předtím. Mohla si za to však sama. O květ se opírala celou svou váhou, proto to tolik bolelo.

„Dnes se za vámi staví lady Eirin spolu s vaším učitelem, a i když nejste zrovna v nejlepším stavu, začnete se základy ovládání magie," oznámila Rině zatímco odhrnovala závěsy, aby do pokoje proniklo alespoň nějaké to světlo.

„Myslela jsem, že se zdržel," zamumlala s plnou pusou.

„Nejspíš to byla mylná informace. Dorazil jak nejrychleji to šlo, sotva se o vaší situaci dozvěděl."

Zvláštní, pomyslela si. Rozhodně si bude muset dávat na onoho učitele pozor, každopádně i tak byla ráda. Potěšilo ji, že se nebude muset celé dny rozvalovat v posteli, zatímco se její přátelé budou bavit nejrůznějšími aktivitami.

„Teď ale koukejte odpočívat. Pokud se od lady Eirin dozvím, že jste vylezla z postele, klidně vás k ní příště přivážu!" pohrozila jí prstem Zonya a s pobaveným výrazem ve tváři opustila spolu s plným košem prádla komnatu.

Rina si povzdechla. Kromě přemýšlení a koukání z okna nemohla nic jiného dělat, proto odložila hrníček na stolek vedle postele, opatrně se otočila na bok a lehla si, načež své olivově zelené oči upřela k blankytně modré obloze za sklem velkého obloukového okna a přemýšlela, jestli Teran své slovo opravdu dodržel a doručil její dopisy. Starost o rodinu byla v Rinině případě vždy na prvním místě.

***

„Tohle si do dvou dnů přečtěte," hodil Iwix, Rinin učitel magie, dívce k nohám jednu z knih, kterou přinesl s sebou. „A teď mi řekněte, co všechno o magii víte, ať mám představu o tom, kde budeme muset začít."

Rina nepochybovala, že bude jejím učitelem nějaký nadutý tupec, který ji vytočí k nepříčetnosti, ale určitě nečekala někoho, kdo by mohl být jen o několik let starší, než Orel. Smiřovala se s nějakým zakrslým vševědoucím starcem a ne nechutně povýšeným blonďatým dlouhánem s pihami v kostýmu samotného Papeže.

Už jen díky tomu se neubránila nespokojenému zamumlání jakési kladné odpovědi, načež si vzala do rukou onu knihu a pořádně si ji prohlédla. Její obal vypadal sešle. Kožené pouzdro na několika místech někdo potrhal a poškrábal, zatímco zlatý nápis Křídla zářil čistotou. S pozvednutým obočím knihu odložila vedle sebe, že se do ní později začte, a střelila pohledem po netrpělivém učiteli, který očekával její odpověď.

„Víly se s ní rodí a lidé ji nějakým způsobem získají po vypití nektaru, jakmile se přemění."

Uznale pokýval hlavou. „A dál?"

„Podle skoro podpáleného sídla bych řekla, že s jejím ovládáním a silou budou mít něco společného pocity," řekla sarkasticky.

„Správně, a právě proto se ji musíte naučit ovládat. Nezkrocená magie může být pro fae velmi nebezpečná."

„Jo, to mi došlo, když jsem v tom ohni sama málem uhořela," zamumlala nevrle, i když věděla, že ji samotnou oheň nepálil.

„Víte něco o následcích nadměrného užití?"

„Unavenost?" pokrčila rameny.

„Smrt," opravil ji a tím i zarazil, protože tohle by si nedovolila ani tipovat.

„Cože?"

Iwix si povzdechl, promnul čelo a posadil se do křesla vedle Rininy postele. „Magie má své hranice. Nadměrné množství nebo časté používání může fae i zabít."

„A to už jsem se těšila, jak budu zapalovat svíčky na potkání," zakřenila se. Její učitel jí přišel neskutečně nudný.

„Když už mluvíte o svíčkách," natáhl se ke své brašně u nohou křesla a vylovil z ní kus starého zašlého vosku vytvarovaného do úhledného válečku. „Zapalte to."

„To jako vážně?" pozvedla obočí a prohlédla si Iwixe, jestli po ní chce opravdu tak primitivní úkol.

„Ano. Do toho," kývl k provizorní svíci.

Ať už se Rina mračila na kus vosku jakkoliv, nedařilo se jí vykouzlit ani jiskřičku. Dokonce ani vosk dostatečně zahřát, což po ní následně Iwix chtěl. Cítila se hrozně. Vždyť ještě před týdnem její plameny tančily po chodbách sídla a nyní neuměla ani zapálit blbou svíčku!

Založila si ruce na hrudi. „Že vy jste to nějak začaroval, aby mi to nešlo?!" nakrabatila obočí.

„Mým úkolem je vás magii naučit ovládat, ne zničit šance na nějaké zlepšení."

„No očividně jsem se nezlepšila."

„Trpělivost, Rino. To je to, co potřebujete."

„Říká někdo, kdo se po několikátém mém neúspěšném pokusu o zapálení klepe, jako kdyby ji měl každou chvíli zapálit místo mě."

„Lekce etikety by vám taky neuškodila," zamračil se na dívku tentokrát on.

„Jsem unavená," pohodila rukama a odkopla se nohama o pelest postele, aby si lehla. Úplně však zapomněla na zranění a během chvíle své roztržitosti okamžitě litovala. „Do prdele!" zakňučela, stáhla se do klubíčka a jednou rukou osahávala bolestně tepající okvětní plátek.

„Pro dnešek to stačilo. Zítra se za vámi znovu zastavím." Sbalil si všechny své věci a zamířil ke dveřím, kterými do pokoje právě vstupovala Eirin v závěsu s Orlem. Jakmile uviděla svou přítelkyni svíjejíc se v bolestech, přiběhla k ní, posadila se a začala ji konejšivě hladit po zádech.

„Co jsi dělala?" optala se jí opatrně.

„Byla blbá," zamumlala se stisknutýma víčkama držíc stále poraněnou část květu.

„Ty se opravdu nepoučíš," pronesl s úsměvem Orel, jakmile se zastavil před oběma dívkami.

„Smiř se s tím." Pootevřela s hlubokým nádechem obě oči a zadívala se na Orla. Jeho úsměv ji naprosto očaroval.