„Rohy nejsou od špičatých uší zase tak daleko."

***

„No do prdele," zašeptala Rina překvapeně, když se s Eirin zastavily před zrcadlem v jí přidělené komnatě. Prohlížela si dívku v odraze a marně hledala své staré já. Její rusé vlasy získaly mnohem zářivější barvu. To samé se jí stalo i s očima. Celá jak kdyby o rok zestárla a konečně zženštila. Nepřipadala si jako ta malá holka, která ještě před pár dny oslavila osmnáctiny. Nyní z ní byla žena, a i když se tak necítila, rozhodně tak vypadala. Křivky celého těla měly nyní ostřejší přechody a na svých tvářích marně hledala stopy po pihách. Celá pokožka se jí vyhladila a zpružněla, čímž dostala i zdravě vypadající vzhled.

Její poznámka však nesměřovala k jejímu o něco přijatelnějšímu tělu, nýbrž k uším, jež se jí po cestě musely změnit. Ve Vrisei by si špiček určitě všimla jak ona, tak i Zonya.

Prsty si přejížděla po tváři, zkoumala každičký detail a tiše zírala do zrcadla. Nemohla tomu uvěřit. Tohle že byla ona? Viděl mě takhle i Teran? Všiml si té změny?

„Ty ses po proměně ještě neviděla?" zareagovala na její prohlížení Eirin, přičemž rozestírala zatažené závěsy, aby do pokoje proniklo alespoň trochu denního světla, i když jej díky hranici nebylo mnoho.

Rina zavrtěla hlavou a pootevřela rty, které konečně nabyly nějakého toho plnějšího tvaru, po němž vždy toužila. „Neproměnila jsem se hned po vypití nektaru."

„Že ne?" podivila se Eirin a přistoupila k Rině. „Ty jsi plná překvapení, holka," poplácala ji po ramenou. „Co ten květ? Jsi připravená?" Sklouzla pohledem na plášť, který byl očividně něčím ze zad podepřen.

„Nevím," stáhl se jí žaludek. Bála se. Co když budu s květem odpudivá?

„Nemáš se čeho bát. Jsem tady jenom já, bručoun Teran spí. Bude to jen mezi námi." Natáhla ruce kolem Rinina krku, aby jí mohla plášť odepnout. Dívka ji však zastavila položením své ruky na tu její.

„Co mám očekávat?" otočila se přes rameno na Eirin a ta nenuceně pokrčila rameny.

„Podle velikosti předpokládám spíš poupě, než květ samotný."

„Bude... s ním spojená nějaká magie? Královna díky své proměně údajně získala taky nějakou."

„Na to musíš přijít ty sama." Rozepnula jí plášť, opatrně od Riny odstoupila a přehodila jej přes nedaleké opěradlo židle. Usmála se a v čokoládových očích jí nadšeně zajiskřilo. „Je nádherné," vydechla. „Otoč se."

Rina poslechla. Pomalu s očima upřenýma do zrcadla se otočila bokem. Jakmile spatřila první náznak rudých okvětních plátků, zalapala po dechu. Odvážila se si část, kde poupě rašilo ze zad, pohladit. Už to nebolelo tak, jako předtím. Její kůže v okolí květu příjemně hřála a dodávala rostoucímu poupěti sílu, kterou bude při svém rozkvětu potřebovat.

„Kdy vykvete?" zamumlala tiše Rina a lehce se otáčela, aby si svá záda prohlédla ze všech stran. Zaschlou krev na košilce ignorovala. Byla svými křídly totálně okouzlená.

„Až příjde jeho čas," mrkla Eirin. „Nechám ti připravit koupel, co říkáš? A potom ti najdeme něco na sebe. Není moc dobrý nápad chodit před Teranem v tomhle," našpulila pobaveně rty a poukázala na Rininu košilku, která zakrývala určité partie jen tak tak. „Upřímně se divím, že tě v lese někde neohnul," uchechtla se a zmizela ve dveřích vedle zrcadla, které musely vést do koupelny.

Nebohá dívka při zmínění Eirininy narážky na sex zrudla jako ještě nikdy. Zakryla si oči dlaněmi a sesunula se na židli vedle sebe. Až teď jí došlo, že v lidském světě nechala i Adama, svého přítele. Najednou jí nepřišlo tak úžasné tady zůstávat. Nemohla se přenést přes to, že by na tak dlouhou dobu od sebe odstřihla lidi, na kterých jí záleží. Musela jim dát nějak vědět. Že třeba odjela k příbuzným a nemají si dělat starosti nebo něco takového.

„Eirin?" křikla po černovlásce doufajíc, že ji dívka přes tekoucí vodu zaslechne.

„Ano?" vykoukla jmenovaná ze dveří.

„Máte tady mobily? Víš," zamyslela se, protože jí došlo, že Eirin tyhle technologické udělátka znát nebude, „takové tabulky, přes které můžeš napsat svým blízkým." Podrbala se ve vlasech. Netušila, jak jinak jí to vysvětlit.

„Můžeš poslat dopis, pokud ti jde o spojení se světem lidí. Rhonie levituje ve vzduchu, takže by zde podobné hračky, které znáš, nefungovaly."

„Aha," zamumlala zklamaně. Nedokázala si představit, jak by její rodina, Sára a Adam zareagovali na dopis, který nikdy v životě neposílala.

„Pomůžu ti ho napsat, jestli chceš."

„Díky, ale zvládnu to sama," usmála se Rina na dívku, jež mohla i po té chvíli, kterou s ní strávila, nazývat přítelkyní.

Po několika minutách, jež Rina netrpělivě sledovala na odbíjejících hodinách s obrovským kyvadlem i ručičkami a číselníkem v jejich horní části, ji nakonec Eirin zavolala k sobě. Rusovláska byla za dívčinu pomoc ráda, ale zase tak blízké si nebyly, aby se před ní svlékala a umývala, proto ji okamžitě z koupelny s prosebným pohledem vyhnala a poté se úlevně položila do horké lázně s růžovými květy plujícími na hladině.

Zavřela oči a přemýšlela, co vlastně svým blízkým napíše. Chtěla je vidět a celou situaci vysvětlit sama, ne přes pitomý kus papíru. Rozhodla se jim tedy dát vědět, že se za pár dní vrátí a vše jim vysvětlí. Doufala, že to pochopí. Musí.

Ve vaně nestrávila příliš mnoho času. Opatrně si vydrhla okolí kolem poupěte, umyla si vlasy a vyčistila zuby. Saténová košilka bohužel okamžitě skončila v koši. S tak velkými skvrnami od krve by nedokázala ani ta nejlepší pradlena nic moc udělat.

Následně zamířila zabalená v ručníku do pokoje, kde na ni už čekala Eirin rozvalující se v křesle, zatímco si pilovala rudě nalakované nehty a po každém tahu je zkoumala kritickým okem. Riny si všimla zanedlouho poté, co se usadila vedle ní na židli.

Černovláska zvedla pohled od svých nehtů a na Rinu se vševědoucně usmála, když si všimla jejího pohledu sledující oranžové šaty střihem hodně podobné těm Eirininým.

„Bohužel tady nemám nic jiného," zamumlala, „ale věřím, že to nakonec nebude tak hrozné."

„Co se dá dělat," povzdechla si Rina, vstala a prsty pohladila hladkou látku šatů přehozených přes pelest postele, načež je vzala do náruče a i s nimi zmizela za paravánem. Díky bohu neměly korzet tak, jako ty poslední, takže nepotřebovala Eirininu pomoc při oblékání.

Musela však uznat, že dívka myslela opravdu na všechno, když vybrala šaty, s vysoce vykrojenými zády, aby jí nijak nepřekážel její rostoucí květ a mohl volně dýchat. Při sezení ve vaně nebo na židli jí lehce překážel a tlačil do zad, ale věřila, že si na to časem zvykne. I fae si na svá křídla musely zvyknout.

„Nemáš hlad?" zeptala se Riny Eirin, když se konečně dívka do šatů nasoukala.

„Jako vlk," uchechtla se a v jejím břiše souhlasně zakručelo.

„To slyším," zašklebila se Eirin. „Jsem zvědavá, co na tebe řekne Teran," zamyslela se a následně i ona vstala a zamířila ke dveřím.

Na její poznámku neměla Rina odpověď. Doufala, že na její vzhled neřekne nic, už ji přece viděl. Každopádně ale opilou a poté ubrečenou a zkrvavenou. Ani jedno z toho nebylo nic, čím by chtěla na muže zapůsobit.

***

Jakmile vešly obě dívky do jídelny, spatřily černovlasého muže zabraného do jídla tak vášnivě, až měl skoro celý obličej nalepený ke křidélkům na talíři.

„Nevychovanec," utrousila Eirin a pokynula Rině, aby se posadila po Teranově levici, zatímco ona sama se usadila po jeho pravé straně.

„Já to slyšel," zamumlal s plnou pusou Teran, přičemž konečně zvedl oči ze svého talíře a probodl Eirin pohledem.

„Co na mě koukáš? Neprohlédneš si, jak jsem se o tvou chráněnku postarala?" založila si ruce na prsou a zavrtěla nespokojeně hlavou.

„Není moje chráněnka," protočil očima a otočil se, aby Rině také něco řekl. Když ji však uviděl, jak si strká do pusy vidličku s napíchnutým kouskem zeleniny, uletěly mu všechny včely. Zíral na ni s otevřenou pusou a nechápal, jak to, že si její proměny za celou noc nevšiml. Dával to za vinu složité situaci, ale i přesto neměl slov. Byla okouzlující.

„Co je? Proč na mě koukáš, jako kdyby mi narostly rohy?" upřela na něj svá kukadla udivená Rina a přestala na chvíli jídlo žvýkat.

„Já–," vydechl, ale Eirin mu okamžitě skočila do řeči.

„Protože ti nejspíš narostly podle toho, jak se na tebe dívá," uchechtla se a napila se z připraveného poháru s vínem.

„Cože?!" vypískla Rina, upustila vidličku na talíř až to zacinkalo a začala si rukama ohmatávat hlavu, jestli si nedělá Eirin legraci. Dělala.

„Sluší ti to," probral se Teran.

„Ještě že z tebe nevylezlo něco jiného," popíchla ho fae po jeho pravici bavící se celou situací, která u stolu nastala. Moc dobře znala jeho sexuálně zabarvené hlášky, kterými se snažil každé dostat pod sukni.